Letní shakespearovské slavnosti 2003

Začátek je stanoven na 27. června a představení trvají až do 13. září. Celé slavnosti proběhnou ve znamení Hamleta, který si tu odbude i svou premiéru. Pražskému hradu nebude v tuto dobu vládnout  prezident Václav Klaus, ale  král Lear ( v podání úžasného Jana Třísky) a Hamlet, princ dánský ( Jan Langmajer). Novinku letošního sedmého ročníku nastudovala režisérka Lucie Bělohorská, v roli Claudia,  Hamletova strýce uvidíme Martina Stropnického (alternuje Jan Vlasák) a překlad je opět dílem stálého spolupracovníka Slavností, profesora Martina Hilského.

Shakespearovská představení uváděná  pod širým nebem v autentických kulisách pražského, brněnského a bratislavského hradu pořádá opět Agentura Schok v čele s uměleckým ředitelem Alexejem Pyškem a výkonným producentem Michaelem Rychlím.

Hlavním partnerem Slavností je už čtvrtým rokem finanční skupina PPF, která jim poskytuje nejen finanční prostředky, ale i vlastní nápady a iniciativu, jimiž rozšiřuje dosah celé akce a zvyšuje její prestiž. „Loňský úspěch i letošní program jasně potvrzují, že Slavnosti patří mezi nejvýraznější kulturní události nejvyšší kvality v České republice,“říká šéf marketingu a komunikace PPF Ivan Lackovič.

Obsazení her je opravdu hvězdné a představitelé mají už takřka všechna významná tuzemská divadelní ocenění. Jan Tříska získal za výkon v Learovi Cenu Divadelních novin i Cenu Alfréda Radoka, Martin Stropnický má Cenu Thálie. Svou skvělou divadelní formu  má i Jiří Langmajer  a Petra Śpalková. Oba rovněž držitelé ceny Thálie. A mnoho dalších protagonistů, kteří vám zaručují  kvalitní divadlo.

Za pozornost stojí i velkorysá výprava, která je největší  a nejsložitější v celé historii Slavností. Ze starobylých hradních zdí v Praze a Brně vyroste několika patrová konstrukce ze skla a kovu, v niž se odehrají veškerá představení uvedená na programu. V minulosti se vyskytli potíže se špatnou viditelnosti na jeviště , což by se mělo tento rok napravit, ale jak říkal umělecký ředitel Alexej Pyško:“Nezáleží na nás jek velké bude hlediště. Určitě je každému nepříjemné, když hledí zezadu na krk divákovi před sebou, ale  každý kámen na nádvoří patří jinému majiteli a my musíme přizpůsobit konstrukci, tak aby nevznikly žádné problémy sousední restauraci.“

  Svou verzi Hamleta přiveze do Prahy TNT Theatre Britain v režii Paula Stebbingse. Hostovat zde bude také Středočeské divadlo v Kladně s komedií Jak se vám líbí a tragedií Romeo a Julie.

 

 

Zeptali jsme se dvou představitelů:

Jiřího Langmajera

Pravě se ocitáte ve své životní divadelní formě. Jak jste připraven na roli Hamleta?

„Jestli se mi Hamlet povede, tak mám velkou šanci se konečně dostat mezi „velký kluky“. Od mých sedmadvaceti do mých sedmatřiceti- což mi bude těsně před premiérou Hamleta- je pro mě tahle role vyvrcholením mého divadelního snažení. Doufám, že s Hamletem by se mi mohly otevřít dveře do nějaké další divadelní komnaty- to ale ví s jistotou asi jen pánbůh...Nabídku na tuhle roli beru jako výraz velké důvěry a dělám maximum, abych nikoho nezklamal.“

Co pro vás tato znamená?

„Tuto roli beru především jako pokus o protknutí své osobnosti s Hamletem. V mém životě je to dokončení jednoho období a pokud uspěji postupuji do dalšího.“

Co si myslíte o své kolegyni, Ofélii, Petře Śpalkové ? Jaký k ní máte vztah?

„Abych mohl dobře hrát a vše fungovalo tak jak má, tak se během hraní  potřebuji do své ženy, partnerky vcítit, zamilovat se do ní. V minulosti mi touto fatální ženou byla Vilma Cibulková, dnes je to Petra a myslím si o ní, že je herečkou největší ve své generaci.“

 

Petry Špalkové

Jakou roli má v Hamletovi ženský element? Jaká je Ofélie?

„Spolu s režisérkou ji vidíme jako Hamletovu partnerku, jakési jeho zrcadlo. Blízkou bytost, která mu stačí citově, intelektuálně i svou vnitřní silou. Ti dva se zkrátka mají rádi. A navíc- Ofélie je do Hamleta zamilovaná. Proto jí ničí, když ji její přítel a spiklenec začne z ničeho nic ironizovat a odmítat. Zatímco on účtuje se životem jako muž-přes povinnost a čin-ona ho chce realizovat jako žena-přes vztah a lásku. Zjištění, že se jí to nejspíš nikdy nepodaří, i tragická smrt jejího otce, který hyne rukou jejího nejmilejšího, nakonec zahubí její tělo i duši. „

Jak byste přirovnala Ofélii k dnešní ženě?

„Je to externí a totální žena. Prožívá jakési přemostění v životě. Dnes by to byla žena docházející nejdříve na psychoanalýzu, poté by si našla nějakou láska a začala by docházet na manikúru.“