Milovníci uměleckých děl by si tuto výstavu v pražských Holešovicích rozhodně neměli nechat ujít. Jde totiž o pronikavě barevnou tvorbu, která je charakteristická nejen organicky tvarovanými sochami z přírodního dřeva, ale také barevně rozmanitými fantazijními kousky. Návštěvníky zaujmou zejména Kočího nejnovější hravé plastiky v dokonalém černobílém a šedém provedení.
A pokud byste se chtěli o vystavovaných objektech a autorovi dozvědět ještě něco navíc, galerie v neděli 28. srpna pořádá k výstavě komentovanou prohlídku. „Nejedná se o komentář samotného umělce nebo kurátora, výstavou návštěvníky provede zkušený lektor našeho centra,“ uvedla Zuzana Masná z centra DOX, které je podporováno hlavním městem Prahou. Zuzana Masná zároveň dodala, že lektor přiblíží Kočího dílo jak na poli sochařské tvorby, tak i jeho kolekce obrazů.
Od umělecké racionality k uvolněnosti a svobodě
Podle kurátorky výstavy Vlasty Čihákové – Noshiro může být Kočího umělecký život rozdělen do dvou etap. V první, konstruktivní, dochází ke skládání a následnému prolínání jednotlivých prvků. Zatímco druhou, poloindustriální, si umělec vychutnává z hloubi duše. Je pro něho v mnoha aspektech osvobozující, a to právě i od řemeslné poctivosti. Komentovaná prohlídka tak návštěvníkům přiblíží cestu umělce od původních dřevěných soch k použití laminátu a patrný odklon od racionálního výrazu k hravějšímu pojetí.
Richard Kočí, rodák z Prahy, který z Československa odešel v roce 1967, studoval umění v USA a ve Španělsku, přistupuje k současné tvorbě s větší vnitřní uvolněností a svobodou. Jeho umělecký projev se od toho dřívějšího výrazně proměnil. Podle odborníků jsou teď celkově jeho forma i zpracování pečlivě a dokonale zvládnuty.
Myšlenky se ztrácí ve víru prachu, nekonečném broušení
Richard Kočí je v současné době jeden z mála autorů, kteří celý proces vytváří osobně, tedy bez pomoci řemeslníků. Dřevěné zaoblené sochy vznikají podle předem narýsovaných šablon. Podle nich pak řeže malé plátky překližky, jež postupně skládá, sevře, slepí... A pak na řadu přichází nekonečné broušení a víření prachu.
Význam názvu výstavy „Víření prachu“ ovšem nezahrnuje jen tuto pragmatickou stránku. Snoubí se v něm i rovina poetická. Jak sám autor říká: „Kdysi bylo slovo, potom myšlenka, potom papír a čára. Potom vznikla skica a z ní socha. Mezitím bylo hodně přemýšlení, proč by to mělo vypadat právě tak, a ne jinak, a co to znamená."
Richard Kočí dle svých slov dnes už analyzovat všechno kolem sebe nemusí. „To je jedna z výhod středního věku. Člověk nemá potřebu všechno pochopit. Buď už něco pochopil, nebo nejspíš nepochopí nikdy. Je to osvobozující. S touto vnitřní svobodou a uvolněností přistupuji k sochám, které dělám poslední dobou. Je to proces poloautomatický, tedy alespoň zpočátku. Během realizace se to malinko komplikuje a myšlenky se ztrácí ve víru prachu,“ dodává.