Pražská taxislužba

Český rozhlas - 67.2.2003 - Relace: Studio Stop
Moderátor: Lukáš Landa
Dobrý den na vlnách Českého rozhlasu 6, začíná pravidelný publicistický pořad Studio Stop, při jehož poslechu vás vítá Lukáš Landa. Téma dnešního pořadu se týká jen zdánlivě pouze Prahy, zdánlivě říkám proto, že kvalita a ceny pražské taxislužby dopadají na všechny návštěvníky hlavního města, ale vždy mu nedělají tu nejlepší reklamu. Dnešní Studio Stop, ve kterém budou hosty primátor hlavního města Prahy, Pavel Bém. A předseda cechu Taxi Praha, Pavel Pavlát, bude tedy celé věnováno provozování taxislužby v hlavním městě. Problémů spojených s pražskou taxislužbou je opravdu mnoho. Ty nejpalčivější z nich se pokusíme nastínit v rozhovoru s jedním z pražských taxikářů, jehož jméno z pochopitelných důvodů neuvádíme.
Projev pražského taxikáře:
Největší problém je, že mezi taxikářema je dost, nechci říct většina, ale dost. Řek bych třeba dvacet, třicet procent, lidu, který to kazej. Který vlastně tu živnost dělaj nepoctivě, bych řek, čili vokrádaj. To samozřejmě vrhá špatný světlo, že jo. Je to ještě takovej ten pozůstatek z toho socialismu, z toho socialistickýho myšlení, kdo nekrade, nevokrádá rodinu. A je to v těch lidech, je to hodně zakořeněný. Já nevím, byli to třeba taxikáři, byli to řezníci, zelináři, že jo, pinglové. Dneska jako v těch vostatních profesích se to pročistilo tím, že když přijdete k řezníkovi a von vás vokrade nebo má špatný maso, tak už tam do toho konkrétního krámu nikdy nepřijdete, že jo. Von už si dá teda pozor, když mu tam přestanou chodit lidi. A dá si na to pozor a začne to dělat pořádně. Kdežto u tý taxikařiny je to takový specifický, když si zastavíte taxíka, von vás vokrade, tak nemáte možnost příště asi říct, tak s tím nepojedu. Protože většina lidí ho nepozná nebo prostě je to takový anonymní. A myslím si, že dost lidu taky neví, jak vlastně se má chovat, když někdo vokrádá, tak si to jednak nenechám líbit a jednak je na to plno pák, který jako tomu mají zabránit, ale ty lidi to neznaj. Tak bouchnou dveřma, vodejdou a řeknou, taxikáři jsou zloději, já už s nima jezdit nebudu.
Moderátor (Lukáš Landa):
Taxikáři dost často argumentují právě tím, že sazby za taxislužbu jsou nízké, že těch dvaadvacet korun za kilometr je málo. Jak to vidíte vy? Jsou taxikáři nuceni vlastně okrádat těmi nízkými sazbami a nebo to dostačuje jenom si přivydělávají?
Projev pražského taxikáře:
Těch dvacet dva korun, vono to má jako dva pohledy, když tedy budu jezdit osm hodin denně a nebudu nikde stát, tak jako je to celkem, dalo by se říci, dostačující. Horší je to, že když, dalo by se říct, že těch taxíků je dost a těch zákazníků je míň, tak z tohodle druhýho pohledu zas, jako ta cena je, řek bych, na hraně, tak nějak. Není to nějak nic moc málo, ale není to ani nic moc hodně. No.
Moderátor (Lukáš Landa):
Já vím, že magistrát zvažoval to, že by omezil počet vozů taxislužby, mohlo by tohle být řešením, že by vlastně mezi taxikářema nebyla taková konkurence. A tím pádem by ta cena byla dostačující, spokojený i zákazník, v uvozovkách i taxikář?
Projev pražského taxikáře:
No je to taky řešení, i když nevím, jak by to šlo právně, ten magistrát. Protože vlastně ta živnost, těžko nějak to můžou omezovat počty. A tady jde vo to, když by se to vomezilo, tak kdo jako by z toho vypad, jo? Jestli by tam zůstali těch dvacet, třicet procent špatnejch, tak furt to nebude řešit tudlenc tu hlavní problematiku.
Moderátor (Lukáš Landa):
My tady mluvíme o okrádání zákazníků, je to snadné, okrádat zákazníka? Jak to jde?
Projev pražského taxikáře:
Je to snadný, kdo je šikovnej, tak mluvilo se hodně vo těch turbo, že jo. Turbo, to znamená vlastně, že se něco přidává, no. Čili tam je problém ten, že se dá tam namontovat, že jo, taxametr je poháněnej vod otáček, že jo, vod otáčkoměru. Teď už je to elektronicky. A tím vlastně, jak rychle se to točí, tak je to seřízený a tím vlastně se udává vzdálenost, že jo. Tam se jako dá přidat tím, že vlastně jedete furt stejně, ale tam se to jako přidává na těch votáčkách, na tom měření. A vlastně tím vám tam naskakuje. Takže to není, pokud na to nikdo vysloveně nekouká, na ten taxametr, tak těžko se to pozná.
Moderátor (Lukáš Landa):
To znamená, že ani na té účtence, která z toho taxametru vyjede, nelze rozpoznat, že zákazník neujel nebo mu nebylo naúčtováno sedm, ale deset kilometrů, dejme tomu.
Projev pražského taxikáře:
No dá se to rozpoznat tím, že když pojedete z Václaváku na Žižkov a na účtence budete mít dvacet kilometrů, tak to je jako rozdíl, protože dvacet kilometrů je někam na kraj Prahy. A pak tam máte ještě, tam se vám vytiskne čas, jo. Čili vy vlastně jedete dvacet kilometrů ze deset minut, což když si to někdo spočítá, tak to je blbost.
Moderátor (Lukáš Landa):
Kolik taxikářů, na procenta, zhruba tak používá turbo?
Projev pražského taxikáře:
Používá je, kdo ho má, že jo. Tam je otázka, kde ho můžete použít. Vlastně se to používá tam, kde to nezná. To je převážně, převážně, bych řek, cizinci, zahraniční turisti, který jsem přijedou prvně. A nemají s tím zkušenosti. Tady už je to, dalo by se říct, profláklý, takže už lidi si na to dávaj pozor, já nevím, kolik jich to má, ale odhadoval bych to na těch šedesát, sedmdesát procent, že to maj. Jo. Nikdo to nepoužívá stabilně, je to podle příležitosti.
