Komentář k pravomocem NPÚ a MHMP-OPP stanovených v zákonech č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, a dalších platných právních předpisech

Informace pro stavební úřady a investory v  hlavním městě Praze z hlediska oprávněnosti Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Praze a Národního památkového ústavu, ústředního pracoviště.

Magistrát hlavního města Prahy odbor památkové péče (dále jen MHMP – OPP) se při své práci v terénu (místní šetření, kontrolní dni na stavbách, kolaudační řízení) v poslední době stále častěji setkává s tím, že ze strany investora (vlastníka) dochází k porušování podmínek, stanovených ve vydaném rozhodnutí MHMP – OPP k dotčeným stavebním úpravám.

Při vyhodnocování důvodů, vedoucích k těmto nezákonným změnám při realizaci, MHMP – OPP nezřídka zjišťuje, že k nim došlo z popudu „odborných pracovníků“ NPÚ, kteří namístě prováděné stavební činnosti, v rámci vykonávaného stavebního dohledu, na základě svých volných „odborných úvah“ požadují (nikoli jen doporučují a konzultují v souladu s oprávněními taxativně uvedenými v ustanovení § 32 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů) změnu prováděných (a schválených) stavebních zásahů a tím pádem tak bez zákonného zmocnění rozhodují o přípustnosti a podmínkách realizovatelnosti nově navržených stavebních změn bez vědomí MHMP – OPP v rozporu s ustanoveními § 14 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.

Při posuzování těchto případů se investor dostává do problematické situace, kdy na jedné straně leží vydané pravomocné závazné stanovisko MHMP-OPP a na straně druhé přesvědčení investora (vlastníka), že veškeré stavební úpravy prováděné v rozporu se závazným stanoviskem MHMP-OPP v dobré víře konzultoval se zástupci památkové péče (NPÚ), kteří navrhované změny na místě „kvalifikovaně posoudili“ a následně ústně odsouhlasili a tak přehodnotili rozhodnutí MHMP-OPP.

Takové jednání má společného jmenovatele nejen v tom, že za vědomí a přímé asistence NPÚ dochází k porušování zákona (odborní pracovníci NPÚ nařizují vykonávat změny ve stavební činnosti, na které nebylo vydáno závazné stanovisko MHMP – OPP), ale rovněž v tom, že na straně investorů (vlastníků) dochází, v důsledku následného zdržení procesu kolaudačního řízení vlivem nutnosti vydání dodatečného stanoviska k nepovoleným stavebním úpravám, ke značným časovým a tedy i finančním ztrátám.

V této souvislosti je v obecné rovině třeba upozornit na to, že veřejnost do značné míry nezná systém výkonu památkové péče v hlavním městě Praze, který je v současnosti rozdělen na složku odbornou (NPÚ) a odborně výkonnou (MHMP-OPP). Veřejnost většinou pracuje s neurčitým pojmem „památkáři“ a zcela jí splývá, zda se jedná o zástupce odborné organizace či orgánu veřejné správy. Názor jakéhokoliv památkáře, ať již „magistrátního“ či „odborného“ je pak považován za identický a stejně závazný.

Dle ustanovení § 32 odst. 2 písm g, zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, sice NPÚ zabezpečuje odborný dohled nad prováděním komplexní péče o kulturní památky, tato pravomoc je však pouze konzultační a předchází vydání závazného stanoviska správním orgánem státní památkové péče. Následná kontrolní a dozorová oprávnění zástupců NPÚ nemohou měnit podmínky pravomocného závazného stanoviska.

Tyto podmínky mohou být změněny pouze na základě žádosti a to nově vydaným rozhodnutím (závazným stanoviskem) věcně a místně příslušného správního orgánu státní památkové péče na území hlavního města Prahy, tj. Magistrátu hlavního města Prahy - odboru památkové péče.

Dle rozhodnutí Ministerstva kultury České republiky jako příslušného odvolacího orgánu státní památkové péče ze dne 16. 11. 2004, č.j. 17141/2004 a dle platných zákonů České republiky je delegace rozhodovací pravomoci ze správního orgánu /zde MHMP-OPP/, který má výlučnou pravomoc vydat závazné stanovisko dle § 14 cit. zákona, na NPÚ protiústavní. Pokusy NPÚ nárokovat si právo na rozhodování ve věci formou „závazného schválení“ vzorků a „schválení“ projektové dokumentace jsou naprosto nepřípustné.

Stanovisko hlavního konzervátora Národního památkového ústavu dr. Josefa Štulce (sdělení zveřejněné na internetových stránkách NPÚ - ÚP dne 18. 1. 2005).