Je už Praha evropskou metropolí?

Hospodářské noviny - 22.5.2001
Primátor Jan Kasl o problémech města, které stárne a mládne zároveň

Má naše hlavní město vůbec nárok na to stát se evropským? Jak se bude dále rozvíjet, jak bude odpovídat na nároky občanů žít a pracovat zde v příjemném prostředí, komunikovat s úřady jen prostřednictvím svého počítače? Nebo je to pouze utopie, která se nevejde do žádného volebního období? O tom hovoříme s pražským primátorem, architektem Janem Kaslem.

Od 1. července bude platit nový statut hlavního města. Co se tím změní pro občany?

Měl by zlepšit dostupnost veřejné správy, především státní správy, která se týká územního a stavebního řízení, matrik, živnostenských úřadů, sociálních dávek apod. Územní rozhodování se posune na vybrané městské části, tedy na Prahu 1 až 22, protože přibývá sedm nových sídel správních obvodů - Horní Počernice, Kbely, Letňany, Radotín, Řepy, Uhříněves a Újezd nad Lesy.

Máte k tomuto modelu nějaké výhrady?

Především to, že rozvržení sídel obvodů není dáno jen ekonomickými hledisky. Bylo by nejvýhodnější ponechat 15 sídel obvodů a ostatní úřady, kam má občan nejblíže, zřídit jako detašovaná pracoviště. Například na Zbraslavi stejně jako dosud zůstane živnostenský úřad, stavební úřad apod., ale jeho vedoucí by nadále sídlil na Praze 5. Teď bude v Radotíně a bude jej řídit tajemník, resp. radotínský starosta. Z nových obvodů čiší snaha starostů mít pod sebou větší úřad a mít větší důležitost. Nejde ani o nejlevnější variantu. Také struktura není nejracionálnější. Nové obvody nejsou velikostně homogenní - Uhříněves má sice 60 km čtverečních, ale jen 6800 obyvatel. Praha 4 jich má přes 110 000.

Proč jste tedy se statutem souhlasil?

Kdybychom chtěli úřady rozmístit po Praze optimálně, museli bychom hledat také jiné hranice městských částí, což je prakticky a zejména politicky nemožné. Jediný důvod, proč jsem hlasoval "pro", byla naděje na jisté integrační tendence samosprávy do budoucna. Vzájemnou dohodou by mohlo dojít k takovému propojování městských částí, že bychom neměli celkem 57 starostů, ale třeba jen těch 22. Ve vlivu občanů na chod města by se nic nezměnilo, ale snížila by se cena za správu města a bylo by víc prostředků například na jeho čištění.

K tomuto integračnímu procesu možná dopomůže zavedení informačního systému?

Samozřejmě. Další aspekt, který nebyl brán dost vážně, je úplně jiné fungování radnice během příštích pěti deseti let. Stále jsme zvyklí, že úřad znamená kancelář, stůl a za ním úředník, k němuž jdeme vyřídit svou záležitost. To víc a víc nebude pravda. Věřím, že to půjde rychleji, než si mnozí představují. Co jsme před dvanácti lety věděli o počítačích, internetu a jak fungovala městská počítačová síť? Teď je město z valné části propojeno optickými kabely a neumím si představit, že by jediný z úřadů fungoval bez výpočetní techniky. Víc a víc se bude realizovat myšlenka "poštovní schránky". Občané přijdou a jeden dva úředníci jim pomohou na počítači vyplnit žádost o živnostenský list nebo stavební povolení. Domácnosti vybavené počítačem to budou moci udělat z domova. Na úřadech se budou řešit jen ty problémy, které nelze řešit bez osobního kontaktu obou stran.

Ministr Březina slibuje, že do pěti let dojde k první etapě propojení centrálních úřadů, aby si občan z kteréhokoli počítače - doma, ve škole, v kavárně - mohl vyřizovat své záležitosti.

Nic nebrání tomu, aby se o cokoli dalo požádat z bytu. V Praze to začíná fungovat a myslím, že to zde bude dříve, než v celé republice. Investujeme do propojení on-line všech městských částí kabelem, aby například z Benic nemuseli jezdit do Uhříněvsi nebo na magistrát.

