Monitorování zdravotního stavu obyvatel ve vztahu k ŽP - Ovzduší
Informace z ročenky Praha životní prostředí 2006
(Informace z ročenky Praha životní prostředí 2006)
Obr Plnění ročního imisního limitu (40 µg.m-3) pro suspendované částice frakce PM10 v letech 1996–2005
Zdroj: SZÚ
Obr. Teoretický odhad pravděpodobnosti zvýšení počtu nádorových onemocnění (populační riziko) z příjmu As, Ni a benzenu z venkovního ovzduší, 2005
Zdroj: SZÚ
Obr. Polyaromatické uhlovodíky v ovzduší, stanice SZÚ Praha 10, 2005
Zdroj: SZÚ
Obr. Plnění cílového ročního imisního limitu (0,006 µg.m-3) pro arzen v letech 1996–2005
Zdroj: SZÚ
Obr. Teoretický odhad pravděpodobnosti zvýšení počtu nádorových onemocnění (populační riziko) z příjmu As, Ni a benzenu z venkovního ovzduší, 2005
Zdroj: SZÚ
Údaje o znečištění ovzduší hodnocené v rámci Systému monitorování pocházejí z 22 pražských měřících stanic (provozovaných v Praze hygienickou službou a ČHMÚ), kde jsou v antropogenní vrstvě atmosféry sledovány koncentrace oxidu dusičitého a suspendovaných částic frakce PM10. Na automatických stanicích sítě AIM provozované ČHMÚ jsou sledovány koncentrace oxidu siřičitého, sumy oxidů dusíku, oxidu dusnatého, v osmi pražských obvodech jsou na 14 stanicích měřeny koncentrace oxidu uhelnatého a v šesti obvodech na osmi stanicích koncentrace ozónu. Na pěti pražských stanicích bylo měření suspendovaných částic doplněno o sledování frakce PM2,5. Na 9 stanicích v šesti pražských obvodech je sledován obsah vybraných prvků v odebraných vzorcích prašného aerosolu frakce PM10 (Pb, Cd, Cr, Ni, Mn a As) a na 3 stanicích vybrané polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU). V části monitoringu těkavých organických látek (TOL) jsou do zpracování zahrnuty mimo stanice č. 457 v Praze 10 provozované hygienickou službou i výsledky ze čtyř stanic ČHMÚ (jednou z těchto stanic je dopravně významně zatížená stanice v Legerově ulici v Praze 2) využívajících analyzátory BTX. Pro možnost srovnání výsledků měření za rok 2005 s předešlými roky bylo zachováno starší rozdělení jednotlivých pražských obvodů na 1–10.
- Hodnoty ročních aritmetických průměrů oxidu siřičitého se pohybovaly v rozmezí od meze stanovitelnosti (2 µg.m-3) do 7,1 µg.m-3. Hodnota 125 µg.m-3 denního aritmetického průměru nebyla v roce 2005 překročena (viz limity nařízení vlády č. 350/2002 Sb. ve znění novely 479/2005 Sb).
- Hodnoty ročních aritmetických průměrů oxidu dusičitého NO2 se na pražských stanicích pohybovaly v rozmezí od 24,5 do 52,8 µg.m-3. V nejvíce dopravou zatížených proměřovaných lokalitách (Legerova – stanice 1483, Sokolovská – stanice 446 a Svornosti – stanice 437) však hodnota ročního průměru přesáhla 70 µg.m-3. Hodnota ročního imisního limitu (40 µg.m-3) NO2 byla v roce 2005 překročena celkem na 14 měřicích stanicích v Praze (více jak polovina stanic), na ostatních byl imisní limit naplněn minimálně z 50 %.
- Roční aritmetický průměr koncentrací suspendovaných částic frakce PM10 se pohyboval v rozpětí od 15 do 45 µg.m-3 – kritérium překročení ročního imisního limitu (více jak 40 µg.m-3 nebo více jak 35 překročení 24 hodinových koncentrací nad 50 µg.m-3) bylo naplněno téměř ve všech pražských obvodech. Trendy hodnot jsou neklesající a jsou srovnatelné s rokem 2004. Dlouhodobý vývoj plnění ročního imisního limitu v procentech pro suspendované částice frakce PM10 v jednotlivých pražských obvodech je znázorněn na obrázku.
