Piráty jsem přesvědčil o nutnosti stavět, u ODS změním pohled na cyklisty, říká kandidát na primátora Hlaváček

Čtyři roky je z pozice prvního náměstka primátora druhým mužem Prahy, přesto je pro mnoho voličů téměř neznámý. Minulé volby kandidoval architekt Petr Hlaváček v barvách TOP 09, nyní jde do voleb za Starosty, kteří však v posledních měsících řeší jeden skandál za druhým. Radní pro územní rozvoj v rozhovoru pro Deník N vysvětluje, že síla hnutí je ve schopnosti domluvit se.

V rozhovoru se dozvíte:

• Lituje po kauzách Starostů, že kývl na nabídku být jejich kandidátem na primátora?
• Co je třeba změnit, aby se Praha dokázala rozvíjet?
• Jak se chce dohodnout s koalicí Spolu, která rozporuje jeho projekty?
• Jak chce změnit to, že je mezi voliči téměř neznámý?

Jak vidíte svoje šance na to, že i příští volební období budete pokračovat jako radní pro územní rozvoj?

Bojujeme, pracujeme. Za čtyři roky jsme předvedli práci, ve které chceme pokračovat. Náš tým včetně mé maličkosti má dobré moderační schopnosti. Ve složité struktuře města jako Praha, kde každá dohoda znamená složitou mnohočlenku, jsme důležitou součástí.

S hnutím STAN to nyní nevypadá vůbec dobře. Je zavalené skandály, preference rapidně padají. Takhle jste si to asi v únoru, kdy jste se na spolupráci se Starosty dohodl, nepředstavoval.

Už jsem toho zažil hodně. Když jsem byl malý kluk, dorazily ruské tanky. Zažil jsem, když padla dvojčata a táta mi tehdy volal, že bude válka. Padly Lehman Brothers a my jsme v kanceláři neměli půl roku práci. Ve všech případech měli po takových událostech pravdu ti, kteří pracovali, a to i za normalizace. Když jste architekt a máte odpovědnost, víte, že lidé potřebují bydlet, tak prostě pracujete, chcete mít dobrý výsledek. A to jsem na magistrátu dělal.

Začátkem roku jste řešil, za koho vlastně kandidovat. V minulých volbách to byla koalice TOP 09 a STAN, teď se řešila i vaše možná kandidátka za Spolu. Byla dobrá volba jít za hnutí STAN?

Když jsme přišli na magistrát, byl tady územní rozvoj v úplném rozkladu. Vyostřené vztahy s investory či občanskou veřejností, kolaps územního plánu. Všichni pouze říkali, co by se mělo. Udělali jsme hodně práce, proto o nás byl zájem. Já jsem navíc ve středu politické kultury.

Říkáte o sobě, že jste konzervativec .

Jsem konzervativec, ale chci mít město pro všechny. Pro všechny! To je obsah města. Směřuju k tomu, že jsme zde odvedli práci a byl o nás zájem. Mluvím schválně o nás, protože jsme tým. Jsou tady moji studenti a také komunita, která má zájem o lepší město.

Minulé volby jste byl trojkou na kandidátce Spojených sil za TOP 09, proč ne tedy za ně?

 

Z TOP 09 mě úplně organicky vytřídil Jiří Pospíšil. Já mu to nevyčítám, je to ukázka odcházejícího způsobu politického myšlení. Topka mi není vzdálená, je to liberálně-konzervativní strana. Jenže já a moji kolegové jsme tam najednou nemohli pokračovat. Lidé z ODS říkají, že o mně přemýšleli, ale nikdo mi nezavolal, nikdo si se mnou nesedl.

Nešel jste na kafe se Zdeňkem Zajíčkem, šéfem zastupitelů za ODS?

Šel, ale ne na tohle téma. A vlastně ani nevím, jak bych odpověděl. Občanskou demokratickou stranu a Petra Fialu vnímám pozitivně. To první jako sdělení, to druhé jako osobnost.

Říkal jste, že chcete pokračovat, aby vaše projekty neskončily v koši.

Ano. Zažil jsem to na Institutu plánování a rozvoje (IPR) a viděl jsem, do jakého marasmu se město může dostat. Funguje jako autíčko na setrvačník – to autíčko docela svižně jede, ale čas od času potřebuje nový směr či energii. To je to, co dělá zodpovědný politik. Když v Praze nastoupí nekompetentní vedení, což může být jeden z možných výsledků voleb, bude to hrozná škoda.