Vloni byla Praha evropským městem kultury. Do jaké míry se blíží představám evropské metropole?

Máme ambici být evropskou metropolí, kulturní metropolí už jsme. Je však třeba o tuto pozici bojovat, nic se neděje automaticky. Velkým magnetem pro turisty je památková rezervace, ale i celé město svou konfigurací a dalšími památkovými objekty. To samo o sobě ale nestačí. Abychom skutečně byli metropolí, musíme mít funkční technické systémy, dopravu, technickou vybavenost od kanalizace po telekomunikace. Musíme být městem, v němž se dá žít bezpečně a příjemně, s dostatkem ploch pro rekreaci. Musíme mít možnosti ubytování od hotelů po volný trh s byty. A také polyfunkční vybavení - Kongresové centrum, výstaviště, divadla, výstavní síně, ale i místa pro alternativní kulturu využívající bývalých industriálních objektů.

Máte určitou konkrétní představu?

Třeba projekt Meet Factory v Holešovicích, který chystá skupina v čele Davidem Černým. Praha má obrovské kulturní zázemí, to je její komparativní výhoda i pro rozvoj byznysu, pro její fungování jako metropole. Asi nikdy nebude schopna konkurovat finančním centrům Londýnu nebo Frankfurtu, ale může být odrazovým můstkem dál na východ, aby se tu usazovaly nadnárodní společnosti, které by zaměstnávaly jak domácí, tak cizí pracovníky. A právě jim musíme poskytnout rozmanité možnosti realizace i po pracovní době. Bohužel může Praha také směřovat k tomu, že se stane xenofobním, zapšklým maloměstským provinčním centrem, odkud budou lidé odcházet. Mluvil jsem s Australankou, která po deseti letech celkem spokojeného života odchází odtud do Londýna, protože ji otrávil cizinecký zákon a množství drobných "buzerací".

Tato perspektiva je perspektivou mládí. Ale jedním z problémů je, že obyvatelstvo stárne?

To bohužel trvá dále. Praha stárne a vymírá. Sice málo, ale přesto za rok ztratila pět tisíc obyvatel. Ale i evropská společnost stárne. Není-li příliv mladé krve zvenku, vlastní reprodukční kapacita nestačí. Německo či skandinávské země, které mají nízkou porodnost, by vymíraly, nebýt zahraniční migrace. S rostoucí prosperitou lze očekávat, že budeme rovněž "koncovou zemí" pro různé migranty ze světa.

Není to jen otázka porodnosti, ale také možnosti uplatnění pro mladé lidi?

Nedomnívám se, že mladí z Prahy odcházejí. Ale kapacita středních a vysokých škol by mohla být vyšší. Studentský duch je pro město vždy přínosem. Mladá krev a svěží duch dávají městu dobrý image. Což neznamená, že ten, kdo tu vystuduje, zde musí zůstat. Je ovšem pravda, že nabídka na trhu práce je v Praze poměrně vysoká. Tříprocentní nezaměstnanost je přirozená a zdravá. Problém je však s bytovým trhem. Bytová situace je v Praze z republiky nejhorší, protože tu je největší možnost výdělku, nejvyšší průměrné mzdy a nejmenší možnost získat nájemní byt.

Podle slov radního Zdeňka Kovaříka se ročně staví jen deset procent bytů na smluvní nájemné, ostatní je regulované.

Regulované nájemné by mělo zmizet ze slovníku. Nájemné by mělo vypovídat o hodnotě bytu a místě, kde se nachází. Sociální případy se mají řešit sociálními dávkami, které by umožnily lidem bydlet důstojně. Ale nelze dále stavět komunální byty, které budou přidělovány podle jakýchsi pseudopořadníků za regulované nájemné. Ta cesta vede do pekel. Nefunkční trh s byty je důsledkem odkládané deregulace a vede k tomu, že funguje černý trh. Také ochrana nájemníků je někdy příliš vysoká. Myslím si, že by zacílená sociální dávka na bydlení byla rozhodně v součtu menší než "příspěvek", kterým ti s neregulovaným nájemným a vlastníci svých bytů a domů dotují ty, kdo mají regulované nájemné. Nehájím vlastníky domů proti nájemníkům, není to buď anebo, hájím hodnotu věcí, jaké jsou. Ale absurdně se na černém trhu platí za byt třeba na Jižním Městě více, než by se zřejmě platilo při možnosti volné nabídky. Je třeba, aby politická reprezentace našla cestu, jak to vyřešit.

