O odlivu, přílivu, yettim a ředitelích

Příliv peněz, které hlavní město Praha letos vydá na kulturu, se zvýší z 270 na 305 milionů korun. Pod těmito čísly si lze představit cokoliv, nicméně je evidentní, že se paradoxně dostavil odliv, jinými slovy – výrazně se omezí finanční prostředky, o jejichž dotacích rozhodovali výhradně politici ve prospěch grantů, o kterých rozhodují odborníci. Přidělování bylo neprůhledné, a tudíž nadále neúnosné, vysvětluje radní pro kulturu pražského magistrátu Václav Novotný.

Loni se rozdělilo v rámci partnerství 90 milionů korun, letos se tato částka ztenčí na pět milionů. Vysvětlete mi, prosím, jak se v minulosti rozdělovaly peníze vnějším subjektům?
Granty v loňském roce představovaly částku 180 milionů a vedle nich existovala takzvaná partnerství, což činilo oněch 90 milionů. Peníze z partnerství rozdělovali zastupitelé podle svého uvážení, v podstatě šlo o politickou záležitost.

* Takže je nerozdělovali lidé alespoň zčásti obeznámeni s charakterem různých uměleckých oborů?

Ne. Partnerství bylo vnímáno jako pokleslý instrument, silně kritizovaný veřejností, protože nebyl takzvaně vyfutrovaný odborností. Podle mě nebyl pokleslý až tak úplně, polovina těch dotací šla do nezpochybnitelných projektů, ovšem veřejnost to celé interpretovala jako skandál a já souhlasím, že do jisté míry to skandál byl.

* Takže skončil a našlo se řešení?

Institut partnerství jsme pro letošek prakticky zrušili a skoro vše se letos rozděluje podle rozhodnutí zcela nové grantové komise, vybrané pro víceleté období od roku 2014–2017 a pro jednoleté období – rok 2013. Připomínám: obě varianty se týkají kategorií – divadlo, hudba, tanec a nonverbální umění, výtvarné umění, fotografie a nová média, literatura (s výjimkou periodického tisku s nadregionální a celostátní působností), audiovizuální umění (film a divadlo) a ostatní. Když se tento model osvědčí, hodláme pokračovat. Komise je složena ze čtrnácti odborníků a ke každému uměleckému oboru byli vybráni dva. Navýšili jsme tedy objem grantů za situace, kdy vidíme, že všechny ostatní zdroje vysychají. Stát dává méně, městské části dávají méně, sponzoři se nehrnou.

* Třicet pět milionů korun, o něž se suma na kulturu zvýšila, je nějaké „hausnumero,“ nebo byla částka přesně zdůvodněná?

Česky řečeno – museli jsme ji „vydržkovat.“ Není tam žádné racio, proč zrovna tolik a ne méně či více, ta dohoda byla prostě výsledkem kompromisů. Pro mé kolegy v radě to muselo být osobně obtížné, všichni souhlasili s tím, že jejich rozpočtové kapitoly se snižují (doprava, školství a tak dále), a přesto byli ochotni tuto skutečnost připustit, na druhé straně má však všechno nějakou mez. A já současně kladu otázku, zda město musí být opravdu tím subjektem, který ze svých prostředků hojí skutečnost, že stát je skoupější.

* Jakou kulturu by moderní evropské město mělo poskytovat? Co by měla ta kultura odrážet, když ji financujete?

Je to spíš obráceně – město neříká, čím by mělo být, jednáme s žadateli, kteří přicházejí se svými projekty. Hlavními kritérii jsou kvalita, jedinečnost, připravenost projektu a přiměřenost nákladů. A my si myslíme, že ti odborníci jsou dostatečně erudovaní k tomu, aby kvalitu nejen poznali, ale i prosadili. Není to nijak jednoduché, protože ze strany žadatelů vzniká přetlak. Řada z nich nedostane nic, řada z těch, kteří žádají, dostanou třeba podstatně méně, než by očekávali, a někteří jsou třeba financováni naplno. Nám opravdu nezbývá než důvěřovat členům té komise.

* Ale jsou to jenom lidé, každý výběr má své slabé místo a pojem nezávislost, promiňte…

Jistě. Zadání mít k dispozici nezávislé odborníky je fikce. Žádná nezávislost neexistuje. Yettiho potkáte častěji než nezávislého odborníka. Pokud je ten či onen člověk odborník, působí ve svém oboru dlouho, má své znalosti, zkušenosti, apriorní postoje a tak dále, pak není nezávislý. Anebo nemá žádné apriorní postoje, nic o tom neví, potom ale odborníkem není. Čelíme tomu tím, že těch expertů je víc, aby se jejich subjektivní odborné názory nějakým způsobem objektivizovaly. Jedná se pak o názorový průnik dvou odborníků – členů komise a dalších odborníků, kteří jsou externími hodnotiteli. A myslím, že to lépe prostě nejde udělat.

* Opravdu ne?

Systém partnerství byl kritizovaný za to, že je voluntaristický. Systém grantů, tak, jak jsme ho nastavili, je opřen o maximálně objektivizovaný odborný názor. Dokonalá spravedlnost neexistuje. Ledaže bychom vše nasypali do osudí a papoušek by rozhodl.

