03312004-rozhovor-MUDr. Pavel Bém, primátor hl. m. Prahy-Večerník Praha-Image je důležitá, přirozenost víc

Večerník Praha | 31.3.2004 | rubrika: Téma | strana: 8 | autor: Stránku připravila Martina Klapalová. Foto Alena Burešová a

Primátor Pavel Bém je podle posledního průzkumu nejoblíbenějším pražským politikem

Ten den ráno se vrátil z krátké zahraniční cesty, když doprovázel prezidenta Václava Klause při jeho návštěvě Lisabonu. Z letiště se místo domů rozjel rovnou na magistrát, kde řídil jednání městského zastupitelstva. Pavel Bém, od listopadu 2002 pražský primátor, neponechává nic náhodě.

Nedávný průzkum veřejného mínění vám musel udělat radost. Pražané vás ocenili jako nejznámějšího a současně i nejoblíbenějšího pražského politika, dokonce jste předběhl i populární ministryni školství Petru Buzkovou. Máte kolem sebe tým specialistů, kteří vytvářejí vaši image, nebo se řídíte vlastní intuicí?

Na vytváření image nijak vědomě nepracuji. Denně ovšem hovořím s řadou lidí, kteří se pohybují ve světě marketingu nebo public relations a vnímám jejich názory na to, jak velkou roli může sehrát tu detail oblečení, jindy zase gestika nebo vzpřímené či naopak shrbené držení těla. Z těchto názorů si beru to své. Nemám ovšem žádného experta, který by mi radil, jak ze sebe udělat někoho jiného.

Drby mě nechávají chladným

* Myslíte, že by to lidé poznali?

Politik musí být přirozený, musí být autentický. Pokud by nebyl, lidé mu nebudou věřit, přestane být důvěryhodný.

* Patří k této přirozenosti i to, že politik ve vrcholné funkci dá průchod své výbušné povaze? Narážím teď na informace, které nedávno prosákly do tisku, podle nichž se ke svým spolupracovníkům chováte někdy dost neurvale.

Pokud mohu posuzovat svoji povahu, pak nepochybně patřím k dynamickým šéfům, patřím k těm, kteří mají výbušný charakter. Nicméně nepopsal bych sám sebe jako charakteristického cholerika. K mým přednostem spíš než emotivní reakce patří chladnokrevný analytický úsudek a poměrně slušné syntetické myšlení. A náročnost na podřízené, od kterých vyžaduji kvalitní práci.

* Jako politik a diplomat, který reprezentuje město, musíte v sobě mít schopnost vycházet s každým. Co vás dokáže vyvést z klidu?

V kulturách starých Mayů byla za největší lidskou nectnost považována lenost. S tím bych se dokázal ztotožnit. Když jsem byl před lety v Americe, uvědomil jsem si tam, že dosáhnout něčeho je možné jen vlastní pílí, trpělivostí a úsilím.
Spoléhat se na okolí je naivní a dětinské. Může se to zdát tvrdé a neúprosné, ale na druhou stranu je to jasné a srozumitelné. Pokud se naučíte žít v tomto myšlenkovém vzorci, život se do značné míry zjednoduší.

* Jenže vy na lidi kolem sebe prý čas od času křičíte. Pro radní Hanu Halovou údajně máte výrazy jako vy osobo, nebo vy ženská, a dokonce se v kuloárech hovoří o tom, že v souvislosti s ní užíváte i pejorativní výraz pro dámské přirození.

To je vyloučené. To slovo, co máte na mysli, jsem v životě neřekl. Ani ho nemám ve slovníku. A jestli jsem pro paní radní tak dvakrát použil označení vy osobo, tak je to hodně. Přesně to však znělo Vy osobo, sedíte si na uších, což je rčení z jedné klasické české pohádky. Rozhodně to nebylo v rovině emotivní, ale spíš to byl údiv nad tím, jak je možné, že kolegyně nechápe vyřčené, zcela jednoznačné a srozumitelné argumenty.

* Nelitujete zpětně toho, že jste jej použil?

Musím přiznat, že to rčení se vžilo, dneska ho kdekdo s úsměvem používá. Nechává mě to naprosto chladným. I takzvané kuloárové drby.

* Jste primátorem právě v době, kdy v květnu Česká republika vstoupí do Evropské unie. Jak Prahu vnímá bruselská administrativa?

Praha je mimořádně respektovaným městem. Podstatnější však bude to, jestli budeme úspěšní v čerpání z evropských fondů. Respekt je sice hezký, ale v zásadě městu nepřináší nic konkrétního.

* Na jaké startovací čáře se ocitáme?