Moderátor (Lukáš Landa):
Jsou ještě jiné způsoby? Kromě tohoto turba na okrádání, protože zákazník nezná cestu, jede se delší trasa, ještě nějaké?
Projev pražského taxikáře:
No tak lidi taky dost často choděj a zeptaj se vás, za kolik mě vodvezete támhle a támhle. Tak můžete říct vyšší cenu, von s tím souhlasí vlastně. Takže tam je takový nějaký spoluautorství, na to vokrádání. Že ten člověk s tím souhlasí, no.
Moderátor (Lukáš Landa):
Řekněte mi, jak dlouho vy děláte v taxislužbě? A zda vás přitom někdy kontrolovali, z úřadu, z magistrátu?
Projev pražského taxikáře:
Já to dělám vod tý revoluce, těch třináct let. Nebo kolik to je, kontrolu jsem měl tuhlec tu jednu. Pokud si vzpomínám. A pak jsem měl asi dvě nebo tři, co dělá policie nebo co dělají taky kontroly, ale ne jako jízdu, ale tím, že někde stojíte a voni k vám přijdou a kontrolujou vám ty doklady, které tam musí být.
Moderátor (Lukáš Landa):
To jsme probrali vztahy taxikář - zákazník, ale jaké jsou vztahy mezi taxikáři samotnými. Co by se vám stalo, kdyby jste se šel postavit na Václavské náměstí a čekal na zákazníka?
Projev pražského taxikáře:
V dnešní době se tam už můžu postavit, protože tam máme dva vyhrazený štafly, to je jeden případ, kdy tam, na ten svůj štaf, si můžu zajet, nikdo si mě nevšimne. Pak ještě, jelikož jezdím na vysílačku, na radiodispečink, takže tam taky vlastně na přání zákazníka přistavuju, takže to. Ale jinak, furt tohlencto přetrvává, že eště tyhlenc ty lidi si to tam hlídaj. A nenechají vás. Kdybych se tam postavil a svítil si, jako tam chtěl stát jako voni, tak se stane i to, že k vám přijdou a řeknou, ať jedete pryč. A pokud ne, tak je ta praxe, že se vám snaží poškodit auto. Protože to je jako jedinej způsob, jak vás teda donutit. Nebo jak přinutit, abyste tam nestál. No.
Moderátor (Lukáš Landa):
Co na to policie? Dá se tomu vůbec zabránit? Známe případ Torges, tam to příliš nefungovalo..
Projev pražského taxikáře:
V podstatě se tomu dá zabránit, pokud na to někdo teda má nervy, čas a peníze, jo. Protože můžu se tam postavit, zavolat si policii, ale dneska už vlastně na tom autě máte jméno, číslo Prahy, tak není problém pak pro ty lidi, časem si vás vyhledat. A znovu vám teda to auto poškodit. A to si myslím, že nikdo teda neriskne, že jo. Protože vlastně je to váš výrobní prostředek, že jo. Tak se vystavovat takovýmu nebezpečí. Kolikrát jedu se zákazníkem a takový ty říkají, vy jste blázni, vás je tolik. A tam, že jo, padesát je dlouho, jako si to tam obsadí a vás je daleko víc a vy proti tomu nic nezmůžete. Těžko se bude někdo hledat, kdo by proti tomu takhle bojoval. To se radši na to vykašle.
Moderátor (Lukáš Landa):
Kolik hodin denně musí taxikář pracovat, aby se uživil, aby si vydělal? A jestli můžete prozradit, kolik si průměrně taxikář vydělá.
Projev pražského taxikáře:
Jako já, aby si normálně vydělal, tak jezdím těch osm až deset hodin denně, plus sobota. Čili šest dnů v tejdnu. Musím mít tu tržbu kolem těch dvou tisíc korun, ty dva tisíce, abych teda pokryl ty náklady a to vostatní. Taky, jak velká právě i ta pořizovací položka, to znamená, když si chci teda pořídit slušnější auto, tak je to vod dvě stě tisíc nahoru, že jo. Na to musím jako časem ušetřit.
Moderátor (Lukáš Landa):
Přes všechny tyto podmínky, o kterých mluvíme, nemají dobrou pověst.
Projev pražského taxikáře:
Dobrou pověst, no je to, pověst dělají vždycky lidi, že jo. Takže bych řek, že tady prostě ještě ta koncetrace, těch špatnejch lidí, který dělaj špatnou, je větší než u jinejch profesí, no.
Moderátor (Lukáš Landa):
Dá se s tím něco udělat tedy?
Projev pražského taxikáře:
Jistě, dá se s tím něco udělat, zákazníci se jako časem musejí vychovávat. A magistrát se vohání dost kontrolama, já jako věřím, že ty kontroly dělá. Ale vono jako je dělat kontroly a dělat kontroly. Pokud ty kontroloři v tom dělaj a trochu znaj tu problematiku, tak si myslím, že už by měli vědět, na koho se maj zaměřit, na ty kontroly, a jak. Jako já kdybych dělal kontrolora, je to teda daný tím, že už jsem v tom dlouho, tak už vím, ke komu si můžu sednout a vím, kde ta kontrola by byla účinná. A i potom ty represe. No.
Moderátor (Lukáš Landa):
Od mikrofonu Českého rozhlasu 6, vám ještě jednou příjemný poslech přeje Lukáš Landa. Slyšeli jsme, jak vidí problémy taxislužby jeden z pražských taxikářů. A nyní se podíváme na to, jak je vidí primátor hlavního města Prahy, Pavel Bém. A předseda cechu Taxi Praha, Pavel Pavlát. Pánové, dobrý den.
Host (Pavel Bém):
Dobrý večer přeji.
Host (Pavel Pavlát):
Dobrý den.
Moderátor (Lukáš Landa):
Ještě než se dostaneme k jednotlivým problémům, co říkáte těm slovům taxikáře? Vystihují situaci v Praze? Pavel Bém.
