Seminářská zahrada - historie

Území Seminářské zahrady pokrývaly za středověku vinice. V 17. století pozemky získal a jako užitkovou zahradu využíval řád bosých karmelitánů. Pěstování vinné révy alespoň na části zahra­dy pokračovalo až do roku 1793, kdy zahradu převzal arcibiskupský seminář.
Jako utilitární, pro veřejnost uzavřený ovocný sad, fungovala zahrada ještě na počátku 20. století, kdy její osázení ovocnými dřevinami a novou cestní síť navrhl Svatopluk Mocker, pozdější ředi­tel pomologického ústavu v Troji. K odbourání obvodových zdí a propojení Seminářské zahrady s navazující zahradou Nebozízek došlo poté, co zahradu v r. 1927 odkoupila obec. Veřejnosti je zahrada zpřístupněna od r. 1930.
Postupná bloková substituce ovocných výsadeb probíhala v zahradě v letech 1980-2000. Ve pro­spěch udržení užitkového charakteru prostřednictvím ovocné kultury byla většina ovocných dřevin postupně vyměněna na základě návrhu pomologa profesora Karla Červenky a plánu zahradního inženýra Václava Weinfurtera. V současnosti je obnovována spodní části zahrady, na které se na­chází i dětské hřiště. Součástí projektu zahradních architektů Zdenka Sendlera a Václava Babky je i vyřešení bočního nástupu do zahrady, které zahrnuje i obnovu Jiřinkového sadu a z iniciativy autorů též část Hellichovy ulice. V roce 1998 byla ukončena rekonstrukce objektu refektáře.

Pražské parky a zahrady (Božena Pacáková – Hošťálková a kol.)