Pojmenovat ulici je velká potíž - Mladá fronta Dnes – 2. 7. 2003

V Praze rostou nové ulice tak rychle, že jim často úředníci nestačí dávat jména. Chcete pojmenovat ulici? Nebo vám vadí název poplatný totalitní minulosti? Můžete dát úřadům návrh na nové jméno, možná uspějete.

Praha   Když dostal před lety někdo nápad pojmenovat ulici po Václavu Klausovi, ještě ani netušil, že bude prezidentem. Ale ani kdyby tehdy Klaus prezidentem byl, ulice by se po něm stejně nejmenovala.

 

"Nic ve zlém, ale přijďte s takovou žádostí, až bude po smrti," odpovídají na podobné návrhy úředníci. Ulice se totiž u nás zásadně nepojmenovávají po žijících osobnostech. Klausovu ulici nakonec Praha přece jen má, ale nejmenuje se po politikovi, nýbrž po gynekologovi a porodníkovi Karlu Klausovi, který zemřel v šedesátých letech.

 

Spisovatel Jaroslav Foglar už "svou" ulici dostat mohl. A také se stalo. Ve Stodůlkách z toho byla před týdnem velká sláva. Autor příběhů o Rychlých šípech, Vontech a Stínadlech má stále mnoho obdivovatelů, kteří se slavnostního připevnění cedule na zeď domu zúčastnili.

 

Dočkal se i Franz Kafka. Po něm se jmenuje malé náměstí hned kousek od jednoho z největších v Praze Staroměstského. Přitom jména obou spisovatelů by většinu minulého století žádné veřejné prostranství nést nemohlo. Ani jeden totiž nevyhovoval.

 

Pražské ulice se v tomto ohledu postupem času hodně měnily. Z pů vodních názvů se po jménech třeba pruských generálů nebo německých měst během okupace, přes Lenina, Stalina (na Chodově po něm pojmenovali ulici ještě v roce 1971), komsomolce či různé Serjoži Tuleniny vrací zase k nepolitickým jménům.

 

Od roku 1990 bylo přejmenováno mnoho ulic. Dnes už k tomu do chází zřídka. I důvodů už ubylo. Ale ne všude. V Modřanech mají dodnes ulici pojmenovanou po bulharském předsedovi vlády z konce čtyřicátých let minulého století.

 

"My se vždycky dané městské části ptáme, co ta změna bude znamenat. Většinou v té ulici bydlí lidé, mívají tam sídlo firmy. Azměna názvu ulice pro ně znamená po tíže," argumentuje členka místopisné komise magistrátu Ivana Odarčenková, proč se k přejmenování sahá zřídka.

 

Tato komise přitom nejprve posuzuje, zda je nové jméno zapotřebí, a pak pražským radním předkládá návrhy, jak by se ulice měla jmenovat. Radní přitom v současné době neradi souhlasí s novými jmény. Argumentem jim jsou právě problémy, které tím lidem způsobí.

 

Když úředníci nestíhají

 

Jiný problém vzniká tehdy, když je zapotřebí dát název ulici, která teprve vznikla. Nyní se především v okrajových částech Prahy staví velmi intenzivně.

 

"Nemáme žádný mechanismus, jak zjistit, že na území hlavního města vzniká nějaká ulice. A když se blíží kolaudace domů, už je pozdě, protože projednání návrhu může trvat třeba měsíc i dva," popisuje možná úskalí tajemník komise Jaroslav Peterka. "Jednou se dokonce stalo, že dvě ulice postavili rychleji, než my jsme je stihli pojmenovat," doplňuje Peterka.

 

Navrhovat může každý

 

Nové jméno ulice přitom může navrhnout kdokoli. V Praze je však nepsané pravidlo, že se k návrhu vyjadřuje ta městská část, na jejímž území se ulice nachází. Pravidla, kterými se řídí výběr nových jmen, jsou přitom jednoduchá. "Název musí odpovídat tomu, jak se jmenují ulice v okolí. Při výběru také bereme ohled na lokalitu a na to, jaké tam existuje tradiční místní pojmenování," říká Ivana Odarčenková o tom, jak ulice dostávají svá jména.

 

MAREK HEJDUK

2. července 2003
2. července 2003