Maryška versus Blažek

Haló noviny - 31.1.2003
Podtitulek: (nostalgická causerie o bezpečnosti)
Autor: FRANTIŠEK DOSTÁL
Pražák, byť se i hrdě hlásil ke svému městu, nebýval stejně nikdy spokojen. V letech 1893- 1894, kdy probíhal proces se studenty z hnutí Omladina vyvíjejícího tlak na rakouskou politiku, stal se i strážník vyloženě tvorem neoblíbeným, dokonce nenáviděným, neboť byl vlastně ve službách Vídně a posluhoval v tlaku proti všemu českému. Mezi vůdce Omladiny patřil i Alois Rašín, který později v roce 1923 podlehl zranění po útoku anarchisty. Pražané se bouřili i v roce 1897 a svoji nelibost vůči strážníkům v cizích službách dávali najevo i tím, že když třeba strážník nastoupil na přední plošinu pouliční dráhy, kde mohl jezdit zadarmo, pasažéři z vozů houfně vyskakovali. Mnoho Pražanů si tuhle svoji nelásku ke strážníkům také odpykalo v chládku. Strážník si od obyvatel Prahy pomohl tehdy k hanlivějšímu názvu - policajt, polda, chocholouš. Dokonce i oslovení "ty policajte jeden" bývalo pro ně pohanou a často vše museli rozsoudit až advokáti, neboť tohle oslovení bylo považováno za urážku na cti. Jak se mi do nostalgické causerie dostalo jméno Maryška? Ne, nejedná se o žádnou zdrobnělinu jména hrdinky divadelního dramatu, ve kterém by sedlák Vávra najednou projevil ke své ženě větší náklonnost, ale o hlídače ve vinohradském parku zvaném Grébovka, i když ten nese oficiálně název zcela jiný. Pan Maryška, parkový hlídač s holí v časech mého dětství, kdy už i český policajt měl respekt, na pořádek v sadech s vinicí stačil. Ano, pokřikovalo se na hlídače Maryšku, ale pěkně zdáli. Park nad údolím Botiče, který se dříve jmenoval Vinný potok, vyrostl v letech 1871-1888 a lidé zde nad údolím a vinicí posedávali a odpočívali ještě na židlích. Vážnost policisty v černé přilbě a uniformě byla ještě větší a jako rozjívení kluci jsme ztichli na vzdálenost, ze které by nás nemohl policista ani slyšet. V zimě při sáňkování v ulicích jsme při jeho spatření velice rychle mizeli. Aut bylo stejně jen poskrovnu a o automobilismu se říkalo, že je to nejlevnější zimní sport - koupí se čtyři špalky pod kola a je vystaráno! Hlídač Maryška míval k ruce ještě babku, která vybírala dvacetník za usednutí na židličky s výhledem přes vinici na Nusle a Vršovice. Býval tu pořádek, bezpečno, i v okolí krápníkové jeskyně, ve které ještě v padesátých letech byla restaurace a neválely se tu injekční stříkačky a nebylo zde smetiště a výkaly. V sadech, které založil Mauricius Gröbe, společník firmy Lanna a Šebek , která postavila i dráhu císaře Františka do Vídně, vyrostla umělá krápníková jeskyně na eliptickém půdorysu s vyhlídkovou terasou. Pod arkádovou promenádou uprostřed kašny ještě stávala nezničená socha Neptuna, dílo českého sochaře Bohuslava Schnircha, která dala jméno celé jeskyni. Přes pozdější zazdění jeskyně se její okolí stalo útočištěm narkomanů a dějištěm neplech, stejně jako prostory v terasách u tzv. Dolní Landhausky. V části parku nazývané Horní Landhauska stojí Gröbeho vila, kterou ve stylu italské renesance s hezkými freskami vystavěl architekt Turek. I přes zásah vily při bombardování Prahy v únoru 1945 malby přežily, ale byly zničeny až při dalších neodborných úpravách vily, kdy je přetřeli latexem.
