O slovu, jazyku a řeči-článek primátora hl. m. Prahy MUDr. Pavla Béma, uveřejněný dne 16.7. 2005 v deníku Lidové noviny

Podle jednoho z klasiků kulturní a sociální antropologie R. S. Murphyho je "jazyk nástroj, který lze báječně uzpůsobit tomu, co chceme vyjádřit". Vyjadřování a sdělování je základní funkcí jazyka. Slova lze také ovšem volně za sebou skládat a vytvářet virtuální konstrukty často s obtížně pochopitelným obsahem.

O slovu, jazyku a řeči

 

 

 

Lidové noviny | 16.7.2005 | rubrika: Názory | strana: 10 | autor: Pavel Bém

DOPISY REDAKCI

Ad LN 9. 7.: Uspokojený laik Pavel Bern

Literární kritik Jaromír Slomek se proměnil v jazykového predátora a podrobil neúprosné kritice z kontextu vytržené lidové rčení a redakčně krácený politický rozhovor. Z primátora Prahy se pokusil udělat nedovzdělance či snad osla, aby triumfálně zakončil svoji strhující kritiku slovy klasika (J. A. Komenského).
Ponejprv jsem se notně rozčílil, chtěl autorovi textu zavolat a vyčinit mu, jak může prohlásit lidové rčení za plytkost, necitlivě krácený rozhovor hodnotit jako řečnické cvičení a důsledně se vyhýbat podstatě obsahu textu; vždyť to by zvládnul, tuším, i ne zrovna bystrý gymnaziální student. Pak jsem si však vzpomněl na příběh právě ze studentských let.
Na Stanfordskou univerzitu se dostavil mladý energický vědec. Ve své přednášce neúprosně smetl celoživotní dílo starého a zasloužilého místního pana profesora. Posluchárna ztichla v trapném očekávaní věcí příštích. Starý pan profesor však vyběhl z lavice a dojatě mladému vědci třásl rukou s tím, že právě prožil nejkrásnější okamžik svého života, neboť konečně pochopil, jaká je povaha toho, co celý život zkoumal!
Podle jednoho z klasiků kulturní a sociální antropologie R. S. Murphyho je "jazyk nástroj, který lze báječně uzpůsobit tomu, co chceme vyjádřit". Vyjadřování a sdělování je základní funkcí jazyka. Slova lze také ovšem volně za sebou skládat a vytvářet virtuální konstrukty často s obtížně pochopitelným obsahem. Někdo je nazývá žvaněním či blábolením, já kultivovaněji ,jazykováním". Mimochodem .jazykování" (languaging) je také odborný termín v konstruktivistických a systemických antropologických přístupech. Politikům se občas stává (primátory nevyjímaje), že "jazykují", tedy že sdělují obsah neohrabaně či nepřesně a posluchač jim nerozumí. Neomlouvám ani sebe, ani ty druhé.
Komu by se to ale stát nemělo, je odborník, který se jazykem živí. A tak paradoxně, strhující kritika pana Slomka není ničím jiným než prostým bezobsažným "jazykováním", a dokonce i já jako kritizovaný subjekt jsem se, při opakované četbě s cílem porozumět, poněkud nudil. Inu, vzal jsem si k ruce jeho nedávnou polemiku s Vladimírem Justem oboustranně spočívající ve vytrhování vět z kontextu, rozhořčování se nad útržky obsahů a osočováním se z nedovzdělanosti, a pochopil jsem, že se dotýkáme složitějšího problému.
Uznávám, že povolání kritika jest profesí veskrze nevděčnou. Hledat křehkou hranici mezi konstruktivní erudovanou kritikou a tím vším ostatním, co je slušného odborníka nehodné, co je ranou pod pás, uštědřenou jen tak pro pobavení či snad na zakázku, není vůbec jednoduché. Jsem rád, že to nemusím dělat. Christian Morgenstern napsal: "Kritika bez lásky je meč, který jen zdánlivě mrzáci druhé, ve skutečnosti však mrzáci vlastní srdce." Bude-li pan Slomek v budoucnosti potřebovat, rád mu doporučím vynikajícího kardiochirurga.
Karel Čapek kdysi napsal: "Řeč je sama duše a kultura národa. Zdokonaluje-li se národ, musí se zdokonalovat i jazyk, neboť je živý a vyvíjí se s námi všemi, stále nesen výškou duševního napětí národního." Možná, že tato polemika přispěje k tomu, že nejenom politici, ale i literární kritici či novináři budou s jazykem a řečí zacházet ohleduplněji. Já sám si kritiku pana Slomka určitě vezmu k srdci.

19. července 2005
19. července 2005