Nájemní dům Na Kocandě, Křižovnická 14, Praha 1-Staré Město

Neorenesanční nájemní dům Na Kocandě postavil v letech 1885–1886 městský stavitel Václav Sigmund, majitel a stavebník v jedné osobě. Intaktně dochovaný bytový dům s velkoryse pojatou dispozicí se nachází přímo v centru pražské památkové rezervace. Za dobu své existence neprošel žádnou zásadní přestavbou, dispozičně tedy víceméně odpovídá původním plánům. V roce 1999 byl pro své architektonické kvality prohlášen za nemovitou kulturní památku. Dochovalo se zde také množství cenných uměleckořemeslných prvků, především v prostoru vstupu a schodiště (štukové medailony s figurálními motivy z mytologie a symboly umění podle návrhu umělců z Myslbekova okruhu). Stěny vestibulu člení pilastry, schodiště podpírají toskánské sloupy, podlahu zdobí dvoubarevná dlažba s vtlačeným rastrem. Hodnotné jsou i mnohé exteriérové prvky, například vchodové kazetové dveře s tepanou mříží, socha sv. Václava ve dvoře (Myslbekův umělecký okruh) nebo obraz Jezulátka na dvorní fasádě. Pamětní deska upomíná na to, že se zde v roce 1890 narodil nositel Nobelovy ceny Jaroslav Heyrovský. Přestože bylo stavební povolení k celkové rekonstrukci vydáno již v roce 2001, objekt zůstává dlouhodobě vystěhován a neudržovaný. Fasáda je v havarijním stavu, velké části štukové výzdoby nenávratně mizí. Od konce devadesátých let dům vlastnil v Praze usazený známý italský podnikatel Francesco Augusto Razetto (dnes majitel firmy Karlova Nemovitosti P.R., s. r. o.). Původně zamýšlel dům zrekonstruovat, v parteru zřídit prodejny a v patrech administrativní prostory, nová půdní vestavba měla sloužit k bydlení. Plánovaná rekonstrukce ale zahájena nebyla. Naopak v roce 2003 podal investor žádost na změnu využití, a to na zařízení hotelového typu. Hotelové ubytování i plánované byty řešené formou malometrážních buněk by znamenaly zánik původního velkorysého prostorového řešení. Navíc nutné nešetrné úpravy a vestavby by vážně narušily původní architekturu i cennou výzdobu. Zvýšená kapacita ubytování by zvýšila také nároky na parkování. Téměř kompletně měly být zastavěny i vnitřní dvory. Památkové úřady ze zjevných důvodů posoudily předložený návrh jako neakceptovatelný a pro samotný dům degradující. Investor se odvolal a projekt vypracovaný společností PRINS, s. r. o., byl tak definitivně zamítnut až na ministerstvu kultury v červnu 2004.

Pokus dům Na Kocandě bez ohledu na jeho památkovou hodnotu kompletně přebudovat a vytěžit tak co nejvíc z jeho výhodné polohy v centru města skončil neúspěšně. Vlastník následně objekt prodal izraelské firmě STARS INVEST, s. r. o., která nechává dům nadále chátrat, neprovádí ani základní údržbu. Za „správy“ této firmy došlo k poničení cenných uměleckořemeslných prvků (chybí litinové zábradlí po celé délce schodiště, ohroženy jsou i štukové medailony na podestách). Odbor výstavby stavebního úřadu Městské části Praha 1 majiteli nařídil zabezpečit střechu proti zatékání v termínu do 30. 1. 2008. Nestalo se tak. Ke zdevastovaným interiérům se přidává havarijní stav vnějšího pláště budovy (vytlučená okna, opadaný štuk fasády), rozpadá se už i bednění instalované na fasádu k ochraně chodců. Ani eventuální finanční postih již nenahradí vzniklou škodu. Majitel zchátralý dům prozatím použil jen jako nosič velkoplošných reklamních poutačů, čímž ještě více poškodil nesoudržný fasádní plášť. Na výzvy úřadů k nápravě havarijního stavu objektu majitel nereaguje. Navíc dosud nepředložil žádnou studii, záměr ani sebemenší zprávu o tom, co s domem v budoucnu hodlá dělat.