Letos že je krize? Ta teprve přijde, příští rok nastane na středních peklo, říká radní pro školství

Takový chaos ani učitelští matadoři nepamatují. Rodiče si berou dovolenou a obíhají školy, kde stojí několikahodinové fronty. A školy obvolávají přijaté studenty, kteří jim říkají, že už se zapsali jinde. Konec přijímacího maratonu přitom ještě není v dohledu, někteří studenti se verdikt dozví až během dvou týdnů.

Politici se shodují, že tohle musí skončit. Slibují, že systém digitalizují a studenti si budou moci vybírat v prvním kole mezi více školami, kterým dají preference. Jenže ani to zřejmě stačit nebude – skutečně silné populační ročníky teprve přijdou a zavést příslušná opatření nějakou dobu potrvá. „Mohu říci, že o tisíc bude navýšena kapacita za dva roky, kdy budou také silné populační ročníky . Příští rok to ale nestihneme,“ říká pražský radní pro oblast školství a sportu Antonín Klecanda (STAN).

Co uděláte proti tomu, aby tenhle chaos už rodiče nemuseli zažít?

Musíme digitalizovat . To je jediná možnost, rodiče dají dopředu své preference škol a tím odpadne šílené řízení se zápisovými lístky a vyhodnocováním. My jako zřizovatel pak konečně budeme mít data o tom, co žáci preferují. Dosud nám totiž chybí. V Praze je podle dat Cermatu větší přetlak na střední průmyslové školy, ale my nevíme, jestli je to větší zájem, nebo jestli je to taktizování. Ale pokud budou tři nebo pět přihlášek, bude se taktizovat až s tou poslední. A když budou přijímačky digitální, systém hned vyhodnotí, že se žák nedostane na první, ale už vidí, že se dostal na druhou, kterou měl v seznamu. Zbyde daleko menší skupina žáků, která se nedostane nikam, a my to okamžitě uvidíme.

Kdy bude tedy systém digitální? Nový ministr školství Mikuláš Bek (STAN) říkal, že za tři roky.

Já to chci do roka. Myslím, že je to reálné, bavili jsme se o tom na zastupitelstvu a všichni chtějí digitalizaci. Není problém to naprogramovat, ale problém je legislativa. Správní řízení je v zákoně přesně popsáno, informace o přijetí či nepřijetí musí jít poštou, až když rozhodnutí student získá, může podat odvolání. Musíme změnit legislativu a to bude trvat. Ale jednal jsem o tom i s kraji a ministrem i premiérem, všichni říkají, že musíme digitalizovat, myslím, že by to do roka mohlo být. Projekt MŠMT, který chce sledovat žáka od mateřské školy až po vysokou školu, nebude dříve než za tři roky. Ale udělejme alespoň toto. Pro rodiče i žáky jsou to hrozné psychické zátěže.

Ale ono přece nejde jen o digitalizaci, ale i o to, že míst na dobrých maturitních oborech není tolik, kolik je dětí v Praze, a ty musí zvolit školu, kterou nechtějí.

To ale tak není, deváťáků máme přibližně stejně jako maturitních oborů. Zároveň si nemyslím, že by někdo šel na školu, na kterou vyloženě nechce, samozřejmě má nějakou preferenci, ale není to tak, že by na ni vyloženě nechtěl. Obvoláváme stále školy a zatím jsme nenašli žádnou školu v Praze, která by měla už obsazenou kapacitu. Obvolávají studenty, na které přišla řada pod čarou, ti jim řeknou, že už odevzdali zápisový lístek jinde, ale že by raději k nim. A vznikne lavinový efekt, dítě běží do školy, vezme zpět zápisový lístek a nese ho do jiné školy. A ta zase musí obvolávat další studenty. Nenarazili jsme ani na gymnázium, které by nám řeklo, že už druhé kolo nevypíše.

Takže míst je podle vás skutečně dost?

Já to nevím, tím, že systém není digitalizovaný, nemáme data. Když se některé děti nedostanou, máme řešení. Otevřou se detašované třídy, mohou se ještě navýšit počty dětí ve třídách, to vše máme předjednané i s ministerstvem. Nemyslím si, že jsme v tak strašné situaci, problém je skutečně v digitalizaci, prostě jen ta místa nevidíme. Rodiče si to neprioritizují dopředu a pak nastává chaos, o kterém se nyní mluví.

Našla jsem data, že na pražských středních školách je 12 533 míst v maturitních oborech. Na ně se podle čísel, která zveřejnil Cermat, přihlásilo 14 163 dětí, to by znamenalo, že nad limit je 1630 dětí.