Host (Pavel Bém):
Tak já samozřejmě nejsem žádným velkým expertem na problematiku taxislužby, nicméně takové ty obavy z předražování jízdného, které prokazují konec konců i magistrátní kontroly. Informace o tom, že až sedmdesát procent taxikářů používá ona proslavená turba, která prostě zvýší obrátky taxametru a počítají koruny navíc. To samozřejmě tak trochu zapadá do dnešního obrazu taxislužby, jako celku. A jistě jí to nepřispívá.
Moderátor (Lukáš Landa):
Pavel Pavlát.
Host (Pavel Pavlát):
No tak k tomu, co bylo řečeno, lze říct, že ano i ne. Protože musím říct, že tak jak to ten kolega prezentoval, tak patří spíše mezi lépe fungující provozovatele. Ale jsou i provozovatelé horší, kteří nejsou až tak vytíženi, zřejmě. Nebo nemají takové tržby, takže ono je to někde, řekněme tak uprostřed, myslím.
Moderátor (Lukáš Landa):
Pojďme tedy k jednotlivým problémům, jeden z nich je cena taxislužby. Provozovatelé taxislužby požadují zvýšení z dvaceti dvou korun na dvacet šest korun. Zkuste nám, pane Pavláte, říci, proč těch dvacet dva nestačí a jaké jsou tedy náklady, které by vám pokryly, nebo jaká by musela být cena, aby vám pokryla ty náklady?
Host (Pavel Pavlát):
Já bych začal asi trošku z jiného konce, že my požadujeme. Víte, ono v loňském roce se vytvořila pracovní skupina, která vedla jednání o koncepci v taxislužbě. A o tom, za jakých podmínek by se měla taxislužba provozovat. Jedním z požadavků nebo jedním z témat, které z toho vyplynulo, byla i cena, která se obecně zdá jaksi jako nevyhovující. Proto jsme byli vyzváni, abychom teda předložili kalkulace, což jsme učinili. Že se s tím teda magistrát bude zabývat. Pak teda proběhla nějaká jednání s tím, že od prvního ledna se bude zvyšovat cena z dvaadvaceti na šestadvacet korun.
Moderátor (Lukáš Landa):
Čili šestadvacet korun by ty náklady pokrylo, bylo by vyhovujících.
Host (Pavel Pavlát):
Ono by nepokrylo, pokrylo. Víte, ono je to těžký, pokud děláte maximální cenu, tak vlastně to. Za prvé, není jízdné, je to pouze maximální cena. To znamená, že některým provozovatelům, která mají vozidla, řekněme, méně náročná, levná nebo starší, by ta cena vyhovovat mohla. Ale pokud bychom chtěli. A to asi zřejmě všichni chceme, ten vozový park zlepšovat a nabízet teda lepší služby a kvalitnější. Tak ta cena už na to vyhovující není. My jsme spočítali nějakou cenu, na nějaké střední vozidlo, průměrné. To jsme předložili k této ceně, byl udělán takový jako rozpis, že by se měla jaksi navyšovat, navyšovat ta cena, pololetně. Až do roku 2004, kde by teda měla dosáhnout nějaké výše. A pak teda by se zřejmě přepočítala. Ale pokuď je to všecko, protože, ono diskuse o ceně, to je něco, co je značně medializováno. Je to oblíbené téma. Ale musím říct, že z pohledu provozovatelů ta cena je sice podstatná, ale jsou mnohem podstatnější věci, jsou to zkoušky, je to právní předpisy, které se k tomu musely udělat. Vůbec celá atmosféra toho podnikání, aby se dalo podnikat.
Moderátor (Lukáš Landa):
K těmto všem tématům se, doufám, dostaneme dnes. Pane Béme, jak magistrát reaguje na požadavky, na zvýšení cen taxislužby?
Těch maximálních cen?
Host (Pavel Bém):
No já bych dovolil si na chviličku vystoupit z té primátorské role a vstoupit do role prostého zákazníka. Já když jdu do jakéhokoliv obchodu, koupit si rohlík nebo boty, no tak samozřejmě se nedívám jenom na cenu, ale za tu cenu chci dostat příslušnou kvalitu. Chci prostě, kupuju si určité zboží. A já si myslím, že diskuse o ceně bez toho, aniž bychom se bavili o té příslušné kvalitě, jsou úplně nesmyslné a zbytečné. Takže já vnímám problematiku taxislužby a debatu o ceně, jako mimořádně zjednodušenou. A myslím si, že je možné se na ní koukat pouze z pohledu rovnice, cena rovná se služba, rovná se kvalita. A řekněme poctivost. A já, když se podívám, upřímně řečeno, na kontroly magistrátních úředníků v oblasti pražské taxislužby. No tak mně zůstává rozum stát. Když se prostě podíváme na průběh kontrol, od měsíce dubna loňského roku do prosince. Tak za prvé, nevidím žádný dramatický posun k lepšímu, za druhé, vidíme, že přibližně pětatřicet procent provozovatelů taxislužby a tedy konkrétně řidičů taxíků, tak předražuje své jízdné. A dalších čtyřicet procent, v průměru, porušuje další předpisy. Jinými slovy, máme tady prostě pětasedmdesát procent v průměru nepoctivých taxikářů. A já do značné míry chápu, z toho úvodního rozhovoru, poznámku, proč my poctivý a čestní taxikáři máme doplácet na ty nepoctivé. Ale stejně tak si dobře neumím položit otázku, no jak já, jako primátor, mohu vést vůbec debatu o navyšování tarifní ceny v pražské taxislužbě, když prostě pětasedmdesát procent řidičů taxislužby je, podle probíhajících kontrol, prostě nepoctivých. Já si myslím, že skutečně, já se nebráním debatě o výši ceny. Na druhou stranu, prostě vždy to bude debata, která bude hledat druhou stranu té rovnice. A tam je kvalita a poctivost. A ještě řeknu poslední poznámku. Podíval jsem se na vývoj cen v pražské taxislužbě od roku 1993. A musím říci, že například cena dnešní, tedy to je těch dvacet dva korun za kilometr a nástupní sazba třicet korun, je ve srovnání s cenou z roku 1997 nebo 96, je na úrovni nástupní sazby třikrát vyšší než byla před těmi pěti lety. A přibližně dvakrát vyšší na úrovni sazby za jeden kilometr jízdného. A ptám se, když bychom se podívali na reálný růst mezd v této republice. Jestli také v jiných oblastech došlo k tomu dvojnásobnému, až trojnásobnému nárůstu mezd? A odpovídám rovnou, že nikoli. Čili z hlediska reálného nárůstu cen na tom nejsou pražští taxikáři zase tak špatně. A skutečně neodvažuji se hodnotit, do jaké míry je to živnost, která je jaksi hodně výdělečná nebo méně výdělečná. Leč zastávám ten názor, že prostě i poctivý taxikář si může vydělat.
