Cesta budí stále podezření

Mladá fronta Dnes - 5.9.2001
Ani včera nedokázal nikdo z města vysvětlit, proč tři vysocí představitelé dopravního podniku letěli na týden do Japonska za peníze soukromé firmy Ontrade.
Tato firma přitom už má jednu velkou zakázku od dopravního podniku a o další právě nyní usiluje v soutěži, o níž odmítá podnik poskytovat informace.
Nad spornou cestou manažerů se včera pozastavil i primátor Jan Kasl (ODS). "Je to choulostivá věc," prohlásil.
"Nemám zatím dost informací, ale chápu to tak, že se tam tito lidé jeli podívat na ojedinělý výrobek. Jestliže však tento výrobek byl již v Praze, tak je to absurdní," míní.
Podle pondělního tvrzení generálního ředitele podniku Milana Houfka byla důvodem cesty prohlídka videospínače. Toto zařízení však už v té době bylo v Praze. Tento fakt přiznal i Houfek, ale zároveň své podřízené obhajoval. "Jedna věc je dodávka, druhá věc je zapojení. Je to tak unikátní zařízení, které se tady dosud nepohybovalo," tvrdí.
Jeho vyjádření včera podpořil náměstek primátora Martin Hejl (ODS), který má v Praze dopraváky na starosti. Zároveň je i předsedou dozorčí rady Dopravního podniku a zatím vždy za vedením tohoto podniku stál.
"Tři dospělí muži v takovýchto funkcích se určitě nejeli podívat na přepínač jako takový.
Pokračování na straně D2
Pokračování ze strany D1
Jeli se podívat na jeho funkčnost. Byla to totiž první barevná průmyslová televize," míní Hejl.
Také on potvrzuje, že stejný druh přepínače, na který se jeli šéfové podniku podívat, byl sice v Praze, ale ještě nebyl zapojen. "Přepínač ještě nefungoval," uvedl Hejl.
Zdůraznil však, že se nejprve musí seznámit se všemi dokumenty, které se cesty do Japonska týkaly.
Opoziční zastupitelé cestu dopravců do Asie ostře kritizují a podezírají vedení dopravního podniku z korupce. Především jim vadí fakt, že cestu platila firma Ontrade.
Šéf lidoveckých zastupitelů Marián Hošek míní, že se jednalo o výlet. "Silně to smrdí korupcí," řekl. Zastupitelé KDU-ČSL proto budou po představenstvu dopravního podniku žádat vysvětlení, za jakých podmínek dopraváci do zahraničí cestují.
"Bohužel, v představenstvu jsou zástupci ODS a ČSSD. Mám obavy, že tuto kauzu budou chtít zahrát do autu," dodal. Rovněž opoziční zastupitel Michael Hvížďala (US) nesouhlasí s tím, aby zaměstnanci společností s majoritní účastí města, tedy Dopravního podniku, jezdili do zahraničí za peníze soukromých firem.
"Výrazně to připomíná nepřímou korupci," dodal Hvížďala. Současné výběrové řízení na vybavení metra kamerovým systémem zatím svého vítěze nezná. Výrobky firmy Ontrade někteří odborníci ostře kritizují.
Firma, která v soutěži uspěje, získá kontrakt na osmdesát až sto milionů korun.
JAN ZIEGLER, EDUARD FREISLER

Redakce IN, Luděk Schreib
Kontrola hospodaření s veřejnými prostředky je v pořádku, snaha bránit korupci je nepochybně také. Nicméně mediální diskuse na téma služební cesty související s pražskou radnicí už podle mého názoru dosahuje hranic absurdity. A vychází z některých předpokladů, které asi něco vypovídají spíše o autorech článků než o těch, kterých se týkají.