Když zrekapitulujeme vaši práci, jde zejména o projekty a plány, které nejsou dotažené. Bavíme se o tom, jak by měla Praha vypadat, ale zatím nevypadá. Myslíte, že vám to do voleb stačí?

Přemýšlím o tom každý den, kde udělali soudruzi z NDR chybu. Chybně jsem vycházel z toho, že voliči naši práci uvidí. Je obrovské množství lidí, kteří ji vidí, ale… Před půl rokem jsem se pobavil, když se v nějakém magistrátním průzkumu ukázalo, že mě skoro nikdo nezná. Podcenili jsme to. Jsou politici, kteří s násobně menším obsahem udělají násobně větší dosah. To je pro mě největší poučení, nejsem na to hrdý.

Vnímám, že politika je práce, a mrzí mě, že mi to došlo pozdě. Nejde o to, že bychom se vychloubali nebo brali práci někoho jiného, ale abychom vysvětlili, že o městě přemýšlíme dvacet let a že to je cesta, jak se vysekat z věcí, o kterých lidé mluví ve zkratkách – krize bydlení, doprava, zácpy.

Opakovaně zaznívá, že minimálně z urbanistického pohledu je problémem Prahy nekontinuita, naposledy o tom mluvil třeba Adam Gebrian . A součástí politiky je i schopnost uspět, vítězit.

Souhlasím. Mým problémem je, že jsme nepracovali na spravedlivém a rozumném PR, aby bylo vidět, co jsme udělali.

Myslíte tím, že vám primátor Zdeněk Hřib sebral zásluhy?

Zdeněk Hřib by to bez nás nedal, ale to je jiné téma. Je to chyba, děláme vše, abychom to vysvětlili. Ale pracují proti nám lidé, kteří nerozeznají hranici mezi dobrem a zlem.

Pohled na cyklostezky jako nedorozumění

Kdyby vaše koalice zůstala i nyní, tedy teď už na půdorysu Pirátů, Prahy sobě a STAN, byl byste spokojený?

Myslím, že možností je víc a na rovinu říkám, že si nedovedu představit spolupráci s hnutím ANO. Je to těžký soupeř, Patrik Nacher najel na sociální témata, která významnou měrou nejsou v kompetenci města. Není možné v tuto chvíli říct, že nebudu komunikovat s ODS, ale v klidu můžu říct, že nebudu komunikovat s SPD.

Velkým favoritem voleb je zatím trojkoalice Spolu. S programem a prohlášeními, která slýchám od vás, a naopak od nich, jsou vaše pohledy na město kompatibilní?

Myslím, že třeba pohled Spolu na cyklostezky je nedorozumění a kolegové ze Spolu to určitě pochopí. A to sedí i na jiná témata. Třeba z mého pohledu absurdní dehonestování metropolitního plánu, který je velmi poctivě odpracovaný a je to nástroj města, který umožňuje udělat městský okruh. Ten se díky naší práci společně s Adamem Scheinherrem dostal do podoby dopravní stavby s lidskou tváří. A je to jediná cesta, jak tu věc postavit. Tvářit se, že mou prioritou jsou dopravní stavby, a nevnímat kontext, je nedorozumění, které se dá vysvětlit.

Je to tedy z jejich strany populismus?

Je to nedorozumění. A to v takovém smyslu, že se dá vymoderovat. Máme obrovské moderační schopnosti. Přesvědčili jsme kolegy Piráty, že je třeba stavět domy a že být proti všemu není jediná cesta. Oni to pochopili a změnili své paradigma.

Když jsme u ODS, zaujal mě váš spor, který vedete o dva projekty na bydlení, jednoho ze zásadních problémů Prahy – Smíchov na Praze 5 a Ládví na Praze 8. Oba jsou přitom spory lokálního versus většího zájmu. Co s podobnými věcmi dělat?

Demokracie je složitý nástroj a jsou národy, které si ho udělaly trochu složitější. V Bavorsku byla tradičně přímá volba a v částech okupovaných po válce Francií zavedli netradiční proporční volbu. Všimli si, že je tam dohoda složitější. Před lety zavedli možnost přímé volby primátora s jasnými pravidly, kdy musí věci řešit v zastupitelstvu, a prodloužili mu mandát. Neříkám, že je to jediná cesta, ale že důvod byl, aby se zjednodušila dohoda. Byla to německá cesta na základě poznání a města se začala dost rozvíjet.

