Učím angličtinu od rána do večera a velmi často se setkávám s tím, že učit se cizí jazyk je pro Čechy stejně náročné jako pro mě. Kde jenom je ten kouzelný prášek, který stačí nasypat na konverzaci, a rázem všichni všemu porozumíme? O tom si můžeme nechat jen zdát…
Český jazyk jako ochranná trnitá bariéra
Učit se cizí jazyk je rozhodně těžké a vždycky vyvstane otázka, jak moc to bude užitečné, pokud vůbec. V dnešní době už se ale občas někdo zeptá i barmana, jestli umí anglicky (alespoň v Praze). Takže na trhu práce je to určitě výhoda. V ČR existuje fenomén, který mi stále zůstává záhadou, a sice to, že značné množství mladých lidí tak do třiceti let rozumí aspoň trochu anglicky, ale chvíli to trvá, než na to člověk přijde, protože oni to nikomu neprozradí a prostě anglicky nepromluví. Proč by taky měli? Tady jsme v ČR a cizinci jsou… prostě cizinci. Jenomže ještě horší je, když se cizinec snaží použít svoje střípky znalosti češtiny, protože gramatika i výslovnost je hrozně striktní a žádné odchylky nikdo netoleruje a nerozumí jim.
Všechny ty problémy českého jazyka tak vlastně hrají podivnou roli jakéhosi ochranného hustého plotu plného trnů i růží, který udržuje Čechy v jejich kultuře… a ty ostatní do ní nepustí. Je to jednodušší než si rozumově zdůvodňovat xenofobii. Ať už to ale má důvod jakýkoli, je to rozhodně výzva pro každého neslovanského mluvčího.
Typy imigrantů
Jsou tři hlavní typy přistěhovalců. Jednak ti, jejichž vlast spadá do některé bouřlivé geo-politické zóny, například Afghánci, mnoho Afričanů; jejich životní příběhy jsou často plné hrůz, hladu a pevného odhodlání mít se lépe v cizí zemi. Je to tak trochu podceňování, když se říká, že jsou to ekonomičtí uprchlíci, ale oni dokážou na výdělek vynaložit velkou sílu a vytrvalost. Třeba Vietnamci, jejichž oddanost obchodování a síla jejich komunit jsou hotový zázrak. Ve městě, kde žiji, nebylo po půl páté odpoledne kde koupit potraviny, a teď, díky vietnamskému obchodu, je to možné do sedmi večer, a to i v neděli! A jejich ceny jsou srovnatelné dokonce i velkými supermarkety! Pak jsou tu Ukrajinci, kteří zřejmě tvoří páteř levné pracovní síly ve stavebních odvětvích. A krom toho jsou tu různé naplaveniny všelijakých evropských tuláků; někteří sem přišli za láskou (bůh žehnej Češkám), jiní za penězi… a ve všech těchto kategoriích se najdou lidé s talentem a dovednostmi, kteří by mohli být nedocenitelným přínosem, pokud tu budou vítáni a dostane se jim tu povzbuzení. Jenže k zaměstnávání šikovných lidí z ciziny tu bohužel panuje silný přístup, který by se dal nazvat „zavřený krám“.
Samozřejmě je tu i mnoho dalších národností, o kterých jsem se nezmínil. Všechny tyto skupiny, i přes nástrahy češtiny, mění krajinu české ekonomiky k lepšímu. V širším smyslu dodávají říz národu jako takovému. Velmi si cením těch, kdo dokázali proklouznout tím jazykovým trnitým plotem růží.