Pořad Dvacet minut Radiožurnálu: Pozemky na Praze 1 jsou neobnovitelný zdroj, říká Petra Kolínská, která hlasovala proti Zlatému vejci

Pořad Dvacet minut Radiožurnálu: Pozemky na Praze 1 jsou neobnovitelný zdroj, říká Petra Kolínská, která hlasovala proti Zlatému vejci

Jan Moláček, moderátor: Pražští radní dali zelenou změně územního plánu na jednom z nejostřeji sledovaných míst v centru metropole. Parčík u Vltavy na konci ulice Revoluční se může změnit na stavební parcelu. Hlavní město tu chce postavit budovu, která je v médiích nejčastěji označována jako Zlaté vejce – kvůli své barvě a okrouhlému tvaru. Původně se měla stát definitivním domovem Muchovy Slovanské epopeje, pro tu se ale teď počítá s výstavbou jiné budovy o několik set metrů dál. Proč tedy radní chtějí v parčíku stavět, a to i navzdory zamítavému stanovisku komise pro územní rozvoj? Hostem Dvaceti minut Radiožurnálu je Petra Kolínská, náměstkyně pražské primátorky za Trojkoalici, v níž zastupuje Stranu zelených. Paní náměstkyně, vy jste byla proti změně územního plánu na tomto místě. Jaké argumenty nakonec převážily? Proč se park může změnit na stavební parcelu?

Petra Kolínská: Ten podnět podala Praha 1. Ten pozemek v historii nikdy nebyl určen k zástavbě, daleko do historie je to sledováno, je to bývalé koryto Vltavy. A když se podíváme na fotomapu, tak je to vlastně pokračování zeleného pásu, který podél Vltavy je. Praha 1 celkově má málo zelených ploch, takže mi nepřijde rozumné tento parčík, který by si určitě zasloužil revitalizaci, zastavovat.

Jan Moláček, moderátor: A jaké byly ty protiargumenty, které nakonec v radě převážily?

Petra Kolínská: Možná vás to překvapí, ale žádné argumenty v diskuzi nezazněly. Prostě padl protinávrh a pro ten se našlo 6 hlasů.

Jan Moláček, moderátor: Zeleně samozřejmě není nikdy dost, na druhou stranu je to místo, které je obklopeno rušnými silnicemi s velmi intenzivní dopravou a hned vedle je velký park, takže pokud si chce někdo odpočinout, a sedět třeba na lavičce, tak asi dá přednost spíš tomu většímu parku než tomu malému ostrůvku, který je teď vlastně takovým ostrůvkem uprostřed intenzivní dopravy... Myslíte si, že tam skutečně mohlo vzniknout nějaké příjemné zelené místo – že to zastavění nakonec není nejlepší volba?

Petra Kolínská: Ta otázka je určitě na místě. My jsme na tom samém jednání schválili přípravu koncepční studie na revitalizaci celé Revoluční ulice a to místo, které se bude řešit, zahrnuje jednak tento plácek – nebo – parčík a i tu plochu naproti, kde je teďka parkoviště. Takže pokud budeme o tom místě uvažovat v širším kontextu, tak se můžou sejít různé rozumné nápady, co s ním, ale považuji za nebezpečné, pokud máte nějakou menší plochu a nevíte, co s ní, tak jít cestou zástavby nebo přeměny na stavební pozemek, to považuji za, řekněme, nerozumný postup.

Jan Moláček, moderátor: Praha ale ví, co s ním, resp. donedávna věděla – chtěla, aby tam vzniklo to Zlaté vejce (jak se tomu v médiích přezdívá), to znamená galerie, v níž by byla umístěna Slovanská epopej – a z toho tedy sešlo, z tohoto plánu, umístit tam to Muchovo dílo, ale Zlaté vejce je pořád ve hře... Jaký je ten nejaktuálnější stav?

