Giangi Cornelio - Obrazy - „The Soul’s Noises“ (Výkřiky duše)
![Giangi Cornelio - Obrazy - „The Soul’s Noises“ (Výkřiky duše)](/documents/42305/67030/giangi_cornelio___obrazy____the_soul_s_noises___vykriky_duse_.jpg/72ff3b74-842b-e78d-97a0-1f0e772b79f3?t=1689259858897)
- 4 minuty čtení
Od 30. dubna do 18. května 2014 bude realizována výstava novodobé tvorby malíře Giangiho Cornelia pod názvem „The Soul’s Noises“ (Výkřiky duše). Výstava se bude konat v prostorách věže pražské Novoměstské radnice, jejíž jižní křídlo bylo postaveno v letech 1411–1418 pod vedením Martina Frička a mistra Kříže a přilehlá věž a kaple Nanebevzetí Panny Marie a svatého Václava pochází z let 1452–1456. Záštitu tomuto projektu poskytlo Velvyslanectví Italské republiky v Praze, Italský kulturní institut, Úřad městské části Prahy 2 a řada vybraných partnerů.
30. 4. - 18. 5. 2014 |
Novoměstská radnice, p. o., Karlovo nám. 1/23, 120 00 Praha 2 |
Galerie věže, út – ne 10 – 18 hodin |
Vstupné v souvislosti se vstupem na věž: plné 50,- Kč, snížené vstupné 30,- Kč, rodinné 120 Kč |
Výtvarné umění se stalo nedílnou součástí „nomádského“ života tohoto autora a také jeho životním stylem. Pod vlivem směru označovaného jako „Action painting“ a abstraktního expresionismu (škola v New Yorku), s kterým se blíže seznámil během svého pobytu v New Yorku v roce 1983, se Giangi Cornelio soustředil na prohloubení vlastní malířské tvorby a emoční výrazovosti. V jednotlivých cyklech obrazů je zřetelná symbióza s emočním kontextem, ale i s matérií jako takovou; autor podtrhuje zásadní dynamiku, podstatu souhry barev, které tak vytvářejí vlastní abstraktní kompozice.
Giangi Cornelio stále častěji zažívá silný pocit jakési „vícečetnosti“ vlastního já, oproštěného od zažitých konvencí, předsudků a diktátu, které jsou nástroji represe současné společnosti. Ve svých „vstupech do jiné dimenze“ Giangi překročil mezní práh; vývojová křivka jeho tvorby je silná a intenzivní. V tomto Giangi Cornelio ztělesňuje osobní různorodost i kočovný způsob života postmoderní doby, který zapustil kořeny mezi smyslovými hranicemi somatického a emočního projevu. V jeho díle stále pokračuje proces „rekombinace“, který se projevuje v estetické formě každodenního života, ve velkolepé kultuře rozšířené spotřeby, ve sloučení tvaru a jeho obsahovosti, v integritě konkrétní smyslové zkušenosti, v emocích. Nejde o to povrchně vyjádřit, kdo jsi, nebo být tím, co vyjadřuji, ale být věrný své povaze, „stát se tím, co jsi“. Zdá se, že malířská proměna této vitální snahy v minulosti atopické, bez trvalého setrvání a zacílení, našla specifickou oblast intenzity: ženské postavy jako obrazu touhy. To znamená, že mobilizace touhy se zde představuje jako primární bios, individuální i kolektivní; je původním motivem velkoleposti spotřeby, povrchnosti módy, objevuje se v podobě „naruby“, v krajních extrémech Trash a Crash naší civilizace. „Jsme v oblasti sexuálních, elektrických proudů,“ jak by řekl William Burroughs.
Malířská tvorba Giangiho Cornelia je tedy odrazem nejen jeho subjektivních emocí, nýbrž i výrazem emocí naší doby, a stává se tak skutečně „výkřikem duše“, která hledá svůj přístav ve vodách průzračných a pravdivých.
Realizace výstavy: | |
---|---|
Grafický design: | Reklamní agentura Publigraf, Miláno, Martin Palka |
Instalace výstavy: | Karel Holub, Martin Palka, Vitaly Vlasenko |
Překlady: | PhDr. Vladimíra Šefranka, Marcela Dostálová |
Texty: | Luisa Girani |
Světlana Kalousková |
Světlana Kalousková