Praha je v evropském srovnání vnímána jako město bohaté. V době, kdy do Evropské unie vstupovalo Portugalsko, bylo jeho hlavní město Lisabon ve srovnání evropských regionů na 105 procentech hrubého domácího produktu přepočteného na paritu kupní síly. Dnes, po téměř dvaceti letech členství, se dostal na 115 procent. Praha vytváří hrubý domácí produkt na úrovni 124 procent evropského průměru. Jenže důsledkem toho je nemožnost čerpat finanční prostředky ze strukturálních fondů v cíli jedna, které jsou jinak nejvýraznějším zdrojem podpory rozvoje infrastruktury velkých měst. Změnit toto administrativní a podle mne diskriminující pravidlo je jeden z hlavních cílů, s nimiž jako pražský primátor a vedoucí delegace České republiky ve výboru regionů do tohoto institutu vstupuji.

Praha nepatří jen Pražanům

* Pokud se to nepodaří, může to ohrozit realizaci velkých dopravních staveb, bez nichž se pražský dopravní systém neobejde?

Přerozdělování z evropských fondů je postaveno na solidární představě, že bohatší regiony dávají peníze na ty chudší. To je částečně ospravedlnitelné, ale míra, v jaké se to děje, je iracionální. Klíčové infrastrukturní stavby Prahy není možné hradit jen z městského rozpočtu. Náklady na městský a silniční okruh, na prodloužení metra trasy A iC a zahájení trasy D a Ústřední čistírnu odpadních vod odhaduji na 60 miliard korun. Počítáme s účastí státu a využitím evropských fondů, alespoň těch, z kterých můžeme čerpat bez problémů.

* Bude Praha po vstupu České republiky do Evropské unie bohatší, nebo naopak zchudne?

Z čistě pragmatického a účetního pohledu je projekt vstupu do Evropské unie pro Prahu nevýhodný. Česká republika bude ročně hradit do evropské pokladny přibližně 25 miliard korun - letos to bude více než 19 miliard. Praha se podílí na státních příjmech 25 procenty. Z toho vyplývá, že z oněch 26 miliard zaplatí Praha asi šest až sedm miliard korun, ovšem zpátky z evropských fondů bude moci získat maximálně tři až čtyři miliardy korun. To jsou ale ryze kupecké počty - přínosy vstupu do unie je třeba vnímat ve středně a dlouhodobém horizontu. Vidím je zejména ve volném pohybu pracovních sil, ve zrovnoprávnění podmínek českých zemědělců a v síle cestovního ruchu, na který je do značné míry vázána pražská ekonomika.

* Jak se změní život Pražanů poté, co republika vstoupí do Evropské unie?

Nic dramatického se nestane. Pražané nebudou mít vyšší mzdy, zadlužené finance se neoddluží, při cestě do Rakouska stále budeme potřebovat pas a do USA vízum. Odhaduji, že výhody a přínosy vstupu do unie se výrazně projeví nejdříve za deset let. Ale hodně bude záležet na krocích příští české vlády.

Aspoň že se rodina nenudí

* Vaše pracovní tempo a nasazení hraničí až s workoholismem. Jak doma vysvětlujete manželce, že si vás moc neužije?

Dělám svou práci rád. Hodně volného času investuji do toho, abych dotahoval pracovní úkoly a priority do konce a hledal řešení. Myslím, že víc dlužím své manželce než dospívajícím dětem. O ty se přece jenom snažím starat, učím se s nimi, chodím s nimi na fotbal, lyžuji, občas s nimi musím protrpět nějaký ten výdobytek postmoderní kultury, jako je Matrix nebo techno.

* Takže přijdete domů a jenom oznámíte ženě - promiň, miláčku, teď se zase několik dní neuvidíme, ale ta cesta s Klausem do Lisabonu je pro mě vážně důležitá?

Jako odborník v oblasti lidských vztahů (narážka na původní profesi psychiatra - pozn. red.) vím, že kromě společného sdílení a trávení času strašně záleží na intenzitě společného prožitku. Někdy kratší, ale intenzivnější setkání dává daleko hodnotnější prožitek. Společné nicnedělání a nuda, která některé lidské vztahy provází, je pomalu, ale jistě ubíjí.

MUDr. Pavel Bém se narodil 18. července 1963 v Praze. Po maturitě studoval na Fakultě všeobecného lékařství, kde promoval v roce 1987. V dalším studiu se věnoval psychiatrii a poté prevenci a léčení návykových nemocí či léčení a resocializaci drogově závislých. V roce 1998 odešel z funkce generálního sekretáře meziresortní protidrogové komise, neboť byl zvolen starostou městské části Praha 6. O čtyři roky později se stal pražským primátorem.
Pavel Bém je ženatý, manželka Radmila je specializovaný pedagog, synové Jáchym a Matouš navštěvují gymnázium a základní školu.
Mezi jeho největší záliby se řadí sport, zejména horolezectví, cyklistika a tenis. Z muziky poslouchá nejraději klasiku, rock a jazz.