Dva rekonstruované pilíře odhalily tajemství

Pilíře 8 a 9, které nebyly upevněny po zničující povodni 1890, protože se jich tato povodeň téměř netkla, byly při velké vodě v roce 2002 nejhůř poškozeny. Potápěčský průzkum ukázal, že je čeho se bát.

Po odstranění hrubého kamenného štěrku, který byl hned po povodni v roce 2002 nasypán kolem obou pilířů jako provizorní ochrana proti podemletí, totiž potápěči našli otvor u devátého pilíře v původní obálce z dřevěných štětovnic. Byl  široký asi 30 centimetrů. Daleko horší ale bylo zjištění, že za ním se nachází  dutina asi pět kubickým metrů velká.

Když se pak probourali dovnitř, ukázalo se, že kaverna leží svou podstatnou částí pod stavební částí pilíře a jen malá část zasahuje pod skutečné základy. Tam také potápěči našli mlýnské kameny, které sloužily jako základ pilíře. Ty byly spojeny kovovými hřeby a jeden z mlýnských kamenů byl uvolněn a nakonec skončil v Lapidáriu Národního muzea. Mlýnské kameny neměly středový otvor, takže podle historiků šlo buď o polotovary a nebo nepodařené výrobky, které už nestálo dále za to zpracovávat. Kaverna byla vyplněna betonovou směsí pomocí injektáže.

Pokud šlo o osmý pilíř, pak ten nebyl nijak zvlášť poškozen. Jednak se mu vyhnula povodeň v roce 1890 a navíc byl opravován po povodni v roce 1784. Přesto ale bylo nutné udělat opatření, aby nebyl podemlet.

Límce na ochranu

Kolem obou pilířů byly proto vtvořeny betonové límce do hloubky jednoho metru pod dno a navíc sou kolem nich zapuštěny i štětovnice to až do hloubky 11 metrů. Při nižším stavu vody v řece jsou  ba límce vidět tuhým okem. Staly se také zdrojem několika nepříjemností v lodní dopravě, protože některé lodě, které projížděli pod oběma oblouky se příliš přiblížily k pilířům a došlo k malému poškození pod čarou ponoru. Proto až rok po dokončení prací v roce 2006 potápěči uřezaly vyčnívající konce štětovnic a označily límce malými bílými bójkami.


Při práci na opravě obou pilířů se našly zbytky dřevěných štětovnic a rámů, které byly používány při opravách mostu. Podle odborných expertíz pocházely z konce 18. století. Promluvily i kamenické značky, které se objevily po odčerpání vody kolem pilířů. Šlo o barokní značky a kameny pocházely z opravy po povodni z roku 1784.


Práce se chýlily ke konci a bylo nutné vyměnit nové některé kvádry u pilířů. V té době neodborníci dohadovali, jaký kámen použít, protože například ten, co se využíval při opravě mostu v 60. letech minulého století nebyl příliš kvalitní a jeho úbytek činí u některých kusů a pět centimetrů. Nakonec byl vybrán pískovec z lomu Božanov, z kterého je také kámen, z něhož byla v roce 2006 vysekána kopie Bradáče, dnes umístěná v základech Juditina mostu.

Zajímavé také je, že původní ochrana proti podemletí, která vznikala postupně při různých opravách mostu po povodních v průběhu staletí je natolik kvalitní, že její část byla ponechána i u pilířů 8. a 9. Rekonstrukce mostních pilířů byla velmi nevšední prací, technicky velmi náročnou. Z velké části byly práce vedeny z lodí. Dvakrát hrozila velká vody a tak musely být všechny můstky a celé zařízení staveniště na vodě evakuováno.

Číslování oblouků

Karlův most má celkem 17 podpěr a 16 kleneb číslovaných směrem od Starého Města po Malou Stranu. Pilíře, které jsou nyní ve vodě (návodní)  jsou tedy č. 1 až 9.
Kdo zajišťoval rekonstrukci:

  • Odbor městského investora
  • konzultační a projektová společnost Mott MacDonald Praha, s. r. o.
  • firma FG Consult, s. r. o.
  •  stavební práce pak provedlo Zakládání staveb, a. s.

Autor: Oskar Exner, redakce portálu
16. července 2007
16. července 2007