S tím souvisí otázka pojetí sídlišť a vůbec bydlení. U nás se stále jezdí do takových komplexů jako je Jižní Město jen přenocovat, nikoli žít. Čím by se Praha mohla v tomto směru výrazněji změnit?

Přibližování pracoviště a bydlení postupuje, mnoho lidí pracuje i doma. K tomu směřuje například projekt v Holešovicích , v bývalém přístavu. Do pěti let tu vznikne komplex, který integruje bydlení a zaměstnání. Je třeba dostavět sídliště o prostory služeb, kanceláří, komplexů pro nákupy i volný čas. Zaměstnáním rozumíme nejen kanceláře s úředníky, ale také různé živnosti, drobnou výrobu, ateliéry. I když si nemyslím, že třeba v areálu business parku Chodov budou pracovat jen ti, kdo v okolí bydlí. Posledních deset let přineslo ale i jiný trend: segregaci bydlení do předměstských enkláv domků s "podnikatelským barokem", kde tráví celý den "zelené vdovy" s dětmi, zatímco manžel někde pracuje. Nelze to zcela odmítnout, ale bylo by dobře, aby se tento trend dál nešířil, aby existovala spíše promíšenost funkcí.

Což to nelze při schvalování projektů omezit?

Když nebudou areály rodinných domků na území Prahy, vzniknou za jejími hranicemi. Prohloubí se proces suburbanizace - lidé se budou stěhovat z města do "domečkových čtvrtí" a za prací jen dojíždět.To zvyšuje dopravní zátěž města.

Ale třeba v Británii to funguje?

Jenže tam také máte perfektně fungující příměstskou dopravu, která je přesná a čistá, systém parkovišť na vlakových zastávkách. Můžete si zvolit svůj životní styl. Někdo chce žít za městem a dojíždět, někdo v centru a bez auta. Jde o to, aby se město rozvíjelo rovnoměrně a každý si mohl vybrat tu svou variantu. Aniž by ostatní trpěli tím, že většina dojíždí, nebo naopak, centrum je překrveno a nerozvíjejí se okrajové části.

Jakou strategii volíte?

Strategii polycentrického města se třemi centry - Severní Město, Jihozápadní Město a Jižní Město. To by byla hlavní ohniska, kde by lidé žili, pracovali, mohli tam nakupovat, bavili se v multikinech, sportovních areálech, golfových hřištích. V této strategii je i rozšíření vlastního městského centra, aby se tlak investorů, kteří se zpočátku zaměřili na historické jádro, rozprostřel i na Smíchov, Holešovice-Bubny, Karlín, Pankrác. Teď byl v Praze na návštěvě americký architekt Richard Meier s partnerem Johnem Eislerem (českého původu), kteří projektují přestavbu pankrácké pláně včetně rozhlasové věže a Motokovu. Vzniklo by tam plnohodnotné "City" s funkcemi, které se pro Pankrác uvažovaly už ve třicátých letech minulého století. Totéž se očekává v Karlíně, jehož revitalizace pokračuje velice úspěšně. Dlouhodobým projektem bydlení, práce a odpočinku jsou Maniny.

Někdy je to také otázka využití toho, co máme. Například v létě v celém areálu Výstaviště se scházel pouze výtvarný kroužek pro pár dětí se snaživými učiteli, ale jinak celý prostor prakticky zahálel. Paříž má La Villette, městečko vědy a techniky.

