Petra Kolínská: Inspirujeme se Vídní, ta naslouchá občanům

V hlavním městě v současnosti vrcholí připomínkové období k Metropolitnímu plánu, který má vtisknout podobu hlavnímu městu na několik dalších dekád. Pomoci má se sjednocení zástavby a také rekultivací brownfieldů, jak říká náměstkyně primátorky Petra Kolínská.

Proč občané Prahy potřebují územní plán?

Územní plán Prahy je základní podklad pro rozhodování o tom, co se má v Praze stavět. Jestli má vzniknout komunikace, poliklinika nebo celá nová čtvrť. Je to jediný dokument, který může zásadním způsobem omezit práva vlastníků pozemků, a zároveň jediný dokument, který může široce připomínkovat veřejnost a může dosáhnout toho, že se některé území bude rozvíjet tak, jak si místní komunita představuje. To je jeho velká výhoda. Pak je závazný pro stavební úřady, pro vlastníky pozemků. I proto vzbuzuje tolik emocí.

Je tedy nadřazen stavebnímu zákonu?

Ne, je to dokument, který se vytváří podle stavebního zákona. Ten stanovuje kdo, kdy a v jakém rozsahu může do přípravy územního plánu mluvit. Stavební zákon říká, jakou právní sílu územní plán má a co může a nemůže nařizovat. Územní plán vzniká vždy na úrovni obce.

V čem je návrh územního plánu nový?

My máme v tuto chvíli plán, který byl schvalován v r. 1999, takže je zřejmé, že potřeby města jsou nyní jiné. Proto připravujeme nový územní plán. Třicet let svobodného rozvoje nám ukázalo, co funguje a co nefunguje. To by se v něm mělo odrazit. Dám dva příklady. Co nefunguje, je rozpínání města do krajiny, stavění řídké zástavby solitérních domků na okrajích Prahy. Praxe ukázala, že obsluha těchto nových sídel je pro město nákladná, lidé odtud mají vždy daleko do školy, do školky, do dostatečně zásobovaného obchodu. Pro město je drahé tam posílat MHD, pak lidé do centra jezdí autem. Naopak, co se osvědčilo a měli bychom si podržet, je polycentričnost, tedy že Praha má plnohodnotná centra na více místech. Nesjíždí se všichni k Václavskému náměstí. Máme tu Anděl, Karlín a další čtvrti, které lidé považují za svůj domov.

Když by se nemělo stavět do krajiny, která jsou ta místa, která jste identifikovali jako vhodná pro výstavbu a rozvoj?

Praha má unikátní příležitost a výhodu v tom, že má v širším centru spoustu hektarů volných pozemků, kde dříve byly průmyslové areály nebo železnice – např. v Bubnech nebo Vysočanech, na Rohanském ostrově. Těm říkáme „brownflieldy“. Tam se může začít stavět rychle, jsou blízko veřejné dopravy, jsou blízko existující infrastruktury a tam by měly vznikat plnohodnotné čtvrti.

To zní jako hudba budoucnosti. Existuje takový brownflield, o kterém se dá mluvit jako o příkladu?

Nejdál jsme nejspíš na Smíchově, kde poté, co bylo zrušeno nákladové nádraží je naplánovaná čtvrť pro 15 000 lidí. V tuto chvíli běží povolovací řízení na první etapu. Absolvovali jsme tam obsáhlé konzultace s veřejností a je i fakt, že investor si na jednotlivé domy najímá kvalitní architekty, dělá architektonické soutěže a respektuje strukturu Smíchova a na tu plynule navazuje. Myslím, že to bude příjemná a úspěšná čtvrť.

Jak může občan zasáhnout do nového územního plánu?

Občan může vyzvat své zastupitele v městské části, aby podali zásadní připomínku. Ta má v systému připomínek největší váhu. Jinak může připomínkovat plán i sám za sebe. Stačí, že prokáže, že je občanem ČR. Připomínku musí zaslat mezi 27. 6. a 26. 7. Nyní může zajít do Centra architektury a městského plánování, kde se s dokumentem může seznámit. Jsou tam komentované prohlídky, lidé, kteří mohou podat odbornější výklad, a hlavně je to chvíle, kdy by si lidé měli promítnout město, ve kterém se pohybují, a říci, co v něm chtějí změnit. Když to nestihnou, další šance bude za dva roky, kdy se bude připomínkovat návrh, který se upraví podle připomínek z prvního kola.

Kdy bude plán hotový?

Do konce roku 2022, tak to stanovuje zákon. Zatím harmonogram dodržujeme dle plánu.

Čím se do té doby bude řídit rozvoj Prahy?

Do té doby se řídí současným územním plánem, kde kontinuálně probíhají různé změny tak, jak je potřeba. Zároveň zpracováváme tzv. územní studie na území, kde se má nejvíce stavět. Jsou to vlastně plány ve větší podrobnosti. Celkem jich nyní zpracováváme 15. Chci všechny ujistit, že příprava nového územního plánu neznamená, že nesmíme stavět. Projektů, které jsou připravovány, je spousta. Je to plynulý proces.

Co konkrétně je nyní v plánu výstavby, než bude nový plán?

Právě se staví na Smíchově, intenzivně se připravuje zástavba Rohanského ostrova, věřím, že se brzy bude stavět i ve Vysočanech v prostorech bývalé Kolbenky. Z brownfieldů se bude také stavět na Jihozápadním městě, na nákladovém nádraží Žižkov. Je toho hodně.

Co se týče výškové zástavby v Praze, řeší to nový plán?

Metropolitní plán navrhuje jednadvacet míst, kde by měly vzniknout výškové budovy (tedy dvacet pater a více). Myslím, že je otázka, co tyto budovy městu přinášejí a co mu berou. Pro vlastníka to má obrovské výhody. Pro okolí již méně. Sociologické průzkumy ukazují, že nejpříjemnější život je mezi pátým a sedmým patrem.

Kde by se Praha mohla inspirovat v zahraničí?

Největší inspiraci by si Praha měla brát z Vídně. Je nám podobná kulturně, stylem života i podnebím. Ve Vídni se rozhodli, že, ačkoli počítají s přírůstkem obyvatel 20 tisíc ročně, budou snižovat automobilovou zátěž, a veškerou energii a peníze investují do rozvoje kolejové dopravy – železnice a metra. Staví ve spolupráci se soukromými investory nové čtvrti, ale staví je tak, že město určuje, co kde bude stát. Nemůže se stát, že vznikne jen čtvrť pro luxusní bydlení. Vždy jde o mix – aby tam bydleli i lidé s průměrnými a nízkými příjmy. Dbá se také na to, aby se umístil včas dostatečně velký park, školy, školky a podobně. Spolupráce developerů s městem ve Vídni je inspirací pro Prahu. My jsme se zatím nenaučili být vůči investorům přísní a sebevědomí.