Petra Kolínská: Byla to iniciativa MČ Praha 1, nikoliv hlavního města, ostatně Praha 1 má i ten pozemek svěřený do správy... Ten návrh, který si Praha 1 objednala, tak myslím, že po zásluze vzbudil velkou pozornost... Ale i když bych připustila, že tam má stát nějaká budova, tak pokud má být veřejná a na městském pozemku, tak určitě k její podobě bychom se měli dobrat otevřenou architektonickou soutěží. Takže pro mě diskuze o Zlatém vejci je, řekněme, uzavřená. Myslím si, že i zástupci Prahy 1 včera na jednání řekli, že respektují, že epopej bude na Těšnově, a že tudíž na té výstavbě budovy pro epopej netrvají.

Jan Moláček, moderátor: To znamená, že to Zlaté vejce tam definitivně nebude – ať už tam vznikne cokoliv, ať už se to promění ve stavební parcelu, nebo ne, tak tento projekt je ze hry?

Petra Kolínská: Jak říkám, myslím, že za něj nikdo krvácet nebude a že to byl zajímavý výkop do diskuze, ale stavět veřejnou budovu bez architektonické soutěže myslím, že už nikdo v Praze nechce.

Jan Moláček, moderátor: On pan architekt Petr Malinský, který tu budovu navrhl, také řekl, že zlatá barva měla symbolizovat slunce, které hrálo důležitou roli ve slovanské mytologii a také je spojena se secesním uměním, tedy s výtvarným stylem, v němž Alfons Mucha tvořil... Takže ta stavba, zřejmě, i ten architektonický záměr dával nějaký smysl jako právě umístění Slovanské epopeje. Bez něj by byl možná tak trošku ve vzduchu, ten záměr – že by to možná neplnilo ten původní účel...

Petra Kolínská: Jak říkám – každý návrh má právo na život, ale měl by být hodnocen v konkurenci jiných nápadů a máte pravdu, že navrhovat budovy bez toho, že bychom věděli, co se v nich má dít, asi taky není úplně dobrý postup.

Jan Moláček, moderátor: A ten postup mně připadá, promiňte mi, dost nekoncepční. Ta parcela patří městu, to znamená město by mělo mít nějak pod kontrolou, co tam tedy vznikne, resp. městská část ve spolupráci, samozřejmě, s hlavním městem... Neměla by nejprve proběhnout nějaká diskuze, co tam tedy skutečně chceme, nejlépe samozřejmě s občany, potom se bavit o podobě stavby, která by ten účel naplnila, pokud by tedy rozhodnutí padlo na nějaký účel, pro který je potřeba stavba, a teprve potom měnit územní plán? Nebyl by toto logický postup?

Petra Kolínská: Právě proto jsme zadali zpracování té koncepční studie. Ona ta změna územního plánu má několik poměrně komplikovaných kol pro jednání, schválení takové změny trvá v průměru dva, tři roky, takže pokud zastupitelstvo v polovině září potvrdí to doporučení rady se tímto pozemkem zabývat ve změnách územního plánu, tak ten proces bude trvat tři roky a tu koncepční studii můžeme mít na stole, řekněme, za půl/tři čtvrtě roku. Takže v tomto smyslu myslím, že nehrozí nějaká velká škoda.

Jan Moláček, moderátor: A co by tam podle vás mělo vzniknout, pokud by se tam mělo stavět? Řeč byla o galerii, ať už tedy navázané na Muchovu epopej, anebo bez této návaznosti... Jaký typ veřejně prospěšné, veřejně využívané budovy byste si tam dokázala představit?

Petra Kolínská: Praha 1 má na svém území velkou řadu veřejně významných budov. Myslím si, že další veřejně významné budovy bychom měli umisťovat do jiných částí Prahy. Navíc pozemky na Praze 1 jsou samozřejmě mimořádně cenným a řekla bych neobnovitelným zdrojem, takže na Praze 1 pokud se má stavět, tak nechť se staví v prolukách, případně nechť nějaké domy ustoupí jinému domu, ale stavět na pozemcích, které nebyly nikdy stavební, tak myslím, že to není na pořadu dne.

Jan Moláček, moderátor: Čili vy budete dále usilovat o to, aby ta změna proběhla?

Petra Kolínská: Já budu dále hájit to, aby ten pozemek zůstal bez stavby.

