V Praze počet odhalených případů domácího násilí neklesá, za první čtvrtletí bylo vykázáno padesát násilníků

„Své traumatické zážitky si pak odnášejí do dalšího života. Co je horší, v řadě případů jsou dospívající děti dlouhodobě vystavovány psychicky velmi náročným situacím, kdy rodiče domácí násilí neřeší. Často se setkáváme s tím, že i přes opakované vykázání se násilný rodič vrací zpět do společné domácnosti. Děti pak samy přebírají za rodiče odpovědnost a obrací se na nás s prosbou o pomoc. Ustát takový tlak je však pro děti nesmírně zatěžující, většinou tedy nakonec ze svého záměru ustoupí a raději snášejí dál násilí, nebo se snaží z domácnosti co nejdříve odstěhovat,“ popisuje Tomáš Ján, ředitel Centra sociálních služeb Praha, do jehož kompetence spadá Intervenční centrum Praha.

Jeden z takových případů řešili odborníci Intervenčního centra Praha i v poslední době. Obrátila se na ně 17letá dívka. Uvedla, že zpočátku nebyly v rodině téměř žádné problémy. Postupem času se však otcovo chování začalo měnit, jelikož začal nadměrně pít alkohol. Ten v něm spouštěl velkou agresivitu a výbušnost. Jeho závislost na něm se stále více prohlubovala, ale odmítal vyhledat jakoukoliv odbornou pomoc. Dokázala ho rozčílit jakákoliv maličkost, byl velmi vulgární. „Neváhal svou manželku fyzicky napadat. Nejčastěji pěstí do obličeje. Klientka vnímala, že se jeho agresivita stále více stupňuje. Navíc byl manžel posledních dvanáct měsíců opilý téměř denně. Policii volat nechtěla, protože se styděla,“ líčila otřesný případ vedoucí Intervenčního centra Praha Zuzana Chomová.

Vše vyvrcholilo útokem, kdy matku muž škrtil a snažil se jí znehybnit v posteli zakleknutím. Do incidentu se vložila nezletilá dcera, která matku bránila. Otec byl v takovém afektu, že napadl i ji. Matce v tu chvíli došla trpělivost a přivolala na pomoc Policii ČR. Hlídka muže z bytu vykázala.

„S klientkou a její dcerou jsme probrali možnosti. Nabídli jsme matce pomoc s přípravou návrhu k soudu, který by prodloužil o jeden měsíc vykázání a zamezil tak jakémukoliv kontaktu s ní. Měla by tak možnost si v klidu promyslet další kroky. Ona však návrh podat nechtěla. Její plán byl takový, že se i s dcerou z bytu na čas odstěhuje do jiného bytu a budou s manželem žít odděleně. Nechtěla manželství ukončit, s tím že vše ukáže čas. Nabídli jsme jí psychologickou podporu, tu však také odmítla. Rozloučili jsme se s ní s informací, že se na nás může kdykoliv znovu obrátit,“ doplnila Chomová.

Rozhodnutí matky vzbudilo velké obavy u dcery, studentky střední školy. Pracovníci Intervenčního centra ji informovali o možnosti podání návrhu z její strany, bez souhlasu matky. „Celou situaci mezi rodiči totiž velmi špatně nesla. Hodně na konzultaci zvažovala, jestli sama za sebe nepodá k soudu návrh na vydání předběžné opatření na ochranu před domácím násilím.  Chtěla ochránit nejenom sebe ale i matku. Doma ztratila pocit bezpečí. Jelikož stále váhala i na konci konzultace, pracovníci jí předali vzor návrhu.  Bylo dohodnuto, že si ho případně sama sepíše a v případě potřeby s pracovníky zkonzultuje jeho obsah,“ dodala Chomová s tím, že dívce byla nabídnuta i psychologická podpora.