* Řekl jste, že za každý obor byli vybráni dva experti. Kdo ta jména navrhoval? Byli ti navrhovatelé natolik v obraze, abyste měl klidné spaní?

My jsme se tím trápili celé léto, pracovalo na tom pět šest kolegů a mohu říct, že se nám podařilo vybrat dobře. Ke každé z těch dvojic jsou „k ruce“ ještě tři hodnotitelé, takže průmět všech těchto názorů se blíží ke zmíněné objektivizaci.

* Výběr odborníků byl konstruován i z hlediska generačního či genderového?

Jistě. Například za divadlo byli vybráni zkušená recenzentka paní Jana Soprová a pan Štěpán Kubišta, mladý šéf Nové scény Národního divadla. Na tomto příkladě jsou vidět uvedená hlediska. Nutno ovšem podotknout, že ne všichni stáli ve frontě, ne všichni experti se hrnuli k nám na magistrát, vy si někoho vysníte a on třeba nechce…

Zřejmě nutná obměna ředitelů

V rozhovoru jsme se také dotkli výběrových řízení na post ředitelky Divadla Na zábradlí Doubravky Svobodové a na pozici ředitele Divadla pod Palmovkou Petra Kracika. Ředitelka Svobodová působí v tomto divadle již dvacet let, podobně jako ředitel Kracik.

* Jak k očekávaným řízením, která proběhnou na jaře letošního roku, oba přistupují?

Vypsali jsme tato dvě řízení i z toho důvodu, že jsme poměrně intenzivně pod palbou, například Lidových novin. Konkrétně mám na mysli paní redaktorku Janu Machalickou, jež označuje stav českého divadelnictví za zabetonovaný a bez vývoje. A kromě jiného má tím na mysli, že by ředitelé jednou za pět či šest let měli projít nějakým rekonkurzem. A zrovna u těchto divadel jsou oba jmenovaní již dvacet let. Takže mezitím vyrostla celá nová generace. Ta výběrová řízení mohou dopadnout trojím způsobem: buďse přihlásí někdo nový, kdo bude dostatečně přesvědčivý, že se stane ředitelem, nebo se přihlásí stávající ředitel a obhájí svůj mandát, anebo se nám stane to, co se stalo u FOKu, že nikdo z přihlášených adeptů nebude shledán dostatečně přesvědčivým, a tím pádem stávající ředitel zůstane ve své funkci.

* Postoje paní Svobodové jsou jaké?

Pokládá obměnu za zcela přirozenou věc a myslím, že té její akceptaci hodně pomohl fakt, že ona je koneckonců pedagogem a generaci, která mezitím vyrostla, vychovala. Ti mladí opravdu mají problém se svým uplatněním.

* U pana režiséra Kracika jste také našel takovou empatii?

Diplomaticky řečeno – nebere to tak smířlivě.

* Skrývá se v tom jakási ješitnost?

Prostě s tím není tak srozuměný.

* Ve hře je i Divadlo Ypsilon…

Tady jde však o jiný případ. Nechci, aby to znělo nějak zle, ale Ypsilonka je divadlo, jež v poslední době neprožívá nejšťastnější období. Já jsem to panu řediteli Schmidovi říkal: „Rád jsem k vám chodil, bylo to jiskřivé, úžasné a skvělé a byl jsem mladý. Ale já mezitím zestárl a divadlo také.“ Asi pan ředitel žil dlouho v pocitu, že Ypsilonka má takové jméno, že je nezpochybnitelná. Že má svůj magnetismus napořád, ale on se kamsi bohužel ztrácí. Mně se to moc říkat nechce, ale tato divadla, která jsou úzce spojená s osobnostmi otců zakladatelů, s jejich životní a uměleckou poutí, s níž se evidentně personifikují, jako by byla zrcadlovým odrazem jejich bytí. Všichni to cítí, ale nikdo to nechce naplno říct. Prostě stárnou a divadlo s nimi. I jiná divadla do této fáze přirozeně dojdou. Ypsilonka má relativně nízkou návštěvnost, nestačí jim rozpočet, vyčerpaly se všechny fondy, a tak městu – jako zřizovateli – nezbývá než jim finance dorovnat, protože za ně neseme zodpovědnost.

* Nebudu s vámi souhlasit, Ypsilonka je výsostně osobité divadlo a nebude se určitě přizpůsobovat jisté pokleslosti jako trendu.

Osobitá jsou i jiná divadla.

* Existuje z tohoto stavu nějaká čestná cesta?

Stručně a jasně: nebýt příspěvkovou organizací.

* A pan Schmid na tu ideu reaguje jak?

Jde o velmi citlivé téma a on si tuto variantu vůbec nepřipouští. Jsou dvě možnosti, když to řeknu brutálně: buď pan ředitel sezná, že už docházejí nápady, energie, že chod divadla je nad jeho síly, a bude vybrán nový ředitel, nebo Ypsilonka bude muset fungovat v jiné právní úpravě, třeba ve formě o. p. s. nebo s. r. o., jak je tomu kupříkladu už deset let u generačního Semaforu. Aby v tom řízení usilovala o realizaci svých záměrů skrze granty. Myslím ostatně, že to pro divadlo může být motivující.