Co zboří příště

Večerník Praha - 28.5.2001
Stará a unikátní dělnická kolonie Buďánka už nebude. Prostě ji zboří. Měla tu smůlu, že stojí na atraktivním pozemku. Radní ji nejprve vyjmou ze seznamu kulturních památek, a když takto "zobyčejní", nečiní už jim problém nechat Buďánku sprovodit z povrchu zemského.
Nejsem zrovna fanatický odpůrce jakékoliv nové výstavby v historické zástavbě Prahy - pokud ovšem ctí prostor a ducha místa. Kdybychom totiž fanatickým způsobem ctili historické zástavby a bránili bychom rekonstrukcím či vyplňování proluk novými stavbami, žili bychom dodnes ve městě s hliněnou dlažbu a splašky bychom vylévali z oken. Ale na druhou stranu je evidentní, že Buďánka být zatracena neměla. Někdo může sice namítat, že nějaká dělnická kolonie není gotická katedrála a že jenom hyzdí prostor, na kterém se rozkládá. Tento přístup lze ovšem označit za poněkud cynický - ona kolonie byla totiž unikátní v tom, že byla jenom jedna. A nejen u nás. K historii Prahy patří stejně jako mnohem starší a jistěže i architektonicky monumentálnější památky.
Zcela falešný je rovněž argument, že zbourání je levnější než rekonstrukce - ten přístup (zcela opačný, než výše zmíněný historický fanatismus) známe z doby nedávno minulé, která kdyby pokračovala ještě pár let, možná bychom procházeli na Staroměstském náměstí kolem paneláků. Vzpomeňme jen "veliký třesk", kterým komunističtí architektoničtí plánovači v osmdesátých letech zničili neopakovatelný ráz velké části Žižkova. Jeden odpudivý panelák vedle druhého.
Destruktivní přístup pražských radních k Buďánce je nezodpovědný i z dalšího důvodu - uvědomíme-li si, do čeho všeho se investují.městské peníze, pak se zdá být neuvěřitelné, že by se těch několik "směšných" milionů na opravu staré kulturní památky nenašlo. Spíše to svědčí o tom, že se najít nechtělo. Nebo další možnost - co kdybychom někde ušetřili? Nestačilo by třeba o něco ztlumit noční osvětlení Pražského hradu? Já vím, to je naivní. A navíc pozdě, Buďánka právě mizí. Nechodil jsem jí každý den obdivovat, nicméně vědomí, že existuje a někdo se o ni stará, by mi stačilo. Škoda.
Marek Stoniš






Redakce IN, Luděk Schreib
Život bývá většinou o něco složitejší, než novinové články. Za prvé o jejím osudu nerozhodli pražští radní...pokud nepočítáme rozhodnutí o vynětí z památkové ochrany, které už ale bude spíše formální reakcí na vlastním verdikt o budoucnosti kolonie. Město totiž už před poměrně dlouhou dobou svěřilo osud tohoto území Praze 5 a ta ve své kompetenci rozhodla o tom, co s kolonií bude. Bylo to přání městské části, trvala na tom a město jí vyhovělo.
Tím by se z hlediska města dalo v podstatě toto povídání uzavřít - není to primárně věc velké radnice. Ale nebylo by to tak docela poctivé, protože naprosto upřímně řečeno, samotná "velká Praha" se kolonií Buďánka zabývala prakticky od roku 1990 několik let a nenašla řešení, jak ji zachránit. Nejde totiž o pár "mizerných miliónů", ale o rozsáhlou investici při níž by se už historické domky většinou nedaly opravit, ale musely by se stavět jejich repliky. Každý, kdo o věci nepíše jen od stolu, ale zašel se do kolonie i podívat, dojde ke stejnému závěru. Nicméně dojít k tomuto závěru trvalo i Praze léta a také Praha 5 původně jednoznačně vycházela z představy, že kolonii zachrání. Proto si prosadila, že jí město osadu svěří. Poté zpracovala řadu studií, projektů, hledala partnery...a nakonec skončila tam, kde velká Praha - u konstatování, že ať udělá cokoli, záchrana kolonie v historické podobě ekonomicky prostě vyjít nemůže. A potom už končí ekonomika a začíná politické rozhodnutí - zachránit kolonii za cenu obrovských ekonomických nákladů s tím, že pokud by tam bylo něco jiného, než bydlení, tak ji navíc zřejmě bude potřeba i nějak trvale dotovat, nebo ne. A Praha 5 dospěla k názoru, že na něco podobného peníze nemá. Je to škoda, ale je to ekonomická realita, která se v Praze, plné historických památek, do nichž by bylo potřeba dát peníze, přichází každý den. Připomeňme si například historické zemědělské usedlosti, které po pokusech o komerční využití také většinou končí tak, že je opraví město a stovky dalších objektů. Někde to jde řešit veřejnými výdaji, jinde je to prostě i pro město velké sousto. A Buďánka bohužel zřejmě patří k tomu druhému případu. Městská část alespoň jiné řešení, než částečnou demolici, nenašla. A není to v tom, že se řešení najít nechtělo, protože jinak by se nehledalo deset let. Jen tak namátkou si vzpomínám na prvního "porevolučního" náměstka primátora Baudiše, který Buďánku začal řešit. A jako stavař a architekt po roce práce řekl, že nakonec budou všichni stát před rozhodnutím buď do osady investovat stovky miliónů korun a trvale ji "živit", nebo ji zbourat. Tehdy to vyvolalo obrovský odpor, Buďánka byla popsána hesly, která proti tomu protestovala a na straně odpůrců stála i Praha 5. Smířit se s touto ekonomickou realitou tedy trvalo deset let a to o lehkovážném přístupu nesvědčí. Spíše o bezmocnosti tváří tvář času, který město posunuje někam dál.
28. května 2001
28. května 2001