Sto dní hájení jsem pro samou práci nestihl

Metro - 27.3.2003
Podtitulek: Primátor hlavního města Prahy Pavel Bém v rozhovoru pro Metro vypráví o své práci, problémech hlavního města i zálibách
Autor: Zuzana Pitrová
Devětatřicetiletý psychiatr Pavel Bém stojí od listopadu loňského roku v čele české metropole. Bývalý starosta Prahy 6, který je v politických kruzích považován za chráněnce současného prezidenta Václava Klause, slíbil otevřít magistrát veřejnosti, vyřešení zásadních problémů města a spokojený život pro všechny jeho občany. O tom, jak se mu to jen několik málo dní po uplynutí pomyslných sta dnů hájení daří, hovořil v rozhovoru pro Metro.
Jak se máte?
Velmi pracovně, ale máme za sebou první jarní dny a je krásné počasí, takže mi sluníčko vlévá do žil optimismus. Mám se docela dobře.
Jste velmi sportovně založený. Najdete si ve svém nabitém programu pražského primátora čas na vaše oblíbené lezení po horách či lyžování?
Je pravdou, že mám nyní na své koníčky času daleko méně a nelze se tomu divit. Do hor se tak dostanu jen opravdu zřídka. Na druhou stranu práce primátora je velmi sedavé zaměstnání a já si při svém naturelu dokážu jen velmi těžko představit, že bych přestal sportovat úplně. Snažím se alespoň dvakrát třikrát týdně pro svoji chátrající tělesnou schránku něco udělat. Včera jsem třeba byl na padesátikilometrovém cyklistickém výletě a musím přiznat, že mě momentálně dost bolí nohy.

Máte za sebou sto dní primátorského hájení. Změnilo se něco?
To jako myslíte, že předtím jsem nic nemusel dělat a teď přichází ta skutečná práce? (smích) Tak takhle to tedy rozhodně nebylo. Můj vstup na magistrát byl poněkud jiný oproti předchozím primátorům, neboť se tak stalo v období velmi dramatickém. Sto dní hájení, pod kterými si člověk běžně představí dobu, během které se ve své nové pozici rozkoukává, jsem já tedy rozhodně neměl. Hned druhý týden po zvolení nové rady začalo na magistrátě malé personální zemětřesení. V současné době máme nové šéfy téměř všech odborů. Od nich si slibujeme, že budou skutečným zrcadlem nové moderní a efektivní státní správy. Ihned po zahájení reorganizace magistrátu jsem navíc musel začít řešit způsob, jakým bude město chráněno před další pětisetletou povodní, která může přijít kdykoliv. Do mých 100 dní hájení navíc přišla v první školní den nového roku avizovaná stávka části řidičů tramvají, která se také musela okamžitě začít řešit. Takže práce bylo tedy opravdu dost.
Máte v otázce nové protipovodňové ochrany nějaký plán?
Ano. Do roku 2006 budou všechny oblasti Prahy, které se dají chránit, vybaveny protipovodňovými zábranami. Otevřeně ale musím říci, že v Praze existuje několik míst, která se při nejlepší vůli současnou technologií chránit nedají. Protipovodňová opatření jsou nezbytná. Jejich uvedení v život si nicméně vyžádá miliardové investice, které Praha musí někde sehnat. Navíc v současné době musíme co nejlépe a nejrychleji uspokojit problémy obyvatel Karlína a Lahoviček, neboť tito lidé potřebují peníze a naši podporu. My se samozřejmě snažíme jim vyhovět, ale nelze rozdávat z prázdné kapsy.
Zřejmě jste tedy "rozkoukán". Co byste z vaší pozice v současné době označil za pět nejvíce bolavých míst hlavního města Prahy?
Za prvé je to doprava včetně dobudování městského silničního okruhu a metro. Za druhé je to protipovodňový systém, který pro městskou pokladnu znamená obrovské náklady. Za třetí celkový úklid města, a to nemyslím jen klasický jarní, ale především důsledné vyčištění Prahy od následků povodní. Za čtvrté kriminalita a pouliční prostituce a za páté taxikáři.
Zmínil jste metro. Myslíte tím metro po povodních, nebo metro obecně?
Obojí. Povodně znamenaly pro metro sedmimiliardovou investici, se kterou nikdo nepočítal. Obecně ale metro žádá další zhruba dvacetimiliardové investice: jednak je potřeba dostavět trasu C do Ládví, ale zároveň také začít její další prodlužování na Prosek a do Letňan.