Ale my nevíme, jestli to tak je, protože nevíme, kolik dětí si dalo zároveň přihlášku do středních Čech. Mnozí se tam dostanou a nenastoupí v Praze. Propočetli jsme, že máme volných určitě 580 míst mezi středními školami. 350 mají školy připraveno na druhý termín a 210 vzniklo umělým navýšením na 32 žáků ve třídě. Kapacita může být navýšena až na 34, ale to je maximum a to bych dával nerad, může se stát, že někdo propadne, je dobré tam mít nějaký prostor.

Co tedy radíte rodičům?

Aby ještě počkali, během týdne si to doufám sedne, řada lidí se dozví, že se dostali na odvolání. Do 10. června musí být vyhlášena druhá kola. Doufám, že do té doby to bude určitě jasné.

Šéfka Asociace ředitelů gymnázií říkala, že by se kapacita pražských gymnázií měla navýšit o 12 procent. Souhlasíte?

Ano, všeobecné vzdělávání potřebujeme posilovat. Chybí nám obory, kde by byl společný základ první dva roky a pak se to nějak štěpilo. Střední vzdělávání by se mělo specializovat méně a později. Studenti potřebují mít nějaký základ, aby mohli uhnout v budoucnu a snáz si vybrat školu, která je třeba odlišná od jejich specializace. Můj předchůdce začal dělat gymnaziální obory na obchodních školách a to se mi líbí. Je to zajímavý mix, když pak dítě zjistí, že ho nebaví gymnázium, může přestoupit do obchodní akademie. Potřebujeme vznik jiných typů škol, dva roky všeobecně a pak si vyberu třeba větev zdravotnickou, průmyslovou, cokoliv. Chceme-li udržet krok se západním školstvím, musíme mít nové typy škol lyceálního typu, kde specializace bude nastávat třeba ve druháku pomocí volitelných předmětů a ve třeťáku už je člověk schopen říci, že ho nebaví matika a bude studovat jazyky nebo že půjde matematickou větev.

Jak a kdy to chcete zrealizovat?

Napíšeme školní vzdělávací programy a zavedeme to do nových škol, které postavíme.

Takže se tak budou učit děti našich dětí?

Ne, naše děti to už stihnou. Jednáme o tom, je to inspirace ze světa.

Ale bude se to týkat jen nových škol?

Ne, i těch stávajících. Tam, kde vidíme, že klesá zájem studentů, škola nefunguje, bychom obory takto transformovali. Ale podaří-li se mi v tomto volebním obdobím změnit alespoň jednu, budu rád. Do budoucna by jich měla být takto upravena většina.

Často zaznívají argumenty, že ne každý má na studium gymnázia, učitelé se obávají, že se to příliš nafoukne a pak gymnázia nebudou výběrová. Kde je podle vás hranice? Máte nějaké analýzy?

Názory jsou různé. Myslím si, že musíme mít co nejvíce lidí s maturitním vzděláním, kteří by měli mít možnost jít na vysokou školu. Ale nejsem si jistý gymnaziálním vzděláváním, mají dobrý všeobecný základ, ale když se rozhodnou nejít na vysokou školu nebo se nedostanou, je to strašně špatná výchozí pozice. Když má někdo zdravotnickou školu a nedostane se na vysokou, může jít dělat zdravotní sestru.

Ale ze zdravotnické školy má zase menší šanci se na vysokou školu dostat, ne?

To si nemyslím, vysoké školy využívají Scio testy a ty ověřují studijní předpoklady, nemyslím si, že je znát, z jaké střední školy jsou – že gymnázium připraví na přijímačky z matematiky lépe než střední škola. Otázka je u jazykových, to nejsem schopný posoudit.

Praha má velmi zastaralý plán rozvoje školské soustavy, který říká, že gymnázia nepotřebujeme navyšovat a hybaj na učňáky. Budete ho měnit?

 

Tak to není. Možná je někde nějaký dokument, ale neřídíme se jím. Už můj předchůdce řekl, že preferujeme gymnázia. Ale naráželi jsme na ministerstvo školství. Když jsme nyní rozšiřovali počty míst na jedné škole, řekli nám, že musíme maturitní místa na jiné škole škrtnout. Hned jsem volal dnes již bývalému ministrovi a říkal jsem mu, že toto si nemohou dovolit. On se mnou souhlasil, ale paní, která to měla na starosti, to odmítala.

Společně se svým předchůdcem říkáte, že na školy v Praze by měl přispět stát, proč? Vždyť Praha má na svých účtech přebytky přes sto miliard korun.