Samozřejmě nám chybí technický park, možnost pro aktivní vzdělávání - učit se na modelech. Bylo by úžasné mít něco takového v Praze, ale nemáme představu, kdo by se dal do této investice. Samo výstaviště by se také mělo profilovat. Slovo "výstaviště" nerad používám, mělo by to být cosi jako "zábaviště" - v příjemném prostředí Stromovky, s historickými pavilony, kde by se dalo dělat víc než výstavy a Matějskou pouť. Velké výstavy by odtud měly přejít do Letňan a zde by se konaly jen ty komorní. Například se mi líbí myšlenka věnovat střední halu Alfonsu Muchovi. To vše souvisí s budoucností areálu, i z mého hlediska s ne zcela šťastnou smlouvou s Inchebou, která tam chce příštích patnáct let rozvíjet výstavní činnost. Před naším zvolením se rozhodlo o výstavišti v Letňanech, aniž se dobře posoudila reálnost jeho výstavby dříve, než tam povede metro. A to nebude dříve než v roce 2006.

Co si slibujete od našeho vstupu do EU při řešení těchto problémů?

Vnímám EU jako prostředí, které dává určité standardy. Nejsme pupkem světa, ale rádi bychom byli vnímáni alespoň jako významné město střední Evropy. Pro mne smysl vstupu do EU představuje také standardy fungování veřejné správy. Nemůžeme prodělat na tom, že budeme součástí většího systému, naopak izolace by nám mohla uškodit. Nejsem ovšem euronaivista, abych si myslel, že všechny naše problému vyřeší EU. Mám jistou skepsi k bruselské eurobyrokracii a byl bych rád, aby dále nebytněla a nezískávala stále větší pravomoci.

V EU pracuje na 18 tisíc úředníků. V Bruselu říkají, že to je méně, než je zaměstnanců radnice velkého města.

Jistě, třeba Vídeň má kolem 50 000 zaměstnanců, ovšem včetně technických služeb.

Kolik jich má pražská radnice?

Magistrát má 1650 úředníků. Na obvodech je to různé - třeba od 300 lidí na Praze 1 po pět někde na okraji. Ale bylo by žádoucí restrukturovat evropské úřady, aby si nežily samy sebou. Jako příklad uvedu, když jsme byli v roce 2000 evropským městem kultury, příspěvek z EU (360 000 eur) na rok 2000 dostaneme letos někdy v červenci.

Proč si Praha koupila v Bruselu dům?

Jako všechna velká města a regiony v Evropě chceme být u zdroje informací a také mít možnost tam město prezentovat a případně ovlivňovat různá rozhodnutí, lobbovat pro Prahu. Hodláme úzce spolupracovat s Kongresovým centrem, Pražskou informační službou, aby tam město mělo tykadla, která by lákala do Prahy. Nejde o naši vlastní zahraniční politiku, o nahrazování zastupitelských orgánů republiky, ale o praktická jednání.

Kolik pracovníků tam budete mít?

Zatím jednoho, v budoucnu tak tři čtyři. Měla by tam být zastoupena též např. Hospodářská komora Prahy. Předpokládám, že budeme spolupracovat s ostatními kraji, Svazem měst a obcí. Praha je přece vstupní branou do republiky.

Ale na bruselské finanční zdroje nárok nemáte, protože překračujete normy na dotace?

Kritérium Eurostatu na průměr HDP na občana nezohledňuje to, jak Praha musí dohánět dluh minulosti. Jistě, nemáme třeba nárok na strukturální fondy, ale můžeme se ucházet o konkrétní specializované financování, například v rámci dopravní infrastruktury. Jeďte se podívat třeba do Lisabonu, Dublinu, Athén a uvidíte, co všechno se tam podařilo udělat za evropské peníze! Praha je na jedné straně sebevědomá, že je tak vysoko hodnocena, na druhé straně se i stát na to spoléhá a nemáme žádnou "dotaci na hlavní město". Mám-li nějakého silného jedince ve stádu, musím ho spíš podporovat a ne přidusit, aby byl slabý.

Vždyť dostáváte dotaci například na výstavbu metra?

Chválabohu, ale ještě v roce 1999 to byla nula, vloni 360 miliónů, na letošek 912 miliónů Kč. To stále nedosahuje 1,25 miliardy slíbené vládním usnesením z roku 1999. Metrem přece nejezdí jen Pražané, ale všichni, kdo sem přijedou, což je v průměru nejméně 300 000 lidí, navíc ve městě krátkodobě žijících.
Stranu připravil Milan Syruček