- Koncentrace oxidu uhelnatého zvolna klesají, dlouhodobě jsou však v dopravně exponovaných místech v Praze („hot spots“) měřeny hodnoty mezi 1 až 2 mg.m-3.
Imisní koncentrace vybraných polycyklických aromatických uhlovodíků PAU (rozsah US EPA TO-13) byly v roce 2005 měřeny na třech pražských stanicích (stanice č. 457 v Praze 10, v areálu Státního zdravotního ústavu – SZÚ, č. 774 v Praze 4 v Libuši – ČHMÚ a č. 1459 v Praze 5 u Smíchovského tunelu). Monitorovány byly uhlovodíky významné z hlediska potenciálního zdravotního rizika benzo(a)antracen, benzo(b)fluoranten, benzo(k)fluoranten, benzo(g,h,i)perylen, benzo(a)pyren, chrysen, dibenz(a,h)antracen, fenantren, antracen, fluoranten, pyren a indeno(c,d)pyren. Roční aritmetické průměry benzo(a)pyrenu (1,24 až 1,89 ng.m-3) na všech třech stanicích překročily hodnotu cílového imisního limitu pro benzo(a)pyren (1 ng.m-3) stanovený nařízením vlády č. 350/2002 Sb. ve znění novely 479/2005 Sb. o 60 %; referenční koncentrace stanovená SZÚ pro benzo(a)antracen (10 ng.m-3) byla naplněna v rozsahu 14 až 20 %.
Směs PAU tvoří řada sloučenin s rozdílnou zdravotní závažností, mezi které patří sloučeniny klasifikované jako prokázané nebo pravděpodobné karcinogeny pro člověka (IARC, WHO). Porovnáním potenciálního karcinogenního účinku zjištěných koncentrací různých zástupců polycyklických aromatických uhlovodíků se zdravotní závažností jednoho z nejtoxičtějších a nejlépe prozkoumaných karcinogenních PAU – benzo(a)pyrenu (BaP), lze vyjádřit karcinogenní potenciál směsi v ovzduší pomocí toxického ekvivalentu benzo(a)pyrenu (TEQ BaP). Ze srovnání hodnoty karcinogenního potenciálu směsi PAU v ovzduší, zjištěného na stanici v Praze 10 a měřících místech v ostatních sledovaných městech vyplývá, že karcinogenní potenciál PAU je v Praze šestkrát nižší než na stanici v Ostravě a je srovnatelný hodnotami na stanicích v Hradci Králové, v Plzni a v Ústí nad Labem. Průběh koncentrací na stanici 457 v jednotlivých měsících roku 2005 je znázorněn na obrázku.
Vzhledem k rozdílné metodice zpracování výsledků nelze pro stanice 774 a 1459 provozované ČHMÚ vypočítat hodnotu toxického ekvivalentu, proto je na dalším obrázku prezentováno pouze srovnání měřených hodnot benzo(a)pyrenu, benzo(a)antracenu a sumy PAU všech tří pražských měřicích stanic.
Monitoring těkavých organických látek zahrnoval v roce 2005 stanici v areálu SZÚ, kde bylo sledováno 42 organických sloučenin, které uvádí metoda US EPA TO-14, a data z automatických stanic provozovaných ČHMÚ v Praze 1 (nám. Republiky), Praze 2 (dopravní „Hot spot“ Legerova ulice), Praze 4 (stanice Libuš) a v Praze 5 (stanice u Strahovského tunelu). Mezi nejdůležitější sledované látky patří aromatické uhlovodíky, nejvýznamnějším je benzen (nařízením vlády č. 350/2002 Sb. ve znění novely 479/2005 Sb., je stanoven roční imisní limit 5 µg.m-3), toluen, xyleny, styren, trimetylbenzeny, dále chlorované alifatické i aromatické uhlovodíky (trichlormetan, tetrachlormetan, trichloreten, tetrachloreten, chlorbenzen, dichlorbenzeny) a freony. Hodnota ročního imisního limitu pro benzen ve venkovním ovzduší nebyla v roce 2005 překročena na žádné pražské stanici, maximální roční průměr byl naměřen na stanici 457 v Praze 10 (3,27 µg.m-3).