Moderátor (Lukáš Landa):
No, oni taxikáři dost často argumentují právě tím, že jsou nuceni okrádat proto, že ty ceny je prostě neuživí. Pane Pavláte, jak to, proč tedy třicet procent taxíků, omlouvám se, taxikářů převyšují ceny, podle těch kontrol?
Host (Pavel Pavlát):
Tak, já bych taky rád to dal na pravou míru. Pokud říkáme, že je někdo nepoctivý, tak je to teda těch pětatřicet procent. Pokud dochází k porušování právních předpisů, je to sice smutné, ale zase na druhou stranu, pokud někdo zná zákon, kterej se váže k taxislužbě a umí se v něm orientovat, tak musí konstatovat, že je tak nepředstavitelně složitej, že to jaksi nemá v podnikání, v této republice, obdoby. A ve své podstatě mu vyhovět ani nelze. Aniž by ho člověk neporušil. Protože buďto činím službu a vycházím vstříc zákazníkovi. Nebo se držím zákona, pak teda vlastně tu službu ani pořádně dělat nemůžu.
Moderátor (Lukáš Landa):
Jak je možné, že tedy někteří ale dodržují. Někteří ne?
Host (Pavel Pavlát):
No ono to není ani tak asi o tom, jestli dodržují nebo nedodržují. Spíše teda naštěstí, protože upřímně řečeno, není podnikatel, kterej by ten zákon někdy neporušil. Já vám uvedu jednoduchý příklad, zákon zcela jednoduše zakazuje platbu předem. A přitom většina občanů právě tuto platbu předem provádí a naprosto jim vyhovuje, ať už jsou to občani, ať už jsou to firmu. Potřebujou odvézt své zahraniční hosty, přece s nima nepojedou někam, tam a zpátky. Jenom kvůli tomu, aby taxikář jim moh zaplatit stvrzenku a zaplatili na místě. Takže je vidět, že tyto věci nefungují. A všechno toto je v rozporu se zákonem. Takže to je teda jedna věc, s tím předražováním obecně, víte, když se na to podíváte, jak masivní, teoreticky masivní kontroly se v taxislužbě dělají, tak je to třicet procent předražení, teoreticky není příliš. Nebo není to až tak moc, protože když budu tyto kontroly dělat kdekoliv jinde, tak se obávám, že to procentuelní předražení bude stejný, možná daleko vyšší. To je teda jedna věc. Druhá věc, co se váže k ceně. Ono se sice hezky mluví o tom, jak narůstají mzdy a podobně, ale když se stejným přístupem postavím k cenám energií, nájmů, já nevím, všeho možnýho. Tak asi zřejmě to s nárůstem mezd nedám nikdy dohromady. Prostě věci se řídí jakousi ekonomikou. A nikoliv, nikoliv tak úplně a jenom tím, na co obyvatelé mají nebo nemají. Popravdě řečeno, se tady obhajuje neustále cena v taxislužbě, protože to je zřejmě to nejdůležitější pro Pražany. Ale já si myslím, že daleko důležitější jsou pro ně asi nájmy, poněvadž ty je zajímají daleko více. A přesto se nikdo nezajímá o tom, jak se nájem vyvíjí. Je to asi špatný přístup a vůbec ten přístup, od samého začátku je asi nedobrý.
Moderátor (Lukáš Landa):
V úvodu také zaznělo to, že by počet taxikářů mohl být regulován. Pane Béme, vy si myslíte, že by to ten problém vyřešilo. Že by taxikáři přestali okrádat, kdyby jich v ulicích jezdilo méně?
Host (Pavel Bém):
Já neumím věštit z křišťálové koule, já jsem skutečně přesvědčen, že jsou prostě poctiví a nepoctiví taxikáři. A nepoctiví, si myslím, že budou okrádat i v okamžiku, kdy bude v pražský ulicích polovina vozů taxislužby. A naopak ty poctivý prostě nezačnou krást, ani kdyby bylo, ani kdyby byl počet taxíků v Praze dvojnásobný. Nicméně nezastávám tak úplně názor, že vlastně nedodržování právních předpisů je odvozeno od špatného zákona. Ani nezastávám názor svého kolegy, pana předseda Pavláta, že prostě těch pětatřicet procent nepoctivých taxikářů, který prostě předražují jízdné. Že to vlastně není až tak hrozné. Protože tak trochu by se tomu dalo rozumět, že kradou všichni v naší, v naší zemi. A já jsem prostě přesvědčen, že taxikář má znát zákon o silniční dopravě jako své boty. Protože je to prostě jeho řemeslo. A tak jako já musím znát zákon o hlavním městě Praze a zákon o obcích. Prostě se to ode mě očekává, nedá se prostě nic dělat a musí se tím zákonem ten taxíkář řídit.
Moderátor (Lukáš Landa):
Nabízí se otázka, proč se neřídí. A neměl by magistrát ty kontroly zpřísnit?
