Praha může přijít o možnost rozhodovat o svém rozvoji. Už nebude možné postavit novou tramvajovou trať v centru, říká radní pro územní rozvoj Petr Hlaváček

Praha může přijít o možnost rozhodovat o svém rozvoji. Už nebude možné postavit novou tramvajovou trať v centru, říká radní pro územní rozvoj Petr Hlaváček

Na konci května schválila Poslanecká sněmovna návrh nového stavebního zákona. Pokud by prošel i Senátem, nastaly by velké změny ve schvalovacím procesu stavebního povolení, v uspořádání stavebních úřadů, v povinnosti dokumentaci co nejvíce digitalizovat, ale i v tom, že by města, včetně Prahy, měla velmi omezené možnosti podílet se na rozhodování o svém rozvoji. Na otázky k připravovanému stavebnímu zákonu odpovídal pro campuj.online náměstek primátora a radní pro územní rozvoj Petr Hlaváček.

 

Potřebuje vůbec Česko nový stavební zákon?

Potřebujeme ho jako sůl, ale ne v takové podobě, v jaké ho schválila Poslanecká sněmovna. Velmi totiž omezuje města a obce v tom, aby o svém rozvoji mohla rozhodovat. Přitom všude okolo nás je to naopak.

 

A co se stane, pokud by Praha přišla o možnost určovat si vlastní pravidla pro výstavbu na svém území?

Pokud Praha ale i další obce v Česku nebudou mít vliv na to, jaké budovy je možné na jejich území stavět, povede to nevyhnutelně k tomu, že se proces výstavby nezrychlí, a tím pádem budou města ekonomicky stagnovat. I když to na první pohled možná není zřejmé, je nový stavební zákon průšvih i pro obyvatele malých obcí, protože stát sváže městům ruce tak pevně, že se nebudou moci smysluplně rozvíjet s ohledem na vlastní potřeby a nebudou tak generovat zisk ani pro sebe, ani pro regiony.

 

Návrh argumentuje tím, že usiluje o řešení problému předpojatosti, kdy úředníci jako zaměstnanci obcí nerozhodují nezávisle na zájmu obce. To není dobře?

Není. V Česku jsme v absurdní situaci, kdy starosta nebo primátor v podstatě nemůže ovlivnit rozvoj své obce. Jsou to zvolení zástupci, kteří jsou ve funkci především proto, aby prosazovali potřeby svého města nebo obce. Teď bychom dali moc do rukou státnímu úředníkovi na centrále, tedy někomu, kdo v daném místě pravděpodobně nikdy nežil a možná tam dokonce ani nikdy nebyl. Problematika konkrétní obce je pro něj úplně vzdálená, a hlavně za ni nenese zodpovědnost.

 

Můžete uvést nějaký konkrétní příklad omezení, které vyvstane pro Prahu?

Mohu a nastíním tak jeden z dalších neduhů nového stavebního zákona, což jsou zastaralé požadavky na výstavbu. Tak například nové tramvajové linky budou moci vznikat pouze s ochranou proti hluku, což víceméně znemožní vybudování nových kolejí v nových čtvrtích ve městě. A pokud bychom koleje přeci jen vybudovali, budou lidé žít schovaní za protihlukovými zábranami. Ostatně známe příklad z Brna, kde nedávno začala výstavba protihlukové stěny. Takhle veřejný prostor ale vypadat nemá.

Kvůli zastaralým požadavkům na výstavbu v novém stavebním zákoně, budou moci vznikat nové tramvajové linky pouze s ochranou proti hluku, což víceméně znemožní vybudování nových kolejí v nových čtvrtích ve městě.

 

A jaká je situace mimo Prahu? Některá města či obce přece vlastní pravidla nastavená vůbec neměly...

To je ale chyba, že je neměly. A ty, které je měly, o ně přijdou. Například Český Krumlov už nebude moci v historickém centru požadovat potřebnou šířku ulic nebo odstup mezi budovami. Stát totiž přistupuje ke všem městům stejně bez ohledu na jejich charakter. Z hlediska územního plánování je jedno, jestli chcete rozvíjet Brno nebo západočeský Loket nad Ohří. Ani jedno z těchto měst si nebude moci přidat do územního plánu specifické požadavky, ale bude se muset řídit jednotným zákonem. Je to stejné, jako kdyby měly Krkonoše a Podyjí stejný přístup k režimu své správy. Je velká chyba na města nahlížet unifikovaně, protože je každé jiné, ale stát toto z nějakého důvodu nechce slyšet.

 

Praha by také přišla o možnost uplatňovat nově připravovanou metodiku pro jednání s developery, která má zajistit vymahatelné podílení se investorů na výstavbě potřebné infrastruktury a bydlení. Zabývá se návrh třeba výstavbou nových bytů?

Ne. Bydlení totiž není vnímáno jako veřejný zájem, což je opravdu paradoxní, vzhledem k tomu, že v zahraničí je to již naprostým standardem. V českém zákonodárství se řeší ochrana památek, sítí a dalšího, ale bydlení nikoli.

 

Je v něčem stavební zákon přínosný?

Tak, jak je napsaný nyní a jak prošel sněmovnou, nás nikam neposouvá. Navíc není vlastně vůbec nový. Inovace jsou jen naoko, návrh z velké části připomíná současný stavební zákon. Dovolte mi přirovnání: očekávali jsme chytrý telefon, ale dostali jsme vylepšené Zlaté stránky. Ničemu taková “inovace” nepomůže, téměř nic se nezmění, nezrychlí ani nezkrátí. Více než rok jsme se při vyjednávání s Ministerstvem místního rozvoje s mnoha lidmi snažili zákon vylepšit a ukázat na jeho slabá místa. Dnes víme, že to byla zbytečná práce. A odnesou to všichni.