Chceme v Praze 150 tisíc bytů, říká vrchní pražský plánovač

Rozhovor s Petrem Hlaváčkem, prvním náměstkem pražského primátora.

Projednávání metropolitního plánu se blíží do finálové rovinky. Pokud projde, mohlo by v hlavním městě vyrůst až 150 tisíc nových bytů. Na výstavbě se má podílet jak soukromý sektor, tak město.

Metropolitní plán, jinak také nový územní plán hlavního města Prahy, říká, kde se ve městě může nebo nemůže stavět. Návrh nového dokumentu, který město připravuje už více než 10 let, dospěl do fáze veřejného projednávání.

O něm a také o bytové situaci v hlavním městě mluvil v rozhovoru pro SZ Byznys Petr Hlaváček, první náměstek pražského primátora a také radní pro územní rozvoj.

Proč podle vás hlavní město potřebuje nový Metropolitní plán? A v čem bude lepší než ten současný?

V první řadě je potřeba říct, že Metropolitní plán je nově digitální materiál. To znamená, že ho bude možné číst ve vrstvách a bude poskytovat více informací, které budou sloužit například pro další práci s městem.

Jaké konkrétní změny se do něj podařilo zapracovat?

Chystáme například významnou strategii pro školské stavby, které jsou dnes i v souvislosti s ukrajinskou krizí velkým tématem. Pro nový Metropolitní plán je důležitá také myšlenka, že stavět se má ve městě. Naopak území kolem Prahy, v podstatě a velmi zjednodušeně ta otevřená krajina, je velmi cenné a je potřeba jej zastavit pouze v odůvodněných případech.

Myslím, že plán také významným způsobem koordinuje různé dopravní stavby, protože bydlení a doprava jsou jako vztahy v rodině, bez nich to jednoduše nejde.

Materiál také klade velký důraz na strukturu a charakter jednotlivých částí. Tedy například pro ty části, které jsou konstatovány jako stabilizované, hlídá charakter území. Nemělo by tak docházet k tomu, že ve stabilizovaném území, které má například charakter vesnický nebo zahradního města, budou vznikat neadekvátní stavby. Ale naopak podporuje přestavbová území, takzvané brownfieldy. A říká, jaké procento veřejných prostranství, zeleně, školských staveb a vybavenosti tam má být. A tlačí svojí metodou na dohodu v tom území, aby došlo mezi investory a městem k dohodě, na základě které na území vznikne skutečně komplexní město, takové město krátkých vzdáleností, jak se říká.

Dá se počítat s tím, že by metropolitní plán také zrychlil proces spojený se samotnou výstavbou?

Myslím si, že plán neumí zrychlit stavební povolení, ale skoro v každém projektu je dnes potřeba změnit územní plán. A Metropolitní plán má být v tomto ohledu chytřejší a myslím, že významnou měrou tuto potřebu změny územního plánu omezí.

Není možné říct, že nebudou žádné změny územního plánu, protože život města je jako každý život, neustálá změna. Za dobu existence dosud platného plánu bylo přes 6 000 změn, tedy každý den jedna, a toto množství bude určitě nižší. Takže zrychlí tu výstavbu nepotřebností významného množství změn územního plánu.

Dal by se uvést příklad, kde se zjednodušení může do budoucna projevit?

Zmínil bych například významnou infrastrukturní investici, městský okruh, tedy pokračování Blanky. Tento projekt je v procesu přeprojektování a my zároveň procesujeme změnu územního plánu. Stávající územní plán je doslova na hraně svých schopností projekt v sobě zobrazit, protože jde o velmi komplikovanou stavbu, která se zanořuje, vynořuje. V Metropolitním plánu už je to správně. Jeho přijetím by tak bylo možné dokončit dokumentaci k územnímu rozhodnutí, která je téměř hotová. Vyřídit územní rozhodnutí, stavební povolení a začít s výstavou. To je určitě něco, co by všem Pražanům pomohlo k lepšímu životu.

Velkým tématem v rámci Metropolitního plánu je regulace maximální výšky nově postavených budov v Praze. Porostou budovy v hlavním městě?

Ty výškové stavby vyvolaly několik otázek hlavně ve vztahu k UNESCO. Dlouho jsme je projednávali také s ministerstvem kultury a nakonec potom i přímo s UNESCO. Byla tu ze strany těchto organizací nejistota, zda je tato výšková regulace rozumná. Nakonec jsme se dohodli, že návrh je rozumný a věcně správný. Jenom jsme je v několika místech po dohodě snížili.