Host (Pavel Bém):
A upřímně řečeno, hned se k tomu vrátím. Upřímně řečeno, pro každého živnostníka, a mně se to strašně líbilo v tom úvodním příspěvku, je vlastně dotknutí se té poctivosti-nepoctivosti, té hranice, tedy toho jakéhosi podvodu nebo předražení. Je prostě věcí strašně citlivou. Někdo, kdo má skutečně, kdo má svůj stan, v uvozovkách, kdo má svůj obchod a jednou okrade, podruhé okrade. Tak si to prostě všichni řeknou, v tom okolí. A kdyby to bylo někde na malé vesnici, tak si ten živnostník ani neškrtne, s prominutím. Tak prostě skončí svoji živnost. A u těch taxikářů to tak není. Protože oni samozřejmě těží z toho, že ten stacionární, pevný stánek, nemají. A že lidé si nepamatují jakým jedou autem a jaké to auto má poznávací značku. Nebo jak se jmenoval příslušný, příslušný řidič. Takže v tomhle ohledu si myslím, že prostě zákony jsou tady od toho, aby se dodržovaly. A že ten každý třetí taxikář, který předraží jízdné, takže je to hrozně vysoké číslo. A já jsem si dal takovou svojí vnitřní hranici, já jsem opravdu připraven diskutovat s kterýmkoliv taxikářem o navýšení ceny. Ale nikoliv v době, než jaksi ta míra té nepoctivosti neklesne na nějakou únosnou mez. A já si vzpomínám na, ještě z fyziky, na diskuse nebo na učebnici o parních strojích, která říkala, že účinnost parního stroje je dvacet procent. A moje taková soukromá hranice je, až ten počet nepoctivých taxikářů klesne na dvacet procent, tak já jsem připraven začít s nimi diskutovat o případném navýšení ceny.
Moderátor (Lukáš Landa):
Zkusme se zmínit tedy o tom konkrétně, jaká cena by byla přijatelná, pokud by taxikáři byli poctiví. A hned navážem, jak tedy zařídit to, aby poctiví byli. Jestli to nebude lepší nebo jestli by se to nedalo vyřešit zvýšením kontrol, přísnějšími pokutami. Popřípadě odebíráním licencí.
Host (Pavel Bém):
Já si myslím, že do jisté míry je možné hledat zkušenosti v zahraničí. Samozřejmě pražská taxislužba není žádnou dramaticko výjimkou, když se podíváme do metropolí Evropy, tak zjistíme, že i ty řeší problém s provozem taxislužby. A mají v podstatě podobné problémy, jako my. Akorát je to otázka míry a intenzity těch problémů. Musím říci, že nepochybně tvrdá represivní opatření, odebírání licencí, vysoké pokuty, zvlášť u opakovaných přestupků, jsou prostě účinnou cestou. Ještě do poloviny loňského roku mohl magistrátní úředník uložit pokutu nepoctivému taxikáři maximálně ve výši toho předraženého jízdného. Dnes, po změně zákona, může ukládat pokuty až do výše jednoho milionu korun. A to je obrovský rozdíl. Jinými slovy, v okamžiku, kdy přijdou ke slovu ty vysoké pokuty. A já mám informace z našeho přestupkového odboru, že již byly uloženy pokuty ve výši třeba dvě stě padesáti tisíc korun. No tak to přeci jenom si nepochybně ten nepoctivý taxikář příště rozmyslí, pokud vůbec dále bude tu taxislužbu provozovat. A samozřejmě to souvisí i tedy opakované porušení a předražení, znamená, nechci říct automatické, ale správní řízení, které vede k odebrání licence. Moderátor (Lukáš Landa):
Kolik těch případů bylo, odebrání licence?
Host (Pavel Bém):
To si myslím, že je cesta.
Moderátor (Lukáš Landa):
Máte ty statistiky?
Host (Pavel Bém):
Zatím mám statistiky, které mě jako primátora příliš neuspokojují, protože přestože víme, že dochází v mnoha případech k opakovanému porušování, těch předpisů. A teď nechci hovořit o těch drobných porušeních zákona. Například tím, že jaksi zákazník nastupuje do taxíku a snaží se zaplatit předem nebo platí předem. To je, do značné míry bych souhlasil s panem předsedou, to je prostě věc nějaké negociace mezi zákazníkem a živnostníkem. Nebo řidičem. Ale mám na mysli skutečné předražení, tak v opakovaných případech dnes předražení a tedy porušování těch nejcitlivějších předpisů, tak vedeme tuším správní řízení, asi ve čtyřech nebo pěti případech, na jejichž konci já předpokládám, že odebrání je možné očekávat, že bude nějaké odebrání, podmínečné odebrání licence.
Moderátor (Lukáš Landa):
Pane Pavláte, mě by zajímalo, zda taxikáři sami mezi sebou se mohou navzájem kontrolovat. Protože konec konců si sami poškozují vlastní jméno. A zmínili jsme tady odebírání licencí. Já jsem se setkal s tím, že i po odebrání licence taxikáři mohou jezdit třeba na licenci své manželky. A nebo jako zaměstnanci někoho jiného, nějaké jiné firmy. K tomu byste se pak mohli vyjádřit oba.
Host (Pavel Pavlát):
No, tak já teď nevím z kterýho konce začít. Já bych teda asi nejdřív začal asi tím, že bych zareagoval na pana primátora. Já jsem sice mluvil o třiceti procentech, ale ne v tom smyslu, že by se mi zdálo, že je to dobře. Protože já dokonce si myslím, že ani dvacet procent není dobře. Protože předražení jakékoliv je vždycky špatně. Za prvé, já jsem to spíše myslel v kontextu, tak jak se většinou věci dějí v této republice obecně. Nikoliv, že bych to obhajoval. To je teda jedna věc. Druhá věc je k tomu odebírání těch licencí a k tomu, jestli může být zaměstnán jinde. Víte, taxislužba se řídí obecně platnými právními předpisy, které v tomto státě platí. Jakýkoliv podnikatel, kterému je odebrána koncese, v čemkoliv. Bez ohledu na to, jestli je taxislužba či cokoliv jiného. Pokud mu soud nevysloví zákaz činnosti, může pochopitelně dál svoji činnost vykonávat jinde, jako zaměstnanec nebo něco podobného. Stejnej princip je vlastně i v té taxislužbě. Je to tedy potom otázka právního systému tohohle státu. Pochopitelně, jestliže já budu klempíř, živnostenský úřad mi odebere živnostenský list na klempíře, já to udělám na manželku a budu tam jako zaměstnanec, je to pochopitelně možné. Je to ovšem ale o tom, že takhle funguje právní systém tohohle státu.
Moderátor (Lukáš Landa):
Ta první otázka se týkala toho, co dělají taxikáři sami proto, aby neokrádali. Nebo co dělají, aby jejich kolegové neokrádali.