Změnit způsob dohody

Co si z toho má čtenář odnést?

Potřebujeme zjednodušit matrix dohody. Otevřeně jsem řekl, že kdybych byl primátorem, udělám schůzku s městskými částmi a řeknu: „Chlapi, holky, tohle už není možné a vinu na neúspěchu poneseme všichni.“ Musíme najít cestu.

Což by znamenalo omezení síly městských částí a převzetí pravomocí magistrátem?

Ať je územní plánování v rukou samosprávy, protože to nikdo jiný nedohodne. Povolování ať se pak klidně dělá na poště. Proto jsme nebyli proti centrálnímu stavebnímu úřadu, ale za podmínky, že tu dohodu, kde bude škola či školka nebo jak mají být široké ulice, si udělá město samo.

Složité je určit, co je samospráva. Jestli 57 různých městských částí s různou váhou, různým politickým obsazením a úřednickým aparátem, nebo město. Když jsem za Adriany Krnáčové pomáhal s projektem na metro D, tak byl v Praze tehdejší starosta Hamburku Olaf Scholz. Když jsem mu řekl, že máme 57 městských částí, hodně se smál. Hamburk s 1,8 miliony obyvateli má sedm městských částí, které řeší primárně školství a sociální záležitosti.

Ptám se i proto, že hnutí STAN v Praze vzniklo právě na silných starostech městských částí. Nedokážu si představit, že třeba kolegyni Janě Plamínkové vyprávíte, že je dobré mít méně městských částí.

Ale já to říkám s láskou, ve prospěch všech. Ta strana se za poměrně specifických okolností mění, teče přitom hodně krve. Ti lidé přišli za mnou, protože vědí, že chci debatu vést, ale nemůžou ode mě čekat podraz nebo nekoordinované jednání. Jestli máte organismus, ať už třídu ve škole, nebo pionýrský oddíl, a něco vám tam neklape, je vaší povinností problém vyřešit, protože všichni máme společný cíl.

Ale vnímáte to jako brzdu.

Vnímám to jako něco, co by Praze pomohlo. A to v otázkách, které jsou pro mě zásadní – masivní urbanizace, klimatická změna, stárnutí obyvatelstva a technologická změna na trhu práce.

Myslíte si, že to voliči vnímají jako nejzásadnější otázky současnosti?

Pražští voliči jsou vzdělaní a já jsem jim to jen nedokázal vysvětlit. To, že město neděláme pro mě nebo Jendu Čižinského, ale pro nastupující generaci lidí. To si musí všichni uvědomit. Znamená to i empatii a řešení pro seniory, kteří nemůžou bydlet ve velkých bytech, kde jim možná bude zima, protože nebudou mít na energie. Společnost nároků, kterou drží Andrej Babiš a ultralevice, není cesta. Lidé chtějí bydlet v hezkém, obytném a odolném městě.

Občas mám pocit, že strany a voliči propadají lacinému populismu. V Praze se řeší, jak zlevnit parkování, jízdu autem, jak udělat MHD zdarma, jak vysázet miliony stromů do ulic. Nemáte ten pocit?

V územním rozvoji pracujeme s velkým negativním sentimentem. Vždy si říkáme, že musíme postavit třeba Palmovku nebo Nové Dvory, kus hezkého města, aby tam lidé přišli a řekli si: „Aha!“ Jenže to je strašně dlouhá práce a potřebujeme čas.

Voliči chtějí hezké město s filharmonií, novou Palmovkou, Hradebním korzem. Nechtějí ale, aby to bylo překotné. A to je složité, protože velká věc nemůže vzniknout příští rok.

V létě jsem byl na dovolené v německém Hamburku a byl jsem nadšen z HafenCity, což je unikátní městský development, nádherná, postupně vznikající čtvrť. Zmiňuji to proto, že právě tato čtvrť byla inspirací pro vznik Pražské developerské společnosti. Je to však do Česka vůbec přenositelné?

Co se nedá zachránit, je fakt, že stát a město prodaly pozemky v Praze do soukromých rukou. Kdybych u toho byl, prosil bych stát, ať to nedělají, protože je to v neprospěch všech, hlavně soukromých vlastníků.