První absurditou je předpoklad, že služební cesta je automaticky odměnou a výhrou v loterii. Vychází zřejmě ještě z časů, kdy se o každou cestu na západ lidi rvali, protože se prostě nejezdilo. Dnes se ovšem jezdí, cesty ven jsou naprosto běžné a pro členy vrcholového managermentu jakékoli firmy nejsou ani diety nic, oč by se muslei rvát. A prakticky každá služební má program, který nelze nazvat rekreačním. Takže cesta ven je předevšímn práce komplikovaná dlouhou cestou a jednáním v cizí řeči a pokud někdo z novinářů zná některé managery, měl by vědět, že se o něco takového rozhodně nederou. Spíše už si dnes cení toho, když mají chvilku klidu a nikam nemusí a doma se jim nekupí práce. Ono jet třeba ráno do Německa na zasedání dozorčí rady a druhý den zpět není žádná velká zábava. Ale není to osobní volba, majoritní akcionář si prostě jednání svolá kam uzná za vhodné a ostatní se musejí přizpůsobit. A cesta do Japonska je sice určitě lukrativní a neříkám, že se tam lidé z Dopravního podniku nepodívají rádi, ale marná sláva, je to zase hlavně o práci.
Otázka, kdo tyto cesty platí, je trochu jiná kapitola. Není sporu o tom, že z hlediska firmy, která třeba lidi z Dopravního podniku zvala, je to součást lobování. Nicméně je to naprosto běžné a opravdu nevím z čeho vyplývají představy, že člověk, který nabídku využije, je firmě automaticky zavázán a musí se jí nějak odvděčit. Tak to prostě není. Firmy se pokoušejí vytvořit pozitivní image tím, že hosta pozvou, pustí do kuchyně a pokoušejí se ho přesvědčit, že jsou výborné. Na druhé straně kvalifikovaný host, což v tomto případě technici z Dopravního podniku nesporně jsou (a jeli tam lidé, kteří uvedený problém měli v přímé kompetenci a jsou kvalifikováni pro jeho řešení), si z viděného vyvodí vlastní závěry. A ty nemusejí být pro firmu vůbec pozitivní. Je to tedy hlavně o konkrétních lidech a automatický předpoklad, že přijetí nabídky znamená korupce, je absurní. Může být, nemusí, ale vyvozovat z toho řešení, že nejlepší je nikam nejezdit, znamená vylévat s vaničkou dítě. Svět se prostě zmenšil, cestují manageři i politici a asi je čas naučit se brát pracovní jednání v Měcholupech nebo v New Yorku jako věci vcelku shodné. A hodnotit je dosaženými výsledky a výhodami pro firmu, jejíž lidé ven jedou. Což je především věc dané firmy a případně veřejnosti, pokud ovšem veřejná debata nevychází z apriorních předpokladů, že kdo vyjede ven za peníze frimy své nebo cizí, je automaticky lump. Jinak to začíná být celé poněkud směšným "čecháčkovstvím" spekulujícím především s lidskou závistí.
A mohu li si dovolit i poznámku poněku osobní, z hlediska většiny médií mi takovýto přístup k danému tématu připadá i velmi licoměrný. Není žádným tajemstvím, že většina z nich například přijímá nabídky cestovních kanceláří nebo jiných firem, které redaktora někam vezmou. Platí mu všechny náklady, provezou ho třeba přímořskými letovisky nebo továrnou a spoléhají na to, že o nich něco napíše. Nezavazují ho přitom k ničemu, vyznění článku je zcela na něm...jen se pokoušejí vytvořit nabídkou informací a dobrou péčí příznivý dojem. A každý redaktor by také tvrdě odmítl nařčení, že se nechal koupit. O tom, co napíše, si přece rozhoduje sám. Nechci vůbec zpochybňovat, že tomu tak i je...Už proto, že by to mohlo být žalovatelné. Nicméně věcně vzato jsou v té chvíli redaktoři v naprosto stejné pozici, jako například pracovníci Dopravního podniku, přičemž cesta po luxusních hotelích je navíc nabídka poněkud atraktivnější, než jednání o technických zařízeních metra. A používání dvojího metru vždy poněkud zapáchá.
O skryté reklamě v médiích, kdy se články s určitým vyzněním neplatí penězi, ale kompenzují jinak, bych už vůbec nechtěl mluvit. I když by se na toto téma dalo hovořit dost dlouho. A z diskuse by mohlo vyplynout, že by se přinejmenším někteří pracovníci redakcí (což se vůbec netýká jen píšících redaktorů, ale i marketingu, inzerce a dalších součástí médiální mašinérie) asi dost neradi dostali pod stejný drobnohled, pod jakým musí pracovat a běžně pracující zaměstnanci veřejné sféry i politici.
5. září 2001
5. září 2001