Host (Pavel Pavlát):
Já se omlouvám, jsem pozapomněl lehce. Víte, tady je to problematický z několika důvodů, jaksi podnikatel jeden druhého těžko může kontrolovat, jaksi není na to žádnej, není na to pravomoc. To je asi totéž, když se mě někdo zeptá, co my jako živnostenské společenstvo můžeme udělat. Ve své podstatě nic. Všecky nástroje, které jsou k tomu, má státní správa. A je tedy potom na státní správě, jak je využije. Ty podnikatelé navzájem jaksi možnosti nemaj. Já můžu člena, který je nepoctivý a o kterém, kterého se při těch předražených, naštěstí musím říct, že to byl pouze jeden. Můžu vyloučit, pozastavit členství, zbavit ho výhod. Ale to je v podstatě všechno, co můžu já nebo co může todle sdružení nebo společenstvo udělat. A podnikatel, tam už to nemá vliv žádný, tam je to v podstatě nulový.
Moderátor (Lukáš Landa):
Jak by se měl zákazník chovat, aby se vyvaroval okradení, mi sdělila tisková mluvčí České obchodní inspekce, Miloslava Fléglová.
Host (Miloslava Fléglová):
Pokud dá podnět ke kontrole na poctivost poskytnuté služby, pak z hlediska kompetencí České obchodní inspekce je možné postihnout provozovatele taxislužby podle zákona o ochraně spotřebitele. A to zejména ve vztahu ke správnosti účtování. To znamená, pokud tedy zaplacená cena neodpovídá počtu ujetých kilometrů v souladu s tím, jak byl zákazník informován o ceně této poskytované služby. Přitom není rozhodující, jak k tomu nesprávnému účtování došlo, protože za správnost má ten taxikář objektivní odpovědnost. Další potom možnost postihu ze strany České obchodní inspekce, pokud dojde k porušení informačních povinností o poskytované službě. A třetí případ, pokud ani na vyžádání nevydá doklad o poskytnuté službě, se všemi náležitostmi.
Moderátor (Lukáš Landa):
Jak vůbec zákazník zjistí, že je okraden. Znamená to, že by sebou měl mít kalkulačku. A ve chvíli, kdy dostane účtenku, kontrolovat. A nebo že by si měl pokaždé zapsat číslo taxikářského vozu? Jaké jsou zkušenosti s tímto?
Host (Miloslava Fléglová):
To v žádném případě, ale pokud už to zákazník zjistí, tak ve většině případů jde o dosti značné překročení ceny, takže i laik si dokáže odhadnout cestu, kterou absolvoval. A úměrnou cenu, v souladu s tím, jak je inzerováno. Nebo jak má být inzerováno při poskytování těchto služeb na každém taxi vozidle.
Moderátor (Lukáš Landa):
Když už zákazník tedy zjistí, že ta částka je příliš vysoká, může postupovat tak, že by tu vysokou částku nezaplatil? A nebo musí zaplatit a teprve pak může uplatňovat jakousi reklamaci?
Host (Miloslava Fléglová):
Samozřejmě, na prvním místě je možnost dohodnout se s taxikářem. To znamená, upozornit ho na to, že cena, kterou požaduje, není v souladu. Ale sami víme, že ne vždy taxikáři jsou ochotni toto vysvětlení akceptovat. A tam potom už by měli zasáhnout i orgány činné v trestním řízení, zejména pokud je taxikářem cestujícímu vyhrožováno. Nebo se snaží uplatnit fyzickou převahu. A vymáhá jakýmkoliv jiným způsobem zaplacení jízdného.
Moderátor (Lukáš Landa):
To co říkáte, je velice zajímavé. To znamená, že se to stává, že si vám lidé stěžují, že by taxikáři byli třeba agresivní a vymáhali částku, kterou si naúčtují. Jaké jsou ty zkušenosti?
Host (Miloslava Fléglová):
Toto není přímo předmětem stížností, které přicházejí na Českou obchodní inspekci. Ale bohužel z naší kontrolní činnosti přímo máme doklad nebo respektive byla uložena taxikáři sankce, jednak za neúměrné předražení jízdy. Šlo o navýšení o několik set, oproti částce, které měla být účtována. A dále za maření kontroly. Takže vlastně sankce, kterou Česká obchodní inspekce tomuto taxikáři uložila, se vyšplhala na čtvrt milionu za nesprávné účtování. A na padesát tisíc za maření kontroly.
Moderátor (Lukáš Landa):
Jsou ty stížnosti občanů časté? Podle statistik magistrátu skoro třetina jízd v Praze je předražená?
Host (Miloslava Fléglová):
Česká obchodní inspekce za loňský rok nemůže sloužit přesnými údaji, protože díky právě vyšší intenzitě kontrolní činnosti magistrátu a díky za to, bylo stížností na Českou obchodní inspekci adresováno nepoměrně méně. To znamená, že zase my jsme prováděli kontrolní činnost v souladu, jak nám dovolovali naše finanční prostředky, určené pro tuto oblast. A v Praze jsme se zaměřovali více méně na prověřování podnětů, které k nám přišli. Těch bylo za loňský rok patnáct. A pouze v jednom případě se podařilo prokázat, že tedy taxikáři účtovali. Nebo respektive porušili zákon.
Moderátor (Lukáš Landa):
Vy jste říkala, že jeden taxikář, který předražil cestu, dostal vysokou pokutu. Může také taxikář přijít například o licenci, že by už dále nemohl provozovat taxislužbu, pokud, dejme tomu, tento přestupek zopakuje?
Host (Miloslava Fléglová):
Myslím si, že je to velmi dobrá otázka, ovšem tu byste měl položit spíše živnostenskému úřadu, protože Česká obchodní inspekce neuděluje oprávnění k provozování taxislužby, tudíž je nemůže ani odebírat. Ale každopádně o uložených sankcích, zejména o těchto vyšších. Nebo o závažné porušení zákona, příslušný je živnostenský úřad informuje. To znamená, že i o tomto případu byl příslušný magistrát. Nebo respektive živnostenský úřad informován.
Moderátor (Lukáš Landa):
Říká Miloslava Fléglová, z České obchodní inspekce.
Moderátor (Lukáš Landa):
Stále posloucháte Český rozhlas 6, Studio Stop, jehož hosty jsou primátor hlavního města Prahy, Pavel Bém. A předseda cechu Taxi Praha, Pavel Pavlát. Pánové, do této chvíle jsme hovořili o negativech pražské taxislužby. Zkusme se nyní věnovat, jak z těch negativ ven. Pane Béme.