Nebylo by naopak řešením navyšovat v Praze stavby tak, abychom se dostali na co nejvyšší maximální kapacity nejen bytové výstavby?

Ano. V územích, která jsou určena k přestavbám, to na mnoha místech Metropolitní plán umožňuje. Půjde například o oblasti takzvaných brownfieldů, které jsou mimo ochrannou vzdálenost UNESCO a je tam umožněna vyšší výšková hladina.

Na konci loňského roku řekl pro SZ Byznys ředitel Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy Ondřej Boháč, že Praze aktuálně chybí už 30 000 bytů. Je tedy nový Metropolitní plán cesta, jak se dostat z tohoto deficitu?

My jsme do nového Metropolitního plánu propsali ty nejvýznamnější změny územního plánu s kapacitou zhruba 150 000 bytů. To je důležitý zásobník. Do Prahy přichází ročně zhruba 10 000 lidí. Zároveň však dochází k úbytku bytů a také k zvětšování potřeb různými infrastrukturními akcemi. Tedy máme zhruba vypočítané, že potřebné množství bytů každý rok je asi na 10 000, což se v loňském roce díky práci všech, včetně lidí ze soukromého sektoru, téměř podařilo a začalo se stavět kolem 9 000 bytů. Ale to bylo po dlouhém období. Předtím to byly třeba čtyři nebo pět tisíc. Je tedy jasné, že začal vznikat deficit a ceny bytů rostly.

Jak na to jako město budete dále reagovat?

Na růst tohoto deficitu reagujeme tím, že jsme založili Pražskou developerskou společnost, což je městská příspěvková organizace, která na městských pozemcích připravuje projekty tak, aby se ty pozemky neprodávaly, ale skutečně vznikala městská výstavba po vzoru všech kulturních měst, jako jsou Hamburk, Mnichov nebo nizozemská města.

Všechny magistráty těchto měst, odkud bereme inspiraci, aktivně koordinují svá území a snaží se hledat deficity infrastruktury, dopravy a koordinovat tyto jednotlivé akce. Mají tam také větší majetkovou držbu třeba města, tedy víc staví, což bychom my také chtěli. A vlastně celý ten proces v Praze je jednoduše objektivně hodně zanedbaný. Potřebujeme dostat soukromý sektor na nějakých 10 000 bytů ročně. A výstavbu města přibližně na 2 000 bytů ročně. Ale to je cíl, kterého dosáhneme možná někdy za pět let intenzivní práce.

Pokud by politická reprezentace tento problém dále neřešila, došlo by k prohloubení problému dostupnosti bydlení. A může to mít významné efekty v sociální struktuře. Dnes ještě stále Prahu vnímáme jako prostupnou. Nejenom fyzicky, ale i sociálně.

Hrozí tedy v Praze v souvislosti s otázkou zhoršující se dostupnosti bydlení odliv některých skupin obyvatel z hlavního města? Právě kvůli té drahotě, kterou dnes řešíme?

Myslím si, že by to byla velká škoda, protože město má být vrstevnaté. Má být pro všechny – odliv rozhodně není žádaný proces.

Chápu, že to není žádaný proces. Ale může se to stát?

Pokud bude společnost netečná ve všech svých vrstvách, tak ano. Je to otázka všech vrstev – samosprávy jsou základem demokracie, to jsou vesnice, města, kraje a stát a také Evropská unie. Pokud tyto vrstvy nebudou kooperovat a budou netečné, tak se to stát může.

Ještě zpět k Metropolitnímu plánu, jenž by mohl začít platit v příštím roce. Krátce shrnu celý proces, který ho čeká. V cestě mu stojí veřejné projednávání a zpracovávání změn. Na základě připomínek bude následně předložen ke schválení Zastupitelstvu hlavního města Prahy. Existuje pro vás varianta, že by plán nemusel po desetiletí plánování začít platit?

Jednoznačně jsem přesvědčen, že plán je fortelný. Je otázka, jestli pořizovatel připomínky, které ještě přijdou, neoznačí za takové, že je potřeba ještě veřejné projednání zopakovat. Také jsou volby. Může dojít k přenastavení. Může v tom být trošku i politika. Ale myslím si, že plán v té politické debatě obstojí. A že buď bez dalšího veřejného projednání, nebo s ním, protože to je vlastně technická záležitost, ale že plán dojde do finále.

To by znamenalo zpoždění?

Znamenalo by to zpoždění.

Jaké asi?

Předpokládám, že maximálně rok.