Na účtech máme hodně provozních peněz, ale kolik z nich je volných, to nevím. Ohromná část je už vázaná, třeba na metro D. Pražských dětí je 11 600, těch 17 tisíc přihlášek, to jsou i děti ze středních Čech. Praha má nějakých třináct tisíc míst. Proč by Praha měla platit výstavbu těchto míst, když pro své děti má místo zajištěno? Máme sice největší rozpočtové určení daní, ale také máme největší výdaje. My zajišťujeme dopravu i pro další kraje, financujeme hromadu žáků na středních školách, kteří nejsou odsud. Proto si myslím, že na výstavbě by se měl podílet stát.

A kolik těch škol chcete postavit?

Máme nyní vytipováno asi osm budov, které bychom mohli koupit a přebudovat. Nebudu je jmenovat, protože když o tom začneme mluvit, začne stoupat cena, pak nás někdo předběhne a koupí to. To se nám stalo u jedné budovy, o kterou jsme se zajímali. Byla dokonce i zkolaudována na školu. Jenže když pak někdo přijde a řekne, tady máte dvě stě milionů hned, majitel to vezme. My to musíme prohnat záměrem, schválit a trvá to třeba dva měsíce. A to jsme opravdu rychlí.

Takže kolik těch budov chcete a jaké kapacity z toho budou?

Kdybychom využili všech osm budov, budou z toho tisíce míst, ale určitě to vše nedopadne. Jsou to obrovské peníze, ty budovy musí splňovat nějaká kritéria, měly by být v nějaké vzdálenosti od jiných škol, aby se nám to nekoncentrovalo. My s sebou vždy bereme projektanty, statiky, abychom si zjistili, že tam není třeba azbest. Že budovu lze snadno upravit pro školní potřeby. Pomoci by tomu mělo i uvolnění hygienických limitů, aby požadavky nebyly tak přísné, jako jsou dnes. O tom se nyní také jedná.

Celou dobu říkáte, že nejsme asi v takové krizi, že ta situace není zase tak špatná. A pak chcete nakoupit a přestavět budovy za miliardy a udělat tisíce míst pro středoškoláky, proč?

Když se kouknete na demografickou situaci, uvidíte, že prvňáčků dnes je mnohem více než dnešních deváťáků.

Takže pravé peklo teprve nastane? Kdy?

Ano, úplně nejhůř na tom budeme za rok, kdy demografická křivka v Praze a středních Čechách jde strmě vzhůru. Bude tu absolutní přetlak, nebude-li digitalizace příští rok, tak si to vůbec nedovedu představit. Oproti dnešku to bude mnohem horší. Ročníky jsou mnohem silnější, tento rok nám počty deváťáků a počty maturitních oborů matematicky vychází, příští vůbec nevychází. Když se rodiče ptají, jestli mají počkat na příští rok, tak říkám, že rozhodně ne. Celorepublikově to sice tak nevypadá, ale v Praze a Středočeském kraji to bude šílené.

A stihnete kapacity rozšířit do příštího roku?

Ne, tyto projekty určitě nebudou příští rok. Ale připravujeme nějaké třídy, které by od příštího roku měly alespoň částečně kapacitu navýšit.

O kolik?

Nevím, upřímně nevím, to nejsem schopný říci. Mohu říci, že o tisíc bude navýšena kapacita za dva roky, kdy budou také silné populační ročníky, to stihneme.

A co se tedy bude dít příští rok?

Pokud to nebude digitalizované, jsme úplně v háji. Když to bude digitalizované, po prvním kole přesně uvidíme, kolik nám bude chybět míst, a budeme to řešit.

Velkým problémem je i spádová turistika: ministerstvo školství nyní vymýšlí, jak ji zatrhnout. Co si o tom myslíte?

Problém začal mnohem dřív, zhruba do roku 2016 bylo možné čerpat různé dotace na školy. Od roku 2017 byla pro Prahu čistá nula. Proto máme dnes problém. A proto začala vznikat spádová turistika, obce nezajistily žádnou školu, což není jejich průšvih, na to nemohly mít peníze. Rodičům nezbývá nic jiného než děti přepisovat jinam. My jsme se starosty různých částí psali dokola dopisy, že potřebujeme vypsat nějakou dotační výzvu na školy, že máme připravené projekty a potřebujeme to. Ale bylo to stále ignorováno. Kraj je schopen postavit školku z vlastního, ale není schopen z vlastního postavit školy. A to měl řešit stát.