Žijeme ve stínu války s Irákem, každý den se dovídáme o anonymech hrozících bombou. Jsou podle vás Pražané v bezpečí?
Je to naší prioritou. V Praze je každý den nahlášeno v průměru tři až pět bombových útoků. Ať je to Hlavní nádraží, letiště, magistrála u Rádia Svobodná Evropa. To vše nesmírně zatěžuje nejenom policisty, hasiče a záchranku, ale i pocit bezpečí samotných Pražanů. Samozřejmě že v mnoha případech jsou to pouze plané poplachy, ve stínu útoků z 11. září a současného válečného konfliktu v Iráku se ale logicky naskýtá otázka, zda je Praha proti skutečnému teroristickému útoku chráněna. Jsme ve střehu, neboť nikdo nezná hranici mezi nezodpovědnou výhrůžkou a reálnou teroristickou hrozbou.
Pražany možná více než předpokládaná teroristická hrozba zajímá běžná kriminalita v ulicích. Co proti tomu děláte?
Nezbývá nám nic jiného než neustále zvyšovat stavy městských strážníků a usilovat o jejich větší pravomoce. Hledáme lepší způsob komunikace mezi městskou a státní policií. Navíc je nám jasné, že policisté musí být lépe vybaveni než zločinci, protože bez toho se potírat kriminalita prostě nedá. V mnoha ohledech je ale v tomto smyslu nedostatečná i samotná legislativa. Příkladem může být problém pražských zastaváren. Zastavárny opravdu jsou přestupní stanicí pro drtivou většinu zboží, které pochází z drobné kriminality. Všechna ta ukradená auta, rádia a další se téměř okamžitě dostanou na trh, který je ovšem legální. Toto chceme zastavit a lze toho docílit pouze změnou živnostenského zákona. Dvě legislativní předlohy v tomto smyslu, které pocházejí z dílny hlavního města Prahy, již jsou v tomto okamžiku v Poslanecké sněmovně a čekají na své schválení.
Problémem pro vás zůstávají i taxikáři. Jak se podle vás tato záležitost změnila od doby před dvěma lety, kdy magistrát vůbec poprvé vyhlásil nepoctivým taxikářům válku?
Statistická čísla, která máme k dispozici, nám paradoxně říkají, že přestože jsou kontroly stále intenzivnější, jejich výsledek je téměř totožný. To znamená, že během uplynulých dvou let, co existuje viditelná snaha hlavního města něco s problémem taxislužby udělat, máme stále stejná kontrolní zjištění. Přibližně třetina taxikářů své služby předražuje a přibližně další třetina se dopouští nejrůznějších porušení zákona či vyhlášek. Člověk by přitom předpokládal, že čím větší bude intenzita kontrol, tím opatrnější taxikáři budou. Jedna z možných interpretací je, že sankce proti přistiženému taxikáři nejsou příliš vysoké a navíc následují poměrně pozdě. Takže vy například budete taxikářkou, která mne okradla, a já vás při tom chytil. Dostanete se do procesu správního řízení, který ale trvá čtyři nebo pět měsíců. Teprve poté vám úředníci vyměří pokutu. My jsme ale nyní rapidně zvedli výši pokut, které budou dosahovat statisícových až milionových částek. A to je podle mne něco, co nepoctivému taxikáři nepochybně zlomí vaz. Takže viděno selským rozumem, v současné době ještě dobíhají správní řízení s malými pokutami, ale v nejbližších týdnech se začnou řešit již milionové pokuty. Takže bych pozitivní změny čekal velmi brzy. Stejně si ale neodpustím jednu otázku, se kterou argumentují i samotní taxikáři: taxislužba je nadstandard na poli svobodného soukromého podnikání. Proč je cena jízdného regulovaná, když například cena piva regulovaná není? V centru města stojí pivo i sedmdesát korun a zákazník má na výběr, zda si koupí, či ne. Nebylo by lepší, aby měli taxikáři na svých vozech viditelnou cenu, za kterou jezdí? Bylo by naivní v dnešní době očekávat, že evropský trh není regulovaný. Je