Ochránit společnost nelze zákazy, říká (nejen) o protikuřáckém zákoně radní pro bezpečnost Hadrava

Zajištění obecního pořádku patří k nejdůležitějším potřebám českých měst. Občané, však k tomuto tématu nezřídka přistupují velmi rozdílně. Některé zákony a přístup policie mají za nedostatečné, jindy je zase považují za příliš restriktivní. Na otázky z oblasti zajišťování bezpečnosti odpovídal pražský radní pro oblast bezpečnosti a prevenci kriminality Libor Hadrava.

Našli bychom vůbec nějaký klíč, podle něhož bychom mohli žít podle svých potřeb a přitom v souladu s ostatními spoluobčany?

Ano, byl by to krásný cíl. A v minulosti už se o něj mnozí snažili, což ovšem nedopadlo moc dobře. A domnívám se, že tomu bylo proto, že určitá část občanů si navykla, že se o ně vždy někdo postará nebo vyřeší jejich problém z hlediska nějaké vyšší moci. Zcela však opomenuli, že se často o to musí zasadit také oni sami. Třeba jen tím, že se budou o své okolí více zajímat a na tom základě důsledně komunikovat s odpovědnými úřady či subjekty.

Dokážete být konkrétní?

Jistě. Pochybuji, že je někdo, komu by nezáleželo, aby se cítil v bezpečí. Přesto ale napříč společností dodnes přežívají výrazné negativní stereotypy o policistech. Lidé si na jednu stranu přejí, aby je strážníci chránili, ale z té druhé je často hrubě podceňují nebo urážejí. A to třeba jen proto, že o nich, ani o jejich činnosti nemají žádné relevantní informace. Jejich případná selhání pak skandalizují, zásluhy zase bagatelizují. Když si přečtete noviny, máte pocit, že policie je občany někdy spíše trpěna. Jen málokdo si však dá práci, aby si přes veřejné stránky dohledal, kolika občanům policisté naopak pomohli. Pokud si lidé nezačnou s policisty rozumět, bude to nepochybně ovlivňovat jejich pocit bezpečí, aniž by ten odpovídal pravé realitě.

Chcete tím říci, že nespokojenost s poměry v našem okolí v podstatě pramení z nedostatku správných informací?

Velmi často tomu tak je. Mnozí lidé jsou velmi ovlivněni současnými médii, zejména těmi, která se dobře prodávají prostřednictvím palcových titulků. Tím nabývají pocit, že svět kolem nás je plný zločinu a lidí, kteří je chtějí okrást nebo poškodit. Ale hlavně, že úřadům je to lhostejné. Rozhodně nechci zlehčovat obecnou kriminalitu všech forem, ale mezi zdáním a skutečností je někdy velký rozdíl.

Co by tedy měli dělat, aby se cítili ve svém okolí bezpečně?

Nechtějí-li žít v policejním státě, měli by se obeznámit s programy prevence kriminality, které sám dlouhodobě podporuji. Ve své gesci je má i celá řada městských částí. Tyto programy jim umožní získat základní i pokročilé informace, jak chránit sebe nebo své blízké. Důležitá je také občanská vzájemnost. V tomto ohledu velmi oceňuji rozvoj komunitního života, kde si spoluobčané dokážou vyjít lidsky i prakticky vstříc. Na jeho úrovni se Vám navíc daleko lépe spolupracuje s příslušnými úřady a bezpečnostními orgány. Forma občanského aktivismu je užitečná i v souvislosti s pochopením, jak fungují nastavená pravidla a zákony, jak se v nich orientovat nebo docílit zlepšení. Jsou případy, kdy lidé soudí, že jejich strážník nebo úředník nekoná dostatečně, ale už nevědí, že výkon jejich služby výrazně omezují legislativní procesy.

Někteří občané apelují za restriktivní zákony, jiní se proti nim ohrazují. Velmi diskutovaným je aktuálně takzvaný protikuřácký zákon. Soudíte, že s ohledem na veřejný pořádek je na obecní úrovní opodstatněný?

Jako zapřisáhlý nekuřák se obávám, že je hodně nedomyšlený a nezdravě ambiciózní. A mám obavu, že zejména v letních měsících občanskému soužití neprospěje. Lze předpokládat, že určité skupiny lidí nebo cizinců včetně těch žijících v Praze, budou v důsledku této restrikce vyhledávat veřejné prostory, což v centrech i na sídlištích nepochybně přidělá starosti občanům, ale také navýší objem činnosti příslušníkům policie, kteří třeba budou současně zapotřebí u závažnějších případů. Kultivovat a ochránit společnost nelze zákazy. To je alibismus. Mnohem důležitější je v nich probudit vlastní zodpovědnost a vědomí, že vaše svoboda končí tam, kde začíná toho druhého. Pokud bychom toho docílili, pak jestliže se například bavíme o daném zákoně, jsem přesvědčen, že by se na tomto základě dal vymyslet mnohem lepší, ale zejména takový, který by uspokojil a dokonce i usmířil oba tábory.

Jste politik. Soudíte, že lidé vašeho postavení, včetně vás samotného, dělají pro potřeby lidí v oblasti, o níž se bavíme, maximum?

Vzhledem k tomu, jaké se nám k tomu v této zemi nabízí podmínky, soudím, že bychom měli ještě přidat. A někdy také myslet.