Alfons Mucha, Slovanská epopej: mýtus, dějiny, vize

Alfons Mucha (1860–1939), jenž získal celosvětovou proslulost svou originální secesní dekorativní tvorbou,
spatřoval smysl vlastního uměleckého života v obsahově mnohem závažnějším díle – ve Slovanské epopeji.
Jedinečný cyklus dvaceti monumentálních obrazů namaloval v letech 1911–1928. I když nacházel poučení
a inspiraci v odborné literatuře a v přímých debatách s historiky, archeology a folkloristy, neměl v úmyslu ilustrovat
historii: zvolené náměty odkazují ke skrytému významu, vyzývají ke čtení a výkladu v několika rovinách, vyjadřují
Muchovu filosofii dějin. Poněvadž by Mucha z vlastních prostředků neuhradil všechny náklady na modely, materiál
a studijní cesty, našel pro svůj projekt podporu u amerického milionáře, slovanofila Charlese Richarda Cranea,
který byl rovněž mnohaletým přítelem T. G. Masaryka a také prezidenta Wilsona. Roku 1919 zveřejnil Mucha pět
obrazů Slovanské epopeje v pražském Klementinu, táž pětice byla s velkým ohlasem vystavena v letech 1920-­1921
v Chicagu a New Yorku. Dokončený cyklus byl poprvé jako celek představen pražské veřejnosti na podzim 1928
ve velké dvoraně funkcionalistického Veletržního paláce, kam se při nynější výstavě vrací v nově pojaté instalaci.

Obrazy z cyklu Slovanská epopej:

Slovanská epopej Alfonse Muchy

Dopisem pražskému starostovi ze 6. 11. 1909 nabídl Alfons Mucha městu Praze dar v podobě cyklu 
20 velkých obrazů nazvaného Slovanská epopej. Cyklus chtěl Mucha vytvořit v několika příštích letech
za finančního přispění amerického mecenáše Charlese R. Cranea a jeho prostřednictvím předat městu Praze
do vlastnictví. Jedinou Muchovou podmínkou tohoto daru bylo, že Praha na své náklady vystaví vhodnou
budovu pro trvalé uložení a vystavení cyklu (příloha č. 1: str. 1, str. 2, str. 3).
Městská rada na svém zasedání 19. 11. 1909 nabízený dar jednohlasně přijala, a zároveň na sebe vzala
závazek, že se postará o jeho vhodné umístění (příloha č. 2, příloha č. 3: str. 1, str. 2). Svůj závazek potvrdila i o rok
později na zasedání 21. 10. 1910 (příloha č. 4).
O povinnostech zastoupených stran bylo na počátku roku 1913 sepsáno ujednání, v němž se Mucha zavázal
k vytvoření díla, Ch. Crane k celkovému honoráři 100 000 liber a oba vzali na vědomí závazek města Prahy
k převzetí díla a jeho umístění ve k tomu účelu vystavěné síni (příloha č. 5: str.1, str. 2).
V průběhu let 1912 - 1926 byly obrazy postupně po dokončení předávány do vlastnictví města a o každém
převzetí byl sepsán protokol či potvrzeno převzetí. V roce 1928 byl Muchovi na základě usnesení Ústředního
zastupitelstva vyjádřen dík a v roce 1930 mu byla u příležitosti 70. narozenin udělena čestná plaketa hlavního
města Prahy.
Město neslo veškeré náklady na pojištění, zabezpečení a event. opravy obrazů a od roku 1910 se městské
zastupitelstvo s větší či menší intenzitou zabývalo otázkou jejich umístění.
Uvažovalo se o různých lokalitách pro vybudování výstavního pavilonu (Petřín, Vyšehrad, Letná, Vítkov) či
o využití některého ze stávajících objektů (Zbraslavský či Trojský zámek, Colloredo-Mansfeldský či Valdštejnský
palác, Klementinum, Hvězda, Královský letohrádek, Groebova vila, Nostická jízdárna atd.). Tato Muchova
podmínka však nebyla splněna a Mucha sám to až do své smrti těžce nesl. Jako snahu o určitou kompenzaci
možno chápat návrh městské rady z roku 1923, jímž bylo Muchovi umožněno zakoupit obecní pozemek v Praze
na výstavbu vily a ateliéru se slevou.
Obrazy byly zprvu provizorně umístěny v Muchově ateliéru na zámku ve Zbirohu, od roku 1926 ve škole
v Praze VII na Smetánce, odkud byly příležitostně zapůjčovány na výstavy doma i v zahraničí.
Cyklus byl veřejnosti poprvé v celistvosti představen v roce 1928 při příležitosti otevření Veletržního paláce
Pražských vzorkových veletrhů. Po dobu německé okupace byla Slovanská epopej uschována v podzemí
zemského archivu. Ani po válce nebyla otázka umístění cyklu v Praze vyřešena, a proto rada ÚNV v roce 1950
schválila zápůjčku do Moravského Krumlova s tím, že cyklus zůstává trvale majetkem města Prahy.
V roce 1937 byla řešena otázka autorských práv k cyklu. Bylo konstatováno, že autorská práva si ponechal
A. Mucha pro sebe a svou rodinu, což se však nemělo týkat vnitřních úředních potřeb pražské obce.


Na základě archivních fondů: protokoly městské rady, presidium rady a magistrátu, odbor hospodářský,
referát VI - osvětový zpracovala dr. Hana Svatošová, Archiv hl. m. Prahy.