|
Primátor sazemi pomazaný Příslušníci Cechu malířů a lakýrníků a Jednoty kominíků se včera večer sešli na tradičním novoročním přijetí primátorem hlavního města Prahy. Cechmistr Josef Svoboda, členové Michal Kapitán a Tomáš Kopecký a generální sekretář Cechu malířů a lakýrníků Pavel Žatečka popřáli primátorovi vše nejlepší do nového roku a zároveň mu udělili čestné členství v Cechu, jímž se dle vlastního vyjádření primátor hodlá zaštítit, až bude příště doma malovat. Jednota kominíků v Praze představila svůj prapor s novou stuhou, kterou první muž města věnoval po loňském přijetí, starší Jednoty pak pro štěstí a jak velí tradice pomazal primátora sazemi a přidal sedmnáctikilové uzené sele. „Všechny vás v novém roce moc rád vidím,“ uvítal přítomné pražský primátor. „Dovolte mi, abych vyjádřil svou hlubokou úctu k živnostem jako takovým, protože živnosti nás všechny živí. I nás úředníky a politiky. Živnostníci jsou motorem české ekonomiky. Speciálně ke dvěma živnostem, které zde zastupujete, mám velký respekt, protože reprezentují tradiční řemesla a cechy. Také vám samozřejmě děkuji za to, že svým řemeslným fortelem dáváte Praze novou tvář a pomáháte z ní učinit skvost, který nemá v Evropě a možná i na celém světě obdoby.“ Primátor Bém označil cechy v dnešním tržním prostředí za velmi důležité strážce kvality a řemeslných standardů. Po rozhovoru s mladými učni vyjádřil potěšení nad tím, že cechovní mistři udržují kontinuitu a mladé generaci předávají nejen svůj um, ale také hrdost na dobře odvedenou práci, které zasvětili celý život. Apeloval také na všechny veřejné činitele, kteří zodpovídají za architektonické památky, a na všechny podnikatele, kteří disponují finančními zdroji, aby na kvalitní řemeslnou práci dbali a za své peníze požadovali kvalitu. Před rokem jsem byl osloven BBC pro natáčení dokumentu o této tradici přijímání zástupců cechů představiteli města,“ ujal se slova viceprezident jednoty František Jiřík „a představa redaktorů byla velmi romantická. Ptali se mě, proč už nejsou v pražských ulicích vidět kominíci se štětkou na rameni, tak jsem se jim snažil vysvětlit, že dnešní kominíci chodí s měřícími přístroji a složitou technikou, že řemeslo se v současné době dostává na zcela jinou úroveň. Také s naším členstvím v Evropské unii například počet norem, kterými se musíme řídit a které tudíž musíme znát, dosáhl šestatřiceti.“ „Ale zase se vracíme i ke klasickému čištění komínů na pevná paliva, protože přibývá krbů v domech a bytech, množí se pizzerie…,“ doplnil doyen Jednoty kominíků v Praze Alois Pajer. Cech malířů a lakýrníků zahájil svoji novodobou činnost předloni. Navazuje však na bohatou tradici. Malíři a štítaři pražských měst založili bratrstvo již roku 1348. Karel IV. jim udělil výsady jako spolucechu „malířů duchovních“ a „malířů štítů“. Malíři do svého cechu postupně přibrali sklenáře, knihvazače, řezbáře, pergameníky, zlatotepce, iluminátory a další. Jako svého patrona uctívali sv. Lukáše s malířskými atributy. Roku 1595 císař Rudolf II. vydal důležitý majestát, v němž nařídil, že malíři nemají být nadále považováni za řemeslníky, nýbrž za umělce. Členská základna Cechu, již tvoří i střední odborná učiliště, čítá k dnešnímu dni přibližně 250 členů a stále se průběžně zvyšuje. Jedním z cílů Cechu je například prosadit, aby řemeslo bylo opět vázánou živností. Tím by se zvýšila nejenom kvalita řemeslníků, dodržování technologických postupů, bezpečnost při práci s nebezpečnými látkami apod., ale tato skutečnost by také řemeslníkům pomohla zajistit ekonomickou jistotu v tržním mechanismu. Kvalifikovaný odhad počtu osob, které se malířským a lakýrnickým řemeslem na různé úrovni v naší republice živí, hovoří o 15 – 20 tisících. Cech spolupracuje s různými institucemi například Hospodářskou komorou ČR, Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR a dalšími, účastní se také celoevropských soutěží kvality. Kominíci vznikli jako živnost v Čechách v 16. století, kdy se obecněji rozšířilo užívání kamen a s ním stavba úzkých „vlašských“ komínů. Před tím čistila široké komíny a průduchy krbů a ohnišť kuchyní čeleď a pomahači. Komíny se vymetaly hlavně před svátky, většinou v určité dny – nezřídka ve středu, proto například české označení předvelikonoční středy jako popelečná, sazemetná. Stav komínů vzhledem k nedbalé údržbě často vedl k požárům. Odborné vymetání komínů přinesli do Čech a do Německa Italové. Kominický cech vznikl v pražských městech až po všeobecném rozšíření řemesla a jeho nejstarší dochovaná pečetidla a písemné materiály pocházejí z 18. století. Patronem cechu, zobrazovaným v cechovním znaku, na cechovní korouhvi a na pečetích, byl sv. Florián s praporcem, vědrem a kominickými škrabkami. Po zrušení cechů v roce 1849 vzniklo podle nového živnostenského řádu C. k. privilegované společenstvo kominíků v Praze a Jednota kominických tovaryšů ku vzájemné podpoře. Po vzniku Československé republiky se v roce 1920 ustavila Jednota kominíků v Praze, jejíž činnost byla opakovaně přerušena v letech 1939–1945, 1951–1968, 1981–1990, avšak vždy byla znovu obnovena. Kominíků registrovaných v Jednotě je nyní zhruba 500. Zvyklosti