Jan Moláček, moderátor: Každý novinář, který měl jen trochu něco do činění s investigativní prací, tak při zmínce o změně územního plánu ze zelené plochy na stavební parcelu okamžitě zbystří pozornost, protože taková změna samozřejmě mnohonásobně zvyšuje cenu daného pozemku, a nepochybně ta zpráva o vašem rozhodnutí, o rozhodnutí radních, neunikla pozornosti v řadě developerských kanceláří... Zaznamenala vy jste nějaký zájem, sondování, jestli by ta parcela třeba náhodou někdy v budoucnosti nemohla být na prodej? Protože teď patří městu...

Petra Kolínská: Ano, teď patří městu, je svěřena městské části Praha 1. Žádný zájem soukromých investorů jsem nezaznamenala. Nevím, jestli zástupci Prahy 1 s nějakým investorem nejednali, ale na mě se nikdo v té věci neobrátil.

Jan Moláček, moderátor: A dá se vůbec garantovat, že Praha v budoucnu tu parcelu neprodá? Pokud tam to územní rozhodnutí, resp. změna územního plánu, proběhne, tak ta parcela samozřejmě bude mít velkou hodnotu – je to velmi exkluzivní umístění... Ten tlak jistě bude, ten zájem určitě bude. Tím si zřejmě můžeme být jisti. Dá se garantovat, že tam skutečně vznikne, pokud se tam tedy bude stavět, něco veřejně prospěšného, a ne např. hotel nebo obchodní centrum?

Petra Kolínská: My máme k dispozici poměrně aktuální data o tom, kolik město vlastní pozemků v Praze, je to poměrně málo, a to necelých 30 %, z toho většinu zaobírají komunikace, náměstí, parky, zeleň... Takže jakýkoliv stavební pozemek nebo pozemek volný, který ve městě je, tak považuju za nevhodné ho prodávat. Pokud k takovému prodeji má dojít, tak pak považuju za správné, abychom postupovali tak, jak se postupuje v jiných velkých civilizovaných městech, a totiž, že se prodává až s konkrétním projektem, tak aby město mělo do poslední chvíle maximální kontrolu nad tím, co na tom pozemku bude stát. A prodej pozemku schvaluje zastupitelstvo, to znamená poměrně široké fórum lidí, ta jednání jsou přístupná veřejnosti, takže já nemůžu teď říct, že to město se pozemku nikdy nevzdá nebo neprodá ho, ale určitě to neunikne veřejné pozornosti.

Jan Moláček, moderátor: Samozřejmě neexistuje žádná právní pojistka, kterou byste mohli jako současné zastupitelstvo – nebo – současná rada zavázat třeba představitele města, kteří přijdou po vás – že žádná garance, že ten pozemek nikdy nebude prodán soukromému investorovi, de facto ani existovat nemůže. Je to tak?

Petra Kolínská: Přesně tak. Taková garance existuje jenom ve vztahu volič – zastupitel, kdy třeba před volbami nebo i po volbách je dobré, aby občané ty zástupce, které si zvolili, tak se třeba jich zeptali, co si myslí o majetkové politice města... Na druhou stranu 25 let po změně režimu víme ty fígle, jakými cestami se soukromníci dostávali k veřejným pozemkům, takže je tu určitý katalog věcí, které si musíme ohlídat, aby město o ten pozemek třeba nepřišlo jinak než prodejem.

Jan Moláček, moderátor: A tohle je jeden z nich – taková nenápadná změna územního plánu ze zeleně na stavební parcelu je jedním z takových kroků, který musí rozsvítit varovnou kontrolku, a lidé, kteří by třeba nechtěli, aby se tam stavělo, tak by určitě měli se o ten pozemek dál zajímat a sledovat, co se s ním děje.

Petra Kolínská: Určitě. A my jsme i jako rada deklarovali, že chceme, aby lidé viděli více do toho procesu změn územního plánu, kde opravdu běží o velké peníze, takže jsme asi před měsícem spustili novou webovou stránku www.zmenaplanu.cz – a tam si každý může jednak přehledně najít, jaké změny se právě projednávají, a může si i objednat automatické zasílání novinek pro území, které ho zajímá. Takže vlastně každý může dostávat do emailu upozornění, jestli se třeba zrovna v této lokalitě něco nového neděje.