Čas hlídače Maryšky skončil, ale slovo strážník se k nám navrátilo opět v roce 1992, kdy vznikla městská policie, u jejíhož zrodu stál čerstvý absolvent školy na pražské radnici Rudolf Blažek. Doba zdrsněla a novodobí strážníci v prvních letech své existence vykazovali i vysokou fluktuaci, na injekční stříkačky jaksi nemohli, stejně jako nesměli pár let zastavovat ani hřešící účastníky silničního provozu, i když radní Blažek se svým podřízeným naopak zasloužil o nákup rychlých aut zahraniční značky. Státní policie nemohla tak činit rovněž, neboť vlastnila zase jen poněkud starší škodovky. Nabízí se připomenutí časů c. k. mocnářství s hanlivým názvem policajt namísto strážníka, kterému se v Praze dostalo nového označení "botičkář". Inu, bezpečnost především. Hlídač Maryška versus Blažek? Vždyť hlídač Maryška nemusel z titulu své funkce zřizoval žádné cedulky o zákazu vstupu na močovinou nasáklý trávník před ublemtaným Hlavním nádražím v Praze, ani si na magistrátě schvalovat výši odměn sám pro sebe. Maryškovi stačila hůl a byli jsme v tahu.
Stává se, že politická příslušnost osoby po malérech pomáhá na posty vyšší. Zajistit bezpečnost Prahy při srpnových povodních byl úkol zajisté přetěžký, jenže o povodních věděli už naši předci, kteří po velké vodě v roce 1891 vystavěli i nábřežní zdi. Čas velkých peněz však zasáhl, na Alšově nábřeží byla před pár lety zeď snížena a hosté z nižších pater hotelu tak mohli vidět i na Hrad. Zakoupily se sice přenosné stěny, ale té vody v hotelu bylo přece jen hodně, a proto celosvětová sešlost padesáti hlav států v podzimní Praze přespala jinde. Míval to přece jen jednodušší hlídač Maryška, který byl přes bezpečnost a pořádek v Grébovce. Navíc neměl ani peníze, aby si mohl pořídit třeba i poněkud levnější byteček ve Špindlerově Mlýně. Po pravdě řečeno, stejně u mne víc převažuje nostalgické vzpomínání nad Grébovkou, nad obnovenou vinicí a jejími vinnými sklepy, které tu navrhl pro změnu švýcarský architekt Junkler. Chátrající altán ve vinici zase postavil švagr M. Gröbeho Ing. Daniel z Plzně a je vedle zdevastované Neptunovy jeskyně druhým dochovaným objektem z původní bohaté architektonické výbavy parku, nesoucího vlastně jméno Havlíčkovy sady. Víno z vinice se kdysi podávalo přímo v altánu, kde byly kamenné stolky s vytesanými šachovnicemi. Nížeji dokonce stával hudební altán. Sady dosud soustřeďují rozsáhlé dendrologické sbírky, ale již v nich neexistuje malá zoologická zahrada, rovněž 14. února 1945 zničená bombami, které měly patřit Drážďanům. Pamatuji, že při náletu se zraněný tygr zatoulal až do povodí Botiče. Jen tak mimochodem, zahrada a vila M. Gröbeho, ve které za války sídlila hitlerjugend, se už v roce 1905 stala majetkem obce vinohradské a na Havlíčkovy sady byla přejmenována o rok později. Bylo tím zabráněno rozprodeji pozemků. Tohle se už dnes příliš nedaří, a tak dostává na frak i ta bezpečnost. Je na bedrech strážníků, když teď budou mít nová pravidla hry a možnosti. Po deseti letech. Zatím totiž nic moc.Ti trénovaní strážníci brzy doběhnou zajisté třeba i cyklisty, co jezdí po chodnících, kličkují mezi chodci, odskočí si do vozovky a zase zpět a ještě stačí stěžovatele poslat kamsi. V současnosti by si s bezpečností ani hlídač Maryška neporadil.