Když byl Matěj Stropnický náměstkem pro územní rozvoj a územní plán, tak jsem s ním v ničem nesouhlasil. Ale to, že bychom měli Sekyře Group pozemky vyškubnout, na tom jsme se shodli, ale prostě to nejde. Proto alespoň vyjednáváme dohodu takzvané kontribuce, tedy aby se firma podílela na veřejné vybavenosti.

Teď mluvíte o Rohanském ostrově, kde je velký projekt společnosti Sekyra Group?

Rohanský ostrov vydřela první republika pro dostupné sociální bydlení tím, že zregulovala řeku. Tam byla všude voda a oni ji tenkrát přimknuli blíž k Praze 7, aby získali park a místo pro bydlení. Tady to nějací šmejdi prodali. Abych byl férový, Alexandra Udženija poté zvýšila cenu, protože si uvědomila, jaký je to problém.

Kdyby tady před dvaceti lety byl nějaký Hlaváček a dělal regulační plán, tak by padesát procent pozemků rozprodal soukromému sektoru, dvacet procent by postavil a třicet by rozprodal družstevnímu bydlení a Baugruppe (skupina lidí, která spojí finance a vybuduje si vlastní bydlení; pozn. red.) . Garantuju vám, že ta čtvrť by dnes stála.

Chápu to správně, že na projektech jako Bubny nebo Žižkov už město podle vás může jen lepit rány?

Město má omezené schopnosti, ale nemá propadnout v pláč a říkat, že jsou investoři zločinci. Musí pracovat dál. V tom, co nyní Pražská developerská společnost dělá, je asi osm tisíc bytů.

V tom, co by mohla dělat a nezvládá, jako jsou třeba Letňany, bude dalších osm tisíc bytů. To není bezvýznamné číslo. To je práce na minimálně osm let. V horizontu několika let vznikne 16 tisíc dostupných bytů pro dohodnuté skupiny obyvatel na základě transparentní politické debaty. Pouze říkám, že město mohlo dělat víc a situace mohla být jiná.

Dlouhodobě jste řešili problémy s ministerstvem pro místní rozvoj. Změnilo se to po nástupu Ivana Bartoše?

Ivan je fajn, velmi…

Cítím tam velké ale.

Ne, vůbec. Řeknu to takhle – jsem velký vlastenec, mám to tady fakt rád. Ale je potřeba se dívat i za hranice. To, že starostové měst ve Francii a Německu rostou a přecházejí do státní správy, je evropský standard. Tady se to z nějakých důvodů neděje. Možná je to tím, že politika velkých měst je masakr a lidé končí na kapačkách, v blázinci nebo vyčerpaní. V Česku to nefunguje. Ti nejvyšší politici nemají zkušenost se složitým organismem velkého města, na kterém stojí demokracie. Kdybych se to snažil vědecky popsat, je to druh státního paternalismu úřednického typu.

Jinými slovy, že stát chce dohlížet na fungování samospráv, tedy i měst?

Ano, ale není reprezentován volenou strukturou, ale úřednickým aparátem. Zaměňuje se to za veřejný zájem. Existuje veřejný zájem, ale vzniká dohodou a debatou. Typickým veřejným zájmem je památková péče nebo životní prostředí. V obou případech je to hodnota, která nevzniká sama o sobě, ale na základě dohody.

Když přijdu do pracovní skupiny na MMR, tak po mně neštěká Ivan Bartoš nebo jeho předchůdkyně, ale jsem osinou v zadku úředníkům ministerstev. Ti jsou přesvědčeni, že samosprávy jsou nekompetentní a nereprezentují veřejný zájem.

Například?

Deset let je kolem Vyšehradské skály společenská objednávka na cyklistickou lávku. Je v metropolitním plánu a při projednání s ministerstvem kultury ji musíme škrtnout, protože by ministerstvo mělo menší pravomoci k ovlivnění projektu. Je to obsahem významná, rozsahem malá prohra. Z nějakého důvodu nedošlo kvůli úředníkům k naplnění veřejného zájmu. Podobné to bylo, když jsme chtěli více stromů na Malostranském náměstí.