Jan Moláček, moderátor: A když už jsme se v souvislosti s touto parcelou dotkli Muchovy Slovanské epopeje, tak můžete říct, v jakém stadiu je příprava toho jejího umístění na Těšnově? Tam měla být vypsána nějaká architektonická soutěž (pokud si dobře vzpomínám) ...

Petra Kolínská: Tam se zpracovává urbanistická studie na zástavbu celé té volné plochy na Těšnově, protože se neřeší jenom budova pro epopej, a myslím, že jsme těsně před situací, kdy to budeme schvalovat v radě. To území si určitě nějakou zástavbu zaslouží, na druhou stranu já tedy patřím k příznivcům toho, že epopej patří spíše do Moravského Krumlova, a ještě pořád mám naději, že tohle to dílo bude sloužit spíš tomu městu mimo Prahu, protože Praha má dost jiných atrakcí.

Jan Moláček, moderátor: Paní náměstkyně, od září má začít prezentace nového metropolitního plánu, který bude upravovat možnosti stavění v Praze od r. 2023 (jestli se nepletu). V této souvislosti budí asi největší kontroverze jiná parcela, pražská, jiný pozemek – a to je prostor na konci Pařížské ulice – také velmi lukrativní, exkluzivní místo, na kterém je nyní volné prostranství, ale tam už je známý zájemce – skupina J&T, která by tam chtěla postavit poměrně rozsáhlou multifunkční budovu (tuším sedmipatrovou). Proti tomu se vyslovila řada architektů... Jak tam vypadá nějaké definitivní rozhodnutí, pokud už k němu došlo, a na jakou stranu se stavíte vy?

Petra Kolínská: Tam na rozdíl od toho pozemku, o kterém jsme se bavili před chvilkou, je v soukromém vlastnictví, v tuto chvíli je veden v územním plánu jako, řekněme, komunikace nebo veřejné prostranství, a nový územní plán, ten návrh, počítá s tím, že by to byla stavební parcela. Opět – jakmile bude plán zveřejněn, tak bude zveřejněn i harmonogram projednávání toho plánu. Je to proces rozložení do několika let a určitě veřejnost i třeba majitelé okolních bytů budou mít možnost, v souladu se stavebním zákonem, podat připomínku nebo námitku k tomuto záměru, bude to procházet mnoha hlasováními... Takže rozhodně není nic rozhodnuto. Ale faktem je, že jakmile ten pozemek má soukromého vlastníka, který má také svá procesní práva, tak ta situace je trochu napínavější než v případě, že pozemek vlastní město.

Jan Moláček, moderátor: A také samozřejmě pokud už tam proběhne změna využití v tom územním plánu tedy na stavební parcelu – a to, jestli jsem správně pochopil, tak už je hotová věc, nebo ještě ne?

Petra Kolínská: Ne, ne, ne – vůbec ne. Právě, že to je v tom návrhu územního plánu, toho nového (tam neběží změna současného plánu, ale je to v tom návrhu nového územního plánu) – a tam vlastně ty mechanismy jsou stejné, jako kdyby si majitel pozemku požádal o tu změnu, to znamená, je to několikakolový proces a posuzují se tam různá hlediska... Ale v tom projednávání vlastník pozemku má vždycky poměrně silné slovo, takže pokud vlastník pozemku bude trvat na tom, že pozemek chce zastavět, tak ten protitlak bude muset být silnější.

Jan Moláček, moderátor: Jaké principy přináší/přinese ten nový metropolitní plán? Vy chcete začít po prázdninách s informační kampaní, s diskuzní kampaní, která by měla občanům Prahy přiblížit jeho funkci a to, jak bude vypadat... Co nového hlavně přinese?