Host (Pavel Bém):
No já sám jsem přesvědčen, že na jedné straně je nezbytné s taxikáři a s provozovateli taxislužby. A jsem rád, že zde sedím v tomto studiu s panem Pavlátem, předsedou cechu taxikářů v Praze. Protože je nezbytné prostě o tom problému diskutovat a hledat společné řešení. Já nejsem zastáncem řešení takzvaně úředního, myslím si, že prostě od zeleného nebo kulatého stolu se vymyslet to řešení pražské taxislužby nedá. Na druhou stranu jsem přesvědčen, jako primátor města, že řešení musí přijít. Já kamkoli dnes přijedu do zahraničí, tak se setkávám se stejným názorem, že Prahu poškozuje prostě nepoctivost pražských taxikářů. A že nám to bere turisty a bere nám to příjmy města. A já jsem prostě přesvědčen, že je to do budoucnosti třeba změnit. Jak? Asi pravděpodobně pokračovat nebo v místě pokračovat v té kontrolní činnosti. Dnes zákon umožňuje poměrně tvrdé postihy, o kterých jsme diskutovali. Na straně druhé umožňuje i odebírání licencí nebo vedení správního řízení, které vede nakonec k odebrání licence. Čili to je jedna stránka mince. Ta druhá stránka, nebo rovnice, ta druhá strana rovnice. Ale potom je samozřejmě ta ekonomika a možná že i debata o tématech, jako je počet taxíkářů v Praze. A tak dál.
Moderátor (Lukáš Landa):
A jak by řešil situaci pan Pavlát?
Host (Pavel Pavlát):
Tak já si v podstatě obdobným způsobem. Protože já zastávám názor, že je potřeba jaksi využít všech právních prostředků na to, aby se jaksi předražování vymýtilo. To je ovšem jedna stránka mince. Na druhou stranu, je to pouze likvidování jaksi následků něčeho. Dnes všechno má své příčiny. Čili je potřeba se zaměřit právě na odstranění těch příčin, protože jinak ty následky už potom budou donekonečna. Čili je toto řešení taxislužby, o tom, co pan primátor říkal, co se nedá u toho zeleného stolu vymyslet. A možná že do té míry by asi stálo za úvahu, přeci jenom více jednat s těma provozovatelama taxislužby, kteří přeci jenom viděj, jakým způsobem se to řešit dá. Nebo jaké jsou možnosti toho řešení. Ale je to skutečně potom o nějaké spolupráci.
Moderátor (Lukáš Landa):
Jak se díváte na ty možnosti, o kterých se hovoří, jako je regulace počtu taxislužeb. Nebo vozů taxislužby nebo pronájem stanovišť, ze strany magistrátu?
Host (Pavel Pavlát):
Víte, to je právě ono, že to je celé o tom systémovém, systémové změně, tý taxislužby, jak by teda skutečně měla fungovat. Uvědomme si jednu věc, pronájem stanovišť. Víte, taxislužba stanoviště nepotřebuje. Stanoviště je něco, co město dělá pro své občany. Upřímně řečeno, stanoviště je řešením v taxislužbě pro město, neboť jsou to jeho pozemky. Město udělá něco pro své občany. A vlastně to místo, do určité míry zaručuje tomu občanovi nebo zákazníkovi jakousi solidnost, nějaké podmínky, které tam je možné stanovit. To už se mělo udělat dávno. Zase na druhou stranu pronájem stanovišť jaksi jenom určitým subjektům není dobrý, protože ve své podstatě ty stanoviště by měly být přístupný všem, který o to mají zájem. A který plní nějaké podmínky, které to město na ty stanoviště vyhlásí. Čili to je tak obecně, jak by to asi mělo vypadat. Co se týče počtu těch vozidel, jestli se nemýlím, jste se ptal. Tak ty počty vozidel, já nevím, jestli jich je hodně nebo málo. Podstatná je asi jedna věc, ona taxislužba jako taková, ta klasická představa, že občan na ulici mává, chce se svést. Vlastně tu taxislužbu nikdy úplně zcela neuživila, ona totiž vždycky byla závislá na provozování dopravy. Zákonnými úpravami se toto změnilo. A je dneska jenom na tý ulici. A tam je ten problém. Čili říci, jestli jich je hodně nebo málo. Jsou okamžiky, kdy taxíka, i přesto tak zdánlivé velké množství, nemůžete sehnat. Jsou okamžiky, kdy o ně zakopáváte. Ale řeknu ještě jednu věc, v rámci Evropské unie obecně sejde od regulací k deregulacím. To znamená, to co my známe, že v Anglii se regulujou počty, Rakousko, Německo, tak to všechno se ruší. Dokonce v minulém roce byl na Magistrátu hlavního města Prahy work shop, kde teda byli z Anglie, z Rakouska, z Paříže. A oni sami to jaksi potvrdili, neboť oni o to bojovali, aby teda ty stavy těch vozidel udrželi, protože je to zájem v první řadě těch podnikatelů. Je to trh. A prohráli soudy jak v Bruselu, tak ústavní. Takže neregulujou a tyto regulace končej. Ve své podstatě je jenom otázka času, jak dlouho budou ještě ceny vyhlašovat, protože oni je skutečně ve své podstatě nevyhlašují, v tom našem slova smyslu. Teda neregulují, v našem slova smyslu, ale vyhlašují, což je poněkud něco jiného. Takže on ten vývoj evropskej jde trošku opačným směrem. A obávám se, že tady pouštět do regulací něčeho, je poněkud problematické.
Moderátor (Lukáš Landa):
A ještě jsme tady dnes nezmínili jednu kontroverzní záležitost, které se taxikářům nelíbí. A to jsou zkoušky, které musejí každé čtyři roky skládat. Pane Pavláte, vy požadujete zrušení těchto zkoušek pro taxikáře, jestli se nemýlím, co vám na nich přesně vadí? A jaký má na ně pohled primátor Pavel Bém. Nejdříve tedy pan Pavlát.
