Tenhle na první pohled nenápadný mladý muž, který vyrůstal v Poličce, je jednou z nejvýraznějších osobností současného evropského mimického divadla.

Je absolventem Hudební a taneční fakulty AMU v Praze, kde dosáhl nejvyššího, doktorského vzdělání - Ph.D. Jako autor, interpret, režisér nebo choreograf má za sebou více než sto představení.

Svou uměleckou práci představil už téměř v celé Evropě, USA, Asii a Africe, je spoluzakladatelem mezinárodně úspěšného divadelního souboru Tantehorse, uměleckým šéfem domácího uskupení MIME PRAGUE.

Jako první mim získal Cenu Thálie. A protože jsme hrdí na to, že Radim žije a tvoří právě v Praze, kde je ve Švandově divadle také k vidění jeho geniální inscenace Sólo, položili jsme mu pár otázek. Na to, že je mim, odpovídal celkem ochotně...

  • Jaké to je, získat jako první mim Cenu Thálie za pantomimu?

Je to první ocenění pro mima za jevištní výkon. Dříve jej dostali umělci v našem oboru za celoživotní dílo. Thálie si nesmírně vážím, představuje pro mě poctu oboru pantomimy, o které se v poslední době mluvilo jako o mrtvém žánru. Když se podívám na Cenu Thálie doma na poličce, uvědomím si ta léta dřiny. Mám z ní velkou radost, zároveň cítím vděk a zodpovědnost.

  • Přibližte nám své představení Sólo, za které jste cenu získal...

Shrnul jsem v něm dosavadní zkušenosti a dovednosti. Vedle moderní formy jsem se odhodlal probudit i klasickou pantomimu. Avšak v mém pojetí a cítění dnešní doby, aby bavila mě, i diváka. Chtěl jsem ukázat vývoj pantomimických stylů - od romantické pantomimy až po moderní styly. Taková malá encyklopedie. Režijní koncept ukazuje mima v herecké šatně, který se připravuje na různá představení. Během několika kostýmních převleků zakomponovaných přímo na scéně ztvárňuji deset různých charakterů a příběhů.

  • V Praze jste začínal jako kulisák a loutkoherec v divadle Minor. Jaké to bylo, pro kluka z menšího města, přijít do Prahy? Co si vybavíte, když na tu dobu vzpomínáte?

Pamatuji si okamžik mého prvního dne v Praze, kdy stojím na balkónku budovy na Senovážném náměstí, kde tenkrát ještě sídlilo Divadlo Minor, a v duchu si říkám: „Tak a jsem tady. Ve velké Praze. Ale co mě teď čeká? Vždyť já jsem kluk z vesnice, kluk od hnoje, tady se úplně ztratím...“ Stála přede mnou velká výzva malého nezkušeného chlapce obstát ve velkém světě.

  • Je Praha město vhodné pro pantomimu? Působili tu slavní mimové jako Ladislav Fialka, Boris Hybner, Ctibor Turba, teď tu tvoří Radim Vizváry – mají Pražané své mimy rádi?

Myslím, že ano. Tito páni Mistři se zasloužili o slavnou českou éru pantomimy. Po Fialkovi jakoby skončila. Důvodů může být mnoho. Po revoluci pantomimu vytěsnily jiné žánry – fyzické divadlo, nový cirkus nebo současný tanec. Avšak trendy dnešního světa, zrychlená komunikace a komerční tlak ovlivňují poptávku společnosti neustále po něčem novém. Vkus diváka se hodně proměnil. Možná proto může být dnešní člověk fascinován jedním gestem, který dokáže vyobrazit letmý pohled na skutečnost světa hodnot a k tomu ještě beze slov.

  • Jak podle vás pantomimu vnímá dnešní divák?

Domnívám se, že jako pramen inspirace ke komunikaci, ve které je obsažena hodnota pravdomluvného vyjádření vyžadující přirozený rozum a cit. Vlastně je fascinován emocemi skutečného člověka, nikoliv elektronickým příslušenstvím nebo tříbením vkusu pod tlakem médií.

Vidím to na rostoucím zájmu o pantomimu, např. na mezinárodním festivalu Mime Fest nebo mých představeních, která jsou v Praze pokaždé vyprodána. Praha má ráda pantomimu a svědčí o tom i výrazná podpora od Městské části Prahy 5, kde máme ve Švandově divadle domovskou scénu, anebo Magistrátu hlavního města Prahy, Ministerstva kultury, Státního fondu kultury, atd.

  • Strávil jste dost času v zahraničí, ať už hraním nebo učením. Co pro Vás návraty do Prahy znamenají? V čem je Praha jiná než ostatní velkoměsta?

Každé město na světě má svá pozitiva a negativa. Je to stejné jako s lidmi, komunitami, které jej vytvářejí. Nejen u nás, ale i v zahraničí potkávám výrazné osobnosti, které skrze umění odráží sociální myšlení každé doby a svými uměleckými díly ovlivňují/utváří kulturu města. Praha má své kořeny hluboko v historii, které jsou viditelné na její architektuře. Je nekompromisní v historickém i moderním tvaru. Navíc je magická a tento fenomén ji dělá jedinečnou. Proto je pro mě a mojí tvorbu velmi inspirativní. Čím více cestuji, tím více si uvědomuji jedinečnost této Dámy, jež neztrácí jiskru. Praha je můj domov.

  • Kam vedou Vaše kroky, máte-li volný čas?

Volný čas? Právě jste mě rozesmála!

  • Tak jinak. Kde se vám v metropoli nejlépe pracuje?

Momentálně mé „pracovní cesty v Praze“ nejčastěji vedou do Divadla Minor, kam jsem se po dvanácti letech vrátil, potom do Švandova divadla, centra pro nový cirkus Cirqueon nebo Národního divadla.

 

Více o Radimovi a termínech jeho představení na www.mimeprague.cz