Letenské sady - historie

Pro svoji strategickou polohu sloužila Letenská pláň s přilehlými svahy od nepaměti jako shro­maždiště a tábořiště vojsk. Probíhaly zde také různé oslavy, jako např. korunovace Přemysla Otakara II. v roce 1261. Od 13. století kultivovaly letenský svah vinice, vznikaly zde i místní kame­nolomy. Za vlády Rudolfa II. vzniklo v roce 1582 pod letenským svahem mimořádné technické dílo, 1 km dlouhá štola zvaná Rudolfova, přivádějící vodu z Vltavy do rybníků v Královské oboře.
V roce 1635 postavil řád cyriaků na úpatí stráně kapli sv. Máří Magdalény. Ta byla v 50. letech přemístěna za nábřežní komunikaci. Na východní plošině, na hraně svahu, dal František Valdštejn postavit v roce 1716 viniční zámeček Belvedere, zbořený v roce 1742 francouzskými vojsky. Pro výhodnou polohu byl na jeho místě postaven hostinec, jak dokládá například Huberův ortogonální pohled na Prahu z roku 1769.
Éru budování systému zděného opevnění s baštami, příkopy a valy v poslední čtvrtině 18. sto­letí uzavřely na Letné poslední opevňovací práce, provedené ještě v roce 1813. Patrné stopy obran­ného systému se dochovaly až do výstavby Stalinova pomníku v 50. letech 20. století, bastiony při západní hranici jsou zachovány dodnes.
Začátkem 19. století, kdy většinu pozemků na Letné vlastnil Jakub Wimmer, je zaznamenán další rozkvět vinic, a to zejména na západě, kde byla ve viničním domku zřízena vinárna s belveder­ským vínem a moštem. Od 60. let 19. století letenskou planinu s přilehlými svahy postupně vyku­povala ze soukromých rukou pražská obec za účelem přeměny ve veřejný park. O jeho realizaci v roce 1858-1864 se zasloužil především Okrašlovací spolek pro vysazování stromů, který také dal pro nový park vypracovat plán. Úloha byla svěřena uměleckým zahradníkům Bedřichu Wtinscherovi a Jiřímu Braulovi. Nejprve se uskutečnily výsadby západně od restaurace, zakončené v místě dnešního Hanavského pavilonu. Zároveň se započalo i s rozsáhlým zalesňováním do­posud holých letenských svahů. Znovu založena a lipami osázena byla rovněž historická cesta spojující park s Píseckou branou. Úpravy vyvrcholily postavením novorenesanční restaurace podle autorského návrhu architekta Vojtěcha Ullmanna v roce 1863, dále pak osazením železného J vyhlídkového altánu, který věnoval kníže Maxmilián z Fürstenberku. Vysázeno bylo na 150 tisíc 1 stromů, založení stálo 12 000 zlatých. Na počest návštěvy následníka trůnu v Praze byl v roce 1871 2 park, s příznačným dobovým označením sady, přejmenován na Sady Korunního prince Rudolfa. Pro časté sesuvy půdy se v 80. letech 19. století letenské stráně zpevňovaly opěrnými zdmi a byly založeny první serpentiny.
Na místě starší úpravy parku byla v letech 1865-1869 proponována nová velkorysá zahradní kompozice v několika variantách. Plány zpracoval tehdejší ředitel městských parků umělecký za­hradník František Thomayer. Z úpravy s vodními plochami a vodopády, se mezi lety 1887 – 1889 realizovala pouze část východně od restaurace. Při příležitosti Jubilejní výstavy v roce 1891 byla ve svahu zřízena lanová dráha, navazující na Křižíkovu tramvaj na výstaviště. Po skončení výstavy bylo do sadů přeneseno několik drobných staveb, do dneška se zachoval pouze tzv. Hanavský pavilon. Poslední etapa úprav proběhla mezi lety 1891-1911, kdy byly kolem bašt sv. Máří Magdalény, sv. Tomáše a sv. Ludmily realizovány parkové pásy vyprojektované Karlem Skalákem.
V historii se opakovaně uvažovalo o zastavění Letenské pláně a části sadů, známé jsou zejména velkorysé návrhy, vzešlé z architektonických soutěží v období první Československé republiky, od prokopání údolí napříč Letenskou plání po její zastavění řadou ministerských budov.
V roce 1953 propojil Letenské náměstí s nábřežím tunel. V tomtéž roce započala výstavba monu­mentálního pomníku J.V. Stalina, který projektovali architekti Jiří a Vlasta Štursovi. Výstavbu za­vršila instalace sousoší od sochaře Otakara Švece. Náročné parkové úpravy architektonizovaných prostorů pomníku navrhl Bohumil Kavka. Dle dokumentace bylo vysázeno 4000 stromů s balem, jejich vybraná kvalita je patrná v porostech dodnes.
K posledním význačnějším úpravám došlo v roce 1960, kdy byl do Letenských sadů převezen československý pavilon ze světové výstavy Expo 58, a v roce 1962, kdy byl z ideologických důvodů odstřelen Stalinův pomník.
V roce 1997 zpracovaly architektka Dáša Tůmová a zahradní architektka Jana Stejskalová studii obnovy Letenských sadů. Z návrhu byl prozatím na základě prováděcího projektu ke studii v le­tech 1998-1999 realizován architektonizovaný vstup do parku z Gogolovy ulice.

Pražské parky a zahrady (Božena Pacáková – Hošťálková a kol.)