a slavnosti pražských cechů Novodobé cechy, jejichž zástupci navštívili pražského primátora, se hlásí k tradici svých středověkých a raně novověkých předchůdců a snaží se obnovit a udržovat staré zvyky spojené s cechovním a živnostnickým prostředím. Stará cechovní organizace byla zrušena již v revolučním roce 1848 a v rakouském mocnářství i později v Československé republice ji na téměř sto let nahradila nová živnostenská společenstva a jednoty společenstev. Po roce 1950 živnostenská sféra bezezbytku podlehla nucenému postátnění a združstevnění. Zrušení této totalitní regulace přineslo po sametové revoluci nejen obnovení živností a drobného soukromého podnikání, ale také znovuprobuzení historického vědomí jednotlivých skupin občanů včetně řemeslníků a živnostníků. Návrat k cechovním tradicím je součástí tohoto procesu. Novoroční přání řemeslníků a živnostníků svým zákazníkům a také představitelům veřejného života patří v českém prostředí k nejmladší vrstvě zvyků a její počátky nenalezneme dříve než v druhé polovině 19. století. Velmi staré kořeny má naopak oslava Vánoc a dalších církevních svátků včetně účasti na slavnostech, procesích a poutích, které je provázely. Doménou cechů byla také účast na slavnostních ceremoniálech pořádaných obcí a zejména pak rozhodující podíl na nevázaném masopustním veselí, maškarádách, hrách, turnajových zápasech a soutěžích, které se ve městě každoročně odehrávaly. Nedílnou a přirozenou součástí všech těchto aktivit bylo také vzdávání úcty a pocty představitelům města, neboť všechny cechovní a živnostenské korporace až do prosazení moderního státního absolutismu na sklonku 18. století zcela a bez výjimky podléhaly městské správě a její jurisdikci. Stará cechovní organizace Řemeslníci a živnostníci patřili ve městech od počátku pod správu rychtáře a konšelů. Zprvu se spontánně organizovali v bratrstvech. O něco později vznikaly z popudu panovníka nebo městské rady cechy jako hospodářská sdružení řemeslníků, která regulovala počet i výchovu nových řemeslníků, organizovala výrobu i odbyt a ovlivňovala rozsah produkce jednotlivých odvětví i cenovou politiku. V západní Evropě nacházíme cechy již ve 12. století, u nás od 14. století. Při slavnostních ceremoniálech a průvodech vystupovaly cechy v pořadí podle své důležitosti ve městě. Mezi přední řemesla patřili řezníci, kožešníci, soukeníci, pekaři. Každý cech měl erb a korouhev, pod níž se shromažďovali jeho členové. Městská rada nebo panovník udělovali a potvrzovali cechům artikule neboli statuta, tedy pravidla, kterými se cech řídil. Původně městská rada po své každoroční obnově také dosazovala cechům jejich představené – cechmistry nebo „přední starší“. Městská rada měla vůči cechům důležité pravomoci v oblasti cenové politiky. Konšelé dohlíželi na dodržování úředních cenových sazeb zejména u základních potravin - chleba, masa a piva. Vedle živnostenskopolicejních opatření městská rada uplatňovala vůči cechům i pravomoci v oblasti zdravotní policie – hygieny. Cechy byly vázány vůči městu povinností konat strážní službu v branách a na věžích i pomáhat při udržování veřejného pořádku. Pro tento účel měly cechovní zbroj – helmice, štíty, oštěpy, halapartny i ručnice. Cechy byly organizovány také k hašení ohně. Cechovní zvyklosti a obyčeje O masopustě pořádaly průvody s cechovními znameními, maškarní průvody, tance a alegorické scény. Šermíři a nožíři organizovali o nedělích a svátcích šermířské divadlo, zábavné souboje a nebo veřejné šermířské školy. Pražští pekaři dostali od císaře Rudolfa II. v roce 1604 slavnostní obřadní pekařskou zástěru ze žlutého hedvábí s korunou, Rudolfovým monogramem, caltou (žemlí) a preclíky. Zvláštní zástěru měli také malíři a o slavnostech na ni vázali ozdobné stuhy. Zpravidla čtyřikrát ročně, v neděli o tzv. suchých dnech (na jaře po postu, v létě kolem svatodušních svátků, na podzim před sv. Václavem a v zimě v době Vánoc) se konaly valné schůze cechu se „svačinou“ (pohoštěním) – říkalo se tomu „držet kvartál“. K jejich nákladnosti přispívala skutečnost, že každý cech sídlil a scházel se ve „své“ hospodě. Označovaly ji chlubné skvostné cechovní štíty nad vchodem a uvnitř tvořily cechovní výbavu vyřezávané, kované, malované, vykládané, zlacené či stříbřené cechovní truhly-pokladnice s mistrnými zámky, cínové korbele, skleněné poháry i stříbrné koflíky zdobené znaky cechu, drahé cechovní korouhve atd. V Praze, 12. ledna 2005 ____________________________________________________________________ MUDr. Pavel Bém - primátor hlavního města Prahy do funkce zvolen 28. 11. 2002, dříve působil jako starosta městské části Praha 6, působnost v oblasti zahraniční politiky, koordinace přípravy Strategického plánu hl. m. Prahy, oblast vztahů a spolupráce se Svazem měst a obcí ČR a Asociací krajů ČR, problematika čestných poct a čestného občanství hl. m. Prahy, problematika udílení znaků a praporů městských částí, užití znaku hl. m. Prahy, organizace protidrogové a protialkoholní prevence, koordinace vztahů hl. m. Prahy k městským částem ___________________________________________________________________________________ |
Portál Pražana
8 minut čtení