Úroveň znečištění ovzduší těžkými kovy měřená ve vzorcích suspendovaných částic frakce PM10 na stanicích provozovaných hygienickou službou za období 1995 až 2005 je již víceméně stabilní bez významnějších výkyvů. Dobrá shoda hodnot ročního aritmetického a geometrického průměru ve většině oblastí svědčí o relativní stabilitě a homogenitě měřených imisních hodnot bez velkých sezónních, klimatických či jiných výkyvů. Imisní a cílové imisní limity stanovené (nařízením vlády č. 350/2002 Sb. ve znění novely 479/2005 Sb.) pro As, Cd, Pb a Ni nebyly v roce 2005 překročeny ani na jedné stanici. Výše plnění ročního imisního limitu pro arzen, indikátoru spalování fosilních paliv v domácích topeništích, v jednotlivých pražských obvodech je znázorněna na obrázku.
Mimo stabilní situace u znečištění ovzduší Prahy oxidem siřičitým a prvky, kde je vývoj úrovně znečištění dlouhodobě příznivý, byla kvalita ovzduší v Praze v roce 2005 srovnatelná s rokem 2004, případné kolísání lze pravděpodobně přiřadit vlivu meteorologických faktorů. Výjimku z hodnocení těžkých kovů tvoří arzen, kde mírný nárůst proti létům 1999 a 2001 je možná i v Praze způsoben návratem k používání domácích topenišť spalujících uhlí a i spalováním odpadů.
Přetrvávajícím problémem jsou nadále látky, jejichž emise do ovzduší jsou přímo svázány s dopravní zátěží – dosvědčují to i hodnoty měřené v dopravně exponovaných stanicích (Legerova, Strahovský tunel, Svornosti, Sokolovská). Mezi tyto látky patří především suspendované částice frakce PM10, NO2 a benzo(a)pyren, kde byly na pražských stanicích překročeny imisní limity, a benzen. U těchto látek dochází k nejvýznamnějšímu čerpání imisního (potenciálně expozičního) limitu a jedná se o hygienicky nejzávažnější sledované polutanty ve venkovním ovzduší. Pro kvantifikaci potenciálních zdravotních účinků se používá odhad zdravotních rizik, způsobených expozicí populace konkrétním znečišťujícím látkám. Odhad používá screeningový přístup, který uvažuje celoživotní expozici 24 hodin denně pro dospělého člověka o hmotnosti 70 kg, který vdechne 20 m3 vzduchu za den. Výstupem odhadu je teoretické navýšení pravděpodobnosti vzniku nádorového onemocnění pro jednotlivce, které může způsobit daná úroveň expozice hodnocené látce nad obecný výskyt v populaci za 70 let celoživotní expozice.
Na základě ročních aritmetických průměrů za rok 2005 bylo vypočteno riziko odvozené z expozice jednotlivým látkám. Celkové karcinogenní riziko je součtem těchto dílčích rizik. Z této hodnoty bylo přes počty obyvatel jednotlivých městských částí pro délku života (70 let) vypočteno populační riziko tj. zvýšené riziko výskytu případů nádorových onemocnění za rok pro hodnocenou exponovanou populaci. Hodnoty jednotkového rizika byly převzaty z internetových stránek WHO – viz http://www.euro.who.int/eprise/main/WHO/Progs/AIQ/activities/20050222_2.
Odhad navýšení rizika v proměřovaných pražských obvodech se pohybuje v řádu 1,67*10-4 až 6,72*10-5, největší příspěvek zde představuje expozice BaP. Odhad populačního rizika je na úrovni 0,67 případů nádorových onemocnění za rok. Tento odhad ale nezahrnuje potenciální vliv všech čtyř škodlivin ve všech městských obvodech, protože spektrum měřených látek se liší na jednotlivých stanicích. Pokud bychom doplnili na místo neměřených hodnot hodnoty průměrné v České republice zvýšil by se daný odhad již na 0,85 případů nádorových onemocnění za rok.