Inwaldova sklárna stála na rozhraní Smíchova a Zlíchova a za Rakouska-Uherska a později mladého Československa byla největší pražskou sklářskou továrnou. Proslavila se výrobou užitného i průmyslového skla a její výrobky byly součástí snad všech českých domácností.
Nápojové sklo, mísy, půllitry se těšily obrovské oblibě, stejně tak jako varné nádoby, dekorativní, upomínkové, technické nebo laboratorní sklo či lampy veřejného osvětlení. V továrně byla dílna na leptání skla, malírny, brusírny a rytecké dílny, sklárna měla dokonce i vlastní železniční vlečku.
Josef Inwald
Jak se psala historie této továrny? Josef Inwald (1837-1906), sklářský technolog a nadaný podnikatel, založil v roce 1862 rafinerii na sklo a poté stejnojmennou firmu na zpracování skla. Sklárny Inwald brzy ve své době patřily mezi největší firmy svého druhu, rozmach společnosti pokračoval zakoupením dalších skláren a zřizováním nových poboček. Za služby monarchii a péči o její hospodářský rozvoj povýšil Josefa Inwalda císař František Josef I. do šlechtického stavu.
Slavná duritka
Od roku 1914 měla firma zaregistrovanou značku nerozbitného skla Durit. Určitě si pamatujete na legendární duritku! Byly čiré, modré, zelené i exkluzivní z bílého skla.
Ovšem v minulosti nebyla duritka jen sklenička. Sklárna nabízela více výrobků této značky, od salátových mís, přes kávové hrnky s podšálkem po skleněné tácy. Název vznikl pravděpodobně podle hudební terminologie označující tvrdou stupnici slovem Dur. Zboží mělo velký úspěch, protože bylo odolné proti nárazu, snášelo dobře vysoké teploty.
I když občas i taková sklenička se může rozbít doslova na tisíc kousků. A jak je to možné? Speciální výrobou prudkého zchlazení skla se totiž uvnitř vytvoří značné pnutí. Pak stačí drobné poškození a výrobek doslova exploduje. Jestli patříte mezi dlouhodobé uživatele duritek, tak s tím máte určitě svou zkušenost.
Objevná výstava
Jak dlouho trvala výroba na Zlíchově, co se dělo po smrti majitele skláren, proč sklárny zanikly, to vše a mnohem více se dozvíte na mimořádné výstavě v Museu skla, kde najdete kromě ukázek produkce také mnoho unikátních dobových fotografií ilustrujících každodenní fungování proslulé značky, či pracovní podmínky zaměstnanců. Nechybí ani historické filmové reklamy.
"Když si uvědomíme, jak obrovskou produkci sklárny Inwald měly za první republiky a jak rychle bylo toto jméno v politickém vývoji druhé poloviny 20. století zapomenuto, napřed pro židovský původ majitele, pak v rámci zestátnění všech podniků, je tato výstava pro veřejnost skutečně objevná," uvedla Helena Koenigsmarková, ředitelka Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, které na této výstavě spolupracovalo.