to přesně naopak. Všechna evropská velkoměsta regulují maximální cenu jízdného v taxi. Na druhou stranu by ale toto konstatování nemuselo být nutně souhlasem. Je třeba položit si otázku, co by se stalo, kdyby cena taxislužby regulovaná nebyla. Protože my již tuto zkušenost máme. Tuším, že na přelomu let 1995 a 1996 v Praze nebyla regulovaná cena taxislužby a cena jízdného se pohybovala mezi 8 korunami až 2.200 korunami za jeden kilometr. Mělo to za následek ještě jeden efekt: počet reálně jezdících taxíků po městech poklesl, nicméně toto období bylo daleko výrazněji kritizováno z řad zahraničních turistů. Ti jsou na regulované taxislužby ze světa zvyklí a v systému, kde má zákazník možnost vybrat si nejlevnějšího taxikáře, se prostě nevyznali. Rodilí Pražané by si na to asi zvykli, většina z nás by zřejmě jezdila se svým "osobním" taxikářem, který by měl osmikorunový tarif. Ale ti ostatní by byli naštvaní. Já osobně si myslím, že regulace cenového tarifu je pouze zástupný problém celého systému současné taxislužby
v Praze. Taxikáře nyní trápí spíše fakt, že již za tři měsíce totiž budou muset všichni z nich skládat komplikovanou zkoušku z místopisu. Kdo neprojde, nedostane licenci. Navíc většina z nich cítí křivdu z toho, že zatímco oni jsou pod přísným okem veřejnosti i úřadů, takzvaní smluvní přepravci jezdí za mnohem větší peníze bez jakýchkoliv kontrol.
Od povodní se stále častěji diskutuje o tom, že by měla být z centra města vyloučena automobilová doprava. V Londýně se nyní zavedlo automobilové mýtné. Dokážete si něco podobného představit i v Praze?
Londýn je prvním experimentem svého druhu v současné Evropě. Jediným dalším městem, kde se něco podobného dělá, je Oslo, místní podmínky jsou ale velmi odlišné. Je nepochybně velmi brzo na to, abychom dokázali výsledek londýnského mýtného vyhodnotit. Pravdou je, že město je sice daleko průjezdnější, na druhou stranu si ale řada místních lidí stěžuje, že v centru Londýna se kvůli tomuto opatření pohybuje daleko méně lidí. Majitelé obchodů, restaurací, ale i právě taxikáři tak přicházejí o značný zisk. Již tři týdny od zavedení mýtného byli tito lidé schopni spočítat procenta ušlého výdělku. Je možné, že se situace za pár měsíců stabilizuje, ale na to je třeba si počkat. Navíc instalační náklady na všechna ta čidla byly neuvěřitelně vysoké, to si Praha v současné době prostě nemůže dovolit. Londýnský pokus je z politického hlediska nesmírně odvážný, z pohledu občana zajímavý. Já osobně si ale myslím, že dopravní situace v Praze se změní již s dostavbou městského okruhu. Město navíc stále rozšiřuje pěší zóny a upřímně řečeno drtivá většina městských komunikací, které by se mohly stát zónou předpokládaného mýtného, bude v blízké budoucnosti pro veřejnou dopravu mimo výjimky stejně uzavřena, neboť tam budou pouze pěší zóny.
Jakým způsobem ale tedy plnit městskou kasu? Budou například uživatelé městského okruhu platit nějaké poplatky?
S největší pravděpodobností ano, neboť dostavba okruhu si vyžádá ještě dalších dvacet miliard korun. A ty bude chtít město získat nějakým způsobem zpátky. Dokážu si představit roční paušál, jakými jsou například dálniční známky. Turnikety by vedly k nepředstavitelným zácpám, navíc český řidič by se je stejně snažil nějakým způsobem objet nebo by prostě používal historické komunikace, které chceme ochránit.
Mluvíte o příjmové stránce městského rozpočtu. Vaše mateřská ODS ale usiluje o zrušení daně z nemovitosti, která je rovněž poměrně významnou příjmovou složkou pražského rozpočtu. Jak se k tomu stavíte vy osobně?