Host (Pavel Pavlát):
Tak zrušení zkoušek. Víte, pokud budeme vycházet z teorie, že taxislužba funguje pouze po území hlavního města Prahy a nikde jinde, tak pak asi zkoušky jako vstupní by možná byly na místě. Je ovšem pravda, že byla taxislužba provozována na území celé republiky a ne každý podnikatel musí mít mermomocí zájem vykonávat pouze na území hlavního města Prahy. Takže v tom případě jsou zbytečné. Další problém je, že jaksi jsou tak složité, že nemaj vobdoby vlastně ani v Anglii, ani nikde. Nenajde se k tomu ekvivalent, kde by se zkoušky tímto způsobem jaksi skládaly. Třetí a nejdůležitější věc, že všude ve světě, aspoň pokud je mně známo, kde se zkoušky dělaj, tak jsou pouze jaksi jednorázové, při vstupu. A víckrát se už neopakujou. A to je myslím asi to podstatné, tady s z toho totiž stal jakýsi nástroj takového biče, nad těma provozovatelama, kterej jaksi není nejlepším řešením.
Moderátor (Lukáš Landa):
Já budu nyní citovat: podmínkou provozování na území hlavního města Prahy je prokázání znalosti místopisu, znalosti právních předpisů, upravujících taxislužbu a ochranu spotřebitele. A znalosti obsahu taxametrů řidiče taxislužby. Pane Béme, k čemu to vlastně je, když pak stejně ten řidič, pak ten taxikář zákazníka okrade, i když ví, že by neměl. A i když zná všechny ulice v Praze?
Host (Pavel Bém):
No, kdybychom si položili takovouto otázku, jakéhokoliv jiného podnikání, skoro bychom mohli konstatovat, k čemu vlastně vůbec jsou zákony. Já sám jsem přesvědčen, že zkoušky jako takové jsou vlastně nezbytným nástrojem pro udělení licence. A mám-li být upřímný, i s vědomím, a souhlasím s panem předsedou Pavlátem, že snad s výjimkou Paříže, v těch velkých metropolích, které v loňském roce byly srovnávány s Prahou. A připomenu jenom, byl to Birmingham, Budapešť, Paříž a Vídeň. Tak s výjimkou Paříže, nikde není počet licencí limitován, ale všude se licence vydávají, vydávají se na základě zkoušek, které jsou zaměřeny primárně na znalost místopisu. A v některých případech samozřejmě i dalších právních předpisů. Zákon o pozemních komunikací či silniční dopravě. A tak dále. Já jsem přesvědčen, že těch deset otázek, které musí taxikář zodpovědět na adresu místopisu Prahy, deset otázek, na adresu znalosti právních předpisů, není zas tak strašné. A upřímně řečeno, ústní přezkoušení, které je kamenem úrazu a bývá často nebo je nejčastěji kritizováno. I možná že oprávněně s tím, že se jedná o subjektivní posuzování samotných znalostí na adresu zákona o silniční dopravě a pražského místopisu. Tak je prostě nástrojem, který jak ukazuje kontrola a čtyřicet procent taxikářů, kteří prostě neznají ty zákony. Tak asi je něčím, co smysl má. Já nejsem schopen dneska říci a sám nevím, jestli je dobré. Taxikáři prochází ústním přezkoušením, ale jenom tvrdím, že prostě není možné si myslet, že licenci dostanou pouze a jenom na základě žádosti, jak tomu může být třeba u jiných živností. Bylo by to naprosto něco výjimečného, v celém evropském kontextu. Otázka samozřejmě je, jak často má docházet k přezkušování. Dneska praxe je, nepletu-li se, čtyři roky. Samozřejmě dovedu si představit diskuse i debaty o tom, že to bude pět let nebo šest let. Dovedu si představit, že princip nebo metoda těch zkoušek se trochu změní, ale nedovedu si vůbec představit situaci, kdy by nefungovala jako taková.
Moderátor (Lukáš Landa):
Pojďme se na závěr zmínit, jak konkrétně bude magistrát postupovat, aby se situace zlepšila? Magistrát odložil své rozhodnutí, o zvyšování cen taxislužby. Kdy tedy rozhodne definitivně, zda zvýší služby? A jak bude postupovat, zda zpřísní kontroly v nejbližší době? Jaké bude řešení?
Host (Pavel Bém):
Na začátku jsem předeslal, že nechceme dělat rozhodnutí od zeleného stolu. A já sám jsem přesvědčen, že cesta je v dialogu. Jinými slovy, prostě budeme vést dialog, jak s cechem pražských taxikářů, tak s těmi klíčovými provozovateli taxislužby. Samozřejmě ten dialog už v nějaké podobě probíhá, řadu měsíců. A bude probíhat dál. A budeme se prostě snažit hledat nějaký společný nástroj nebo řešení, z té prekérní situace, které prostě ukazuje, že počet těch nepoctivých taxikářů se dramaticky nelepší. Spíše my budeme klást otázky provozovatelům taxislužby a odborníkům, aby nám řekli, zda-li má být počet taxíků v Praze limitován. Nebo zda má být úplně deregulován. Asi budeme klást otázky i na adresu, jak oni by si představovali vlastní získávání licencí, přezkušování. A tak dále. Ale ještě jednou předesílám, že rovnice, cena se rovná kvalita a poctivost, tak to je prostě pro mne základní stavební kámen, bez kterého si vůbec tu debatu jako takovou nedovedu představit. A doufám, že ten problém postupně začne býti řešen. A jenom dodám ještě. Nedělám si naivní iluze, že bychom uměli nějakým zázračným řešením ten problém vyřešit, z měsíce na měsíc. To prostě není možné, je to záležitost let.
Moderátor (Lukáš Landa):
To byla tečka za dnešním pořadem. Náš čas bohužel vypršel. Já musím říci ještě na závěr, že jsem měl pro naše posluchače připravenou reportáž, sám jsem vyzkoušel, zda budu okraden v taxíku, nestalo se tak. Naopak, neměl jsem drobné a taxikář mi místo dvou set padesáti korun naúčtoval jenom sto korun, protože mi neměl jak vrátit. Takže to je taková optimistická tečka. Já děkuji za návštěvu svým dnešním hostům, jimiž byli primátor hlavního města Prahy, Pavel Bém. A předseda cechu Taxi Prahy, Pavel Pavlát. Od mikrofonu Českého rozhlasu 6 vám příjemný poslech dalších pořadů přeje Lukáš Landa, na slyšenou.
10. února 2003
10. února 2003