Pracovní jednání v Drážďanech

Účastník: Ing. Jiří Turek, vedoucí oddělení koncepce, koordinace projektů, kultury a cestovního ruchu OKP-MHMP

Termín: 10. března 2006

Místo: Drážďany - Německo

Úhrada: MHMP

 

Časový průběh cesty:

9. 3. 2006 – příjezd do Drážďan, jednání na Czech centru

10. 3. 2006 – jednání na Kulturrathaus, návrat do Prahy

Téma: „Financování kultury v České republice a v SRN, konkrétně pak v Sasku“

Místo setkání: Kulturrathaus, Dresden – Neustadt, Königstraße 15. 

Cílem celé konference bylo srovnání principů a struktury financování kultury mezi ČR a SRN (speciálně se spolkovou zemí Sasko), výměna zkušeností a navázání kontaktů.  

 

Program:

• Marta Smolíková – ředitelka ProCulture c/o Otevřená společnost o.p.s. (výzkumné, informační a vzdělávací centrum pro umění a kulturu: všeobecný úvod do problematiky financování kultury v ČR a praktické příklady a možnosti financování kultury ČR, návrh koncepce kulturní politiky MK
• Dr. Lutz Vogel, první místostarosta města Drážďany: financování kultury v SRN 
• diskuse jednotlivých účastníků konference

Účastníci konference:

Za město Drážďany:

• Lutz Vogel, I.místostarosta Drážďan a starosta pro kulturu a památkovou péčí Manfred Wiemer, vedoucí odboru pro kulturu a památkovou péči
• Euroregion Elbe/Labe: Vera Richter, koordinátorka projektu Interreg III.a   
• Lipsko: Manfred Schön, vedoucí kulturního odboru oblasti Leipziger Raum
• Chemnitz: Andrea Nord, odbor umění a podpory kultury města Chemnitz

Za ČR:

• Hana Klabanová, ředitelka Českého centra v Drážďanech
• Marta Smolíková, ředitelka ProCulture, Praha
• Jiří Turek, odbor kultury, památkové péče a cest. ruchu Magistrát hl.m.Prahy
• Veronika Rybová, ředitelka Městských kulturních zařízení Litoměřice
• Olga Řídelová, Marie Dětinská, Gabriela Sendlaiová, Litoměřice
• Tomáš Koukal, vedoucí odboru kultury, školství a tělovýchovy Jihlava

Dr. Lutz Vogel zdůraznil úvodem, že toto setkání ho zajímá především pro možnost lepšího poznání sousedů. Jsme sice všichni sjednoceni v Evropě, ale má dojem, že směřujeme svůj zájem spíše na západ. Bylo by však potřebné více se zajímat o své bezprostřední sousedy. Na praktickém příkladu města Litoměřic se zajímal o způsob nejen financování kulturních zařízení, ale i práce kulturních institucí ve městě a v kraji, výběru programu, možnosti spolupráce se zahraničními institucemi.

SRN jako federální stát z centrálních zdrojů financuje jen několik výjimečných aktivit s celoněmeckým významem a přesahem do zahraničí. V jednotlivých spolkových zemích  pracují zemská ministerstva kultury, zemské vlády zajišťují financování vlastních kulturních zařízení a připravují vlastní grantové programy. Fungují zemské kulturní nadace, tedy podpora centrální ze spolkových zemí a komunální tj. z vlastních daní a poplatků v jednotlivých obcích. Trochu jiná struktura je v původních spolkových zemích, kde je využíváno pro financování kultury více daní a v nových tj. východních spolkových zemích, kde je využíván způsob financování formou dotací. Privátní i veřejnoprávní sektor působí vedle sebe. V celé SRN existuje množství privátních zdrojů, nadace vznikly často historicky jako dědictví, donátor kdysi určil konkrétní zaměření. Tendence k soukromému financování kultury je na východě problematická, sponzoři financují převážně velké masové akce. 95% kulturních zařízení je financováno z veřejných zdrojů, pouze 5% z privátních. V posledních 15 letech stále více v celém Německu profituje tzv. kulturní průmysl, rádio, televize, nakladatelství.

Spolková země Sasko je pyšná na své kulturní tradice. V roce 1994 byl vydán zákon o kultuře, který vyjadřuje i zákonným způsobem státní podporu kultuře, novelizace zákona se připravuje. Sasko má v rámci SRN nejvíce prostředků na podporu kultury, což je z celoněmeckého hlediska kritizováno.  Sasko je pro potřeby financování kultury rozděleno na 11 měst a 8 venkovských oblastí (tzv. Kulturräume). 49% kulturních institucí je financováno ze státu přímo, 51% z okresů a jejich prostředků. Jsou vydána závazná pravidla pro rozdělování. Nárok na udělení financí neexistuje, existuje však právo na korektní rozhodnutí.

V Drážďanech existuje jednak institucionální podpora (44 spolků) – tyto dostávají prostředky na svou činnost.

Dále existuje podpora projektů – mohou získat skupiny i jednotlivci. Podpora na jednotlivé projekty je rozdělována 2x ročně; projekty jsou přijímány na radnici a na základě rozhodnutí  kulturního výboru pak rozhoduje kulturní výbor složený z umělců a odborníků.

Existuje ještě třetí možnost podpory, a to je forma investičního příspěvku. Drážďany mají zájem na tom, aby ve městě zůstávali mladí umělci, proto nabízí např. pro zřízení galerie, ateliéru v průmyslovém či jinak nevyužívaném objektu podporu ve výši max. 10.000,-EUR na stavební úpravy. Držitel dotace však nesmí 5 let objekt prodat, dále pronajímat, ani použít pro jiné účely.

Kulturní odbor radnice může poskytnout doporučení do jiných grantových žádostí, poskytuje poradenskou činnost, tiskové odd. pomáhá při propagaci, poskytuje reklamní plochy ve městě.

V České republice dává nejvíce na podporu činnosti kulturních institucí a kulturní projekty hlavní město Praha. Nejvíce prostředků jde na zřizované instituce,  nestátní instituce dostávají prostředků méně. Problémem v ČR je i po16 letech transformace společnosti autonomie kultury, problém je i to, jak dalece rozhodují politici o obsahové stránce, tedy nástroje na financování jsou v rukou politiků, což je v SRN nepředstavitelné.