S ohledem na loňské povodně považuji daň z nemovitosti za něco, co by alespoň v letošním roce být nemělo. Daň z nemovitosti ale považuji za nesmysl i obecně. Proč byste proboha měla za svůj vlastní majetek každý rok státu něco platit? I přesto, že to je poměrně značná část příjmů obce, stoprocentně souhlasím s tím, aby byla zrušena. Zároveň ale musí dojít k novele zákona o rozpočtovém určení daní, jehož současné znění města a obce demotivuje k tomu, aby na svém území podporovaly podnikatelské aktivity. Všechny daně z příjmů právnických i samostatně výdělečných fyzických osob totiž musí města odevzdat do státního rozpočtu, ze které potom dostanou striktně určenou dotaci. To je velmi neprůhledný a neefektivní způsob. HDP města Prahy tvoří letos zhruba dvacet procent HDP celé České republiky, přitom ale musíme s prominutím "žebrat" o státní dotaci na dostavbu metra, na stavbu tramvajové tratě na Barrandov atd.
Problémem je pro vás i znečištěná Praha. Plánuje magistrát v tomto smyslu nějaký celkový úklid?
Praha je špinavá a zaneřáděná. Částečně tím, co přinesla velká voda, ale do značné míry i díky faktu, že vloni na podzim se veškerá technika a peníze soustředily na odstraňování přímých povodňových škod a na tradiční podzimní úklid nezbyl čas. Chci Prahu uklidit co nejdříve. K tomuto účelu jsem na magistrátě zřídil funkci jakéhosi čisticího koordinátora, který si k jednomu stolu zve zástupce všech institucí, jakými jsou Technická správa komunikací, Dopravní podnik, Pražské služby, starosty jednotlivých městských částí a dalších. Jejich cílem je do konce dubna Prahu uklidit.
Když už mluvíme o úklidu a nepořádku v ulicích: velkým problémem Prahy jsou z pohledu jejích obyvatel psi. Co byste slíbil lidem, kteří se denně vyhýbají na ulicích psím exkrementům a na druhé straně i lidem, kteří psa mají a je to jejich jediná životní radost?
Problém pejskařů a psích hovínek není jednoduše a geniálně řešitelný, ale dlouhodobý a musí do něj vstoupit jednotlivé městské části. Jenom ony jsou totiž zodpovědné za to, jestli se uklízí, nebo ne. Do hry musí vstoupit i média, která budou veřejnost v tomto smyslu dlouhodobě vzdělávat. Co jsou vám totiž platné dlouhodobé investice do uklízení obce, jestliže její obyvatelé nechápou, že musí tento pořádek dodržovat. Pejskaři, kteří neuklízí po svých čtyřnohých miláčcích, by podle mého názoru měli být tvrdě postihováni. Na kontrolu pejskařů jsem ještě jako starosta Prahy 6 nasazoval městské strážníky a neslo to ovoce. Budu se proto snažit, aby byly postihy začleněny do městských vyhlášek, které by strážníkům dávaly větší prostor v postupu proti bezohledným pejskařům. S ohledem na současnou iráckou krizi je sice tento problém na druhé koleji, pevně ale věřím, že se k tomu do roka a do dne vrátíme.
CO PRIMÁTOROVI
NA PRAZE VADÍ
Problém městské dopravy: špatná průjezdnost centrem města, kterou může vyřešit jen včasné dostavění silničního obchvatu kolem Prahy.
Ą Špinavé město: nejenom kvůli loňským povodním, ale i následným nedostatkem financí a techniky (byly nasazeny na odstraňování přímých škod) se vloni na podzim pozapomnělo na celkový úklid Prahy. Primátor hodlá město vyčistit do konce dubna.
Ą Zastavárny: špatně ošetřený živnostenský zákon, který umožňuje kradené zboží nabízet v přímém prodeji dál. Město čeká na novou verzi zákona.

KDO JE PRIMÁTOR PAVEL BÉM Bývalý starosta Prahy 6, od 28. listopadu 2002 primátor hl. města Prahy.
Ą Vystudovaný psychiatr, psychoterapeut a rodinný terapeut, jeden z největších tuzemských odborníků na drogy.
Ą Vášnivý lyžař a horolezec. Za sebou má tři výstupy na sedmitisícové vrcholy.
Ą Dlouholetý vedoucí 22. skautského střediska Šipka. Ą Člen řady charitativních a dobročinných organizací jako například UNESCO, Podaná ruka, nadace ANIMA aj. Ą Vlastník čestných certifikátů univerzit v Baltimore, Atlantě, Washingtonu a Rochesteru.
Ą Ženatý, s manželkou pedagožkou Radmilou má dva syny: třináctiletého Jáchyma a devítiletého Matouše. Ą Jeho životním krédem je pořekadlo: Největší neštěstí tohoto světa je lidská hloupost.
Zdroj: Metro