Petra Kolínská: Nejprve k té kampani: Ta kampaň má tři části. V první části chceme vůbec veřejnosti vysvětlit, proč by se o územní plánování měla zajímat – jak se to dotýká jejího každodenního života; v té druhé části kampaně chceme pomoct lidem naučit se ten dokument číst, protože na jednu stranu není úplně jednoduchý, ale na druhou stranu by mu každý měl trochu rozumět; a v té třetí části chceme občany pozvat k připomínkování toho plánu, připravujeme různé kanály, tak aby každý podle toho, jestli pracuje s internetem nebo raději chodí do nějakého informačního stánku, mohl podat kvalifikovaně a včas připomínku či námitku. Územní plán vlastně říká, na kterých pozemcích se může stavět a na kterých se naopak stavět nemůže, dále, jak velká mají být veřejná prostranství, nová, řeší koncepci dopravy, zeleně...

Jan Moláček, moderátor: A co přináší tedy nového, ten metropolitní plán?

Petra Kolínská: Ta asi největší změna oproti tomu plánu, tak jak ho známe dnes, je v tom, že říká, že Praha se nemá rozrůstat do šířky, že to městu nesvědčí, že má být jasná hranice mezi zelení, poli a tím městem; druhý takový princip je, že se nemá přesně určovat, co na kterém pozemku může nebo nemůže stát, ale jen se vymezí, kde může být město v tom klasickém slova smyslu, kde může být výroba a kde má být zeleň, což má řadu výhod, ale také řadu rizik, a je otázka, jestli jsme na takto volná pravidla všichni dostatečně připraveni.

Jan Moláček, moderátor: A kam by se tedy měla Praha rozvíjet? Lze očekávat, že v Praze bude přibývat obyvatel... Ten metropolitní plán – nějaké materiály, které jsem četl – mluví až o 430 tisících nových Pražanů do r. 2050, což je ten nejvyšší odhad, ale zřejmě reálný... Už teď stoupají ceny bytů, málo se staví... Jaké řešení tedy přináší ten nový metropolitní plán?

Petra Kolínská: Metropolitní plán vytipoval +/– 15 lokalit, poměrně velkých, kterým říká transformační a rozvojové lokality – a to jsou místa, kde by se mělo stavět přednostně. Pro lepší představu – jsou to taková území jako Nákladové nádraží Žižkov, bývalé Smíchovské nádraží, prostor Rohanského ostrova nebo oblast Bubnu-Zátoru, kde vlastně také byly železniční plochy – a to jsou přesně ta místa, která jsou ne úplně v centru, ale zároveň ne na okraji, jsou už dnes poměrně blízko veřejné dopravy, je tam zavedena infrastruktura... A právě tam chceme, aby byla nasměrována největší stavitelská energie.

Jan Moláček, moderátor: V poslední době také roste tlak na zjednodušení podmínek pro developery, tak aby se výstavba rozběhla. Vidíte za tím lobbing za byznysové zájmy anebo jsou to požadavky skutečně ve veřejném zájmu?

Petra Kolínská: Já souhlasím s tím, že obíhat čtyřicet úřadů a shánět čtyřicet razítek, přičemž řada těch úřadů nemá ani žádné závazné lhůty, dokdy se musí vyjádřit, je nejen otrava, ale stojí to všechny spoustu peněz a ve výsledku ty stavby trvají déle, než by mohly. Na druhou stranu v rámci té novely stavebního zákona, tak jak ji Sněmovna schválila, už mám první informace od stavebního úřadu, že ty procesy budou ještě složitější, resp. zdlouhavější a že se vlastně ten cíl, původní, nepodařilo naplnit a že občané přišli o podstatnou část svých práv při komentování těchto staveb.

Jan Moláček, moderátor: Před několika dny si Praha připomněla 15 let od ničivých povodní z r. 2002. Jak je podle vás na podobnou mimořádnou událost Praha připravena dnes?

Petra Kolínská: Myslím si, že z této tvrdé lekce Praha vyšla velmi dobře posílena – máme perfektně nastavený informační systém, kde každému členovi rady a všem důležitým úředníkům chodí do mobilu zprávy, když prší, jaký je stav řek, máme dobře vybudovaná protipovodňová opatření, a tam, kde ještě nejsou, tak přesně víme, co máme udělat. Vážím si i toho, že kromě těch, řekněme, betonářských opatření se daří dělat přírodně blízká opatření, tak aby se měla voda kam rozlévat a nemuseli jsme jenom betonovat...