Stejně jsme to s Adamem Scheinherrem řešili v UNESCO a říkali jsme, že Pražská památková péče není na výzvy 21. století připravena. Stabilizovalo se to a není vůle to posunout. Věřím, že kvůli bláznům jako já se to změní.

Dostali jsme se k tomu přes otázku, jestli se podle vás něco změnilo s nástupem nové vlády na ministerstvo pro místní rozvoj.

Ivan Bartoš to nevidí, protože neseděl na městě a nedostával dotazy, proč na Malostranském náměstí nejsou stromy.

Vraťme se ještě přes jeden příklad nahlížení na město a veřejný prostor k politice. Jedním z vašich projektů je Hradební korzo, které počítá s proměnou okolí Prašné brány. Koalice Spolu si ale stojí za tím, že správným řešením situace v místě byl vznik kruhového objezdu . A vracím se ke stejné otázce: jdou podle vás tyhle pohledy dohromady?

Je to nedorozumění. Na Praze 1 je absolutní spodina ODS, člověk, který ničemu nerozumí.

Zřejmě mluvíte o radním pro dopravu Prahy 1 Richardu Burešovi. Ten je však zároveň pořád na kandidátce koalice Spolu.

Je potřeba si uvědomit, že to byl první výkop, věc není dohodnutá. Hodně lidí není s návratem tramvaje do dané oblasti spokojeno. Síla našeho týmu je, že jsme schopni nalézt to realistické a prosaditelné. Jestli budu aktérem povolebních dohod, jednou z cest je velká koalice na platformě té vládní.

To si přeje třeba šéf pražské ODS Marek Benda.

Co se stane: má být koalice více doleva, nebo doprava? To je jedno. Nemůžeme dopustit, aby ANO vládlo v Praze v jakékoliv verzi.

Myslíte si, že tento narativ, který pomohl k porážce Andreje Babiše ve sněmovních volbách, může fungovat i v komunálu?

Ne, právě naopak. ANO bude mít obrovskou sílu, lidé uvěří floskulím. Patrik Nacher je chytrý a dělá to chytře. Nesouhlasím s Markem Hančem (bývalý marketingový expert Andreje Babiše; pozn. red.) , že politika je jenom PR, ale vnímám, že ANO bude mít spoustu hlasů.

To, že jsou demokratické strany nedokonalé, je také realita. Jsou ale strany, se kterými se ve finále dohodnete. Sednete si ke stolu, shodnete se, že máte město, které roste, a je třeba jeho problémy vyřešit.

Moderovat dopravu znamená uklidňovat ji, ne ji instinktivně, na základě nějaké představy omezit. To neznamená, že za šedesát let, až bude v Praze 2,5 milionu lidí, nebudou ty kroky z dnešního pohledu vypadat jako restrikce. Tehdy už se do centra nebude moci vůbec a budou sem jen v nějakých hodinách jezdit elektrické náklaďáky se zásobováním. Taková bude realita.

V předvolebním klipu se Zdeňkem Hřibem mluvíte o tom, že chcete zastavit zahušťování sídlišť, ačkoliv s tím v určitých lokalitách metropolitní plán počítá. Nesklouzáváte i vy před volbami k populismu?

Na metropolitním plánu mi hodně záleží, je to velmi rozsáhlý materiál, který nastavil takové standardy kvality, že i kdyby ODS vyhrála všechno, tak to zachová úroveň. Nastavili jsme laťku transparentnosti a odbornosti. Máte pravdu, sklouznul jsem v tomto trochu k populismu, ale bylo to ve vazbě na metropolitní plán. Ten měl velkou informovanost a také tuto vrstvu. Zdenda to trochu zneužil, mně to bylo líto. Nakonec to vlastně bylo trochu trapné.

Když to ve volbách nevyjde a skončíte v opozici, budete dál pracovat na rekonstrukci hnutí STAN?

Velmi o tom přemýšlím. Víc a víc si uvědomuju, že politika může přinést ovoce a stojí za to překonat podezření, že politik rovná se šupák. Také si uvědomuju, že kdybychom nejeli jen odbornou linku a nevěřili, že si toho lidé všimnou, mohl jsem být v TOP 09 aktivní. Ale znamenalo by to, že bych musel porazit Pospíšila.

Po sněmu to je jiná situace. Nepřijde mi, že je to mafiánské sdružení a že stojí za to si to odpracovat, zatím ale nevím jak.