Chceme menší podrobnost pro celek, ale větší pro detail

První náměstek primátora a radní pro rozvoj města Tomáše Hudeček se v rozhovoru pro Deník svěřil

Přinesl prudký vítr do stávající systému územního plánování, který by rád od základů proměnil. Podle radního pro rozvoj města Tomáše Hudečka je totiž nejdůležitější dlouhodobá a jasná perspektiva, po které by se hlavní město mělo vydat. Inspirace pro rozvoj infrastruktury hledal v zahraničí.

* Jak moc budete brát při přípravě územního plánu v potaz volání Pražanů po větším objemu zeleně a nižší míře developerských aktivit?

Hlasy Pražanů by nový územní plán měl určitě respektovat. Budemese řídit posledními průzkumy i odklonem od Athénské charty, jež definuje rozdělení města do různých funkčních ploch (zásadní dokument urbanistického plánování z roku 1933, který se ale v průběhu času ukázal jako kontraproduktivní, protože přispíval ke vzniku ghett a růstu monofunkčních zón. – pozn.red.). Chceme vybudovat živé město přístupné všem. Závažnou věcí, která souvisí s developerskou výstavbou, je rozvoj města do šířky. Tomu chceme zabránit. Pro nás je tedy prioritou uzavření hranic města a zintenzivnění vnitřní zástavby. Pokud to nebude nutné, neměla by vůbec výstavba v okrajových částech města vznikat, protože právě tam jde o ten úbytek zeleně nejvíce. Určitě mohu slíbit, že budeme chránit lesy jako nezastavitelná území.

* Na periferii není problém zeleně tak akutní jako v centru. Lze očekávat vznik nových parků či revitalizace těch stávajících?

On pojem zeleň je velmi barevný. V územním plánu je nakresleno strašně míst jako zeleň, ale když tam přijdete, tak tam zeleň není. Je to vlastně podvod. A parky jsou ještě jiná problematika. Za prvé, když jedete kamkoliv na západ znamenají parky místa, kde si můžete lehnout na trávu. V Praze je to třeba Kampanebo Kinského zahrada. Spousta dalších parků ale takovou kvalitou neoplývá. Navíc minulý koncept územního plánu neevidoval tzv. podměrečné parky (menší plochy než 5000 m2), takže je třeba doplnit údaje o těchto plochách. Druhá věc, je že město by mělo vlastnit pozemky, kde chce postavit park. To se neděje. Častokrát se to diktuje jako podmínka investorům. Věřím však, že v dlouhodobém horizontu se podaří ty nástroje územního plánování nastavit tak, aby těch parků bylo více.

* Určitou alternativou městské zeleně by mohly být zahrádkářské kolonie. Jak se k tomuto fenoménu stavíte? Jakou bude hrát roli v dalším územním plánování?

Dnes se už nedají zařadit zahrádkářské kolonie paušálně do jedné kategorii. Zahrádkářské kolonie v záplavovém území budou vždy muset být pouze zahrádkami, protože když se z toho stane cokoliv jiného, je to vlastně špatně. Jedná se vlastně o ideální území pro zahrádkaření. Je však spousta lokalit, a není to zdaleka zanedbatelné procento, kde majitelé chtějí svůj kus půdy prodat kvůli výstavbě. Pouze čekají na to, až z toho budou spekulativní pozemky. Proto k zahrádkám volíme individuální přístup. Je totiž také otázka, jestli občan Prahy vnímá zahrádku jako zeleň. Myje budeme plně respektovat v případě, že se jedná o určitý ráz lokality a charakteristiku území.

* Kde v zahraničí jste se při přípravě Metropolitního plánu nechali inspirovat? A čím konkrétně?

Intenzivně komunikujeme s panem architektem Noskem, který se podílel na přípravě obdobného dokumentu v Kolíně nad Rýnem. Chceme jít stejným způsobem; to znamená menší podrobnost pro celek, větší pro detail. Zaujal nás i New York, kde mají podrobný regulační plán ke každému domu, velmi detailní měřítko. Vpřípadě potřeby obtáhnout fixou určitou oblast a revitalizují celé území. Udělají soutěž a vyberou investora, kterému nadiktují spoustu podmínek, včetně toho, jak mají vypadat lavičky nebo jak má vypadat napojení uliční sítě.