Představení návrhů ideové architektonické soutěže pro studenty architektury

Pořadatelem výstavy je CENTRAL GROUP a Útvar rozvoje hl. m. Prahy, výstava bude otevřena vždy v pondělí 11.00 – 18.00, úterý až neděle 9.00 –18.00 hodin.

Vstup je zdarma

Výstava má doprovodný program, 1. 7. 2010 v 17.00 proběhne prezentace studie pavilonu Slovanské epopeje na Vítkově zpracované ing. arch. Mikolášem Vavřínem ve spolupráci s vítězkami studentské soutěže Žofií Raimanovou a Annou Přibylovou.

Čtvrtý ročník soutěže pro studenty oborů architektura a pozemní stavby pořádané firmou CENTRAL GROUP a hlavním městem Prahou ve spolupráci s mediálními partnery MF DNES a iDNES.cz se tento rok odehrál také za spoluúčasti Útvaru rozvoje hl. m. Prahy. Předmětem soutěže byl pavilon Muchovy Slovanské epopeje, jehož umístění je aktuálním pražským urbanistickým tématem. Studenti si mohli pro svůj soutěžní návrh vybrat jednu ze tří lokalit, které byly v době vyhlášení soutěže diskutovány v odborných kruzích i v denním tisku:

• vrch Vítkov,
• piedestal bývalého Stalinova pomníku na Letenské pláni,
• prostor před Národním zemědělským a Národním technickým muzeem na Letné.

Slovanská epopej se bude po padesáti letech vracet z Moravského Krumlova do Prahy, aby po více než sto letech bylo naplněno usnesení pražské městské rady ze dne 22. listopadu 1909. Na onom zasedání Obec královského hlavního města Prahy přijala nabídku akademického malíře Alfonse Muchy vytvořit a darovat Praze cyklus 20 pláten z historie slovanských národů za finanční podpory amerického průmyslníka Charlese R. Cranea. Obec královského hlavního města Prahy souhlasila s podmínkou A. Muchy, že město Praha „umístí hotové obrazy svým nákladem ve výstavní síni k tomu účelu zvlášť vystavěné“.

Návrat Slovanské epopeje do Prahy je dnes chápán především jako samozřejmý závazek hlavního města vystavit Muchovo dílo v technicky i esteticky dokonalém prostředí s důstojným urbanistickým kontextem. Diváckou atraktivitu Muchova malířského cyklu chce Praha využít zároveň k posílení takové lokality, která má potenciál stát se novým atraktivním kulturním cílem celoměstského významu.

Soutěž byla vyhlášena společností CENTRAL GROUP 6. 11. 2009 a soutěžní návrhy bylo možné podávat do 30. 3. 2010. Předsedou poroty soutěže byl známý historik architektury Zdeněk Lukeš, jejími dalšími členy architekti Jakub Cigler, David Vávra a za Útvar rozvoje hl. m. Prahy Václav Králíček. Jako zástupce mediálního partnera soutěže v porotě zasedl redaktor MF DNES Filip Grygera.

Porota soutěže zasedala dne 6. 4. 2010. Hodnotila soutěžní návrhy především z hlediska jejich inovačního myšlenkového přínosu dané tematice. Stanovila si v souladu se Soutěžními podmínkami bez pořadí významnosti tato kritéria pro své posuzování:

kritérium a) způsob umístění budovy v kontextu města
kritérium b) adekvátnost obsahu k architektonickému řešení
kriterium c)  forma prezentace výtvarných děl
kriterium d) celkové dispozičních řešení

„Soutěžní návrh číslo 9 Žofie Raimanové a Anny Přibylové (VŠUP, Praha) na vrchu Vítkov – oceněný první cenou – přesvědčil porotu hlubokým pochopením umělecko-historické podstaty vystavovaného díla. Přináší zcela originální princip řazení Muchova malířského cyklu podle jednotné lineární časové osy.

Soutěžní návrh číslo 1 Ondřeje Stehlíka, Martina Šafáře a Pavla Steuera (VUT, Brno) řešící piedestal Stalinova pomníku – oceněný druhou cenou – upoutal především pochopením charakteru místa. Pracuje s jemnými minimalistickými prostředky a stírá přehnanou pompéznost dobových úprav této části Letenské pláně.

Soutěžní návrh číslo 15 Pavlíny Sýkorové (ČVUT, Praha) pro tzv. Muzejní náměstí na druhém konci Letenské pláně – oceněný třetí cenou – nalezl výrazný architektonický tvar, který citlivě doplňuje tvrdou kompozici obřích budov dnešních dvou muzeí,“ řekl Václav Králíček, člen poroty

Z „Protokolu o průběhu soutěže“ vyjímáme stručné hodnocení celé soutěže a hodnocení tří oceněných návrhů předsedou poroty Zdeňkem Lukešem:

„Nápad vypisovatele zvolit jako zadání studentské architektonické soutěže pavilon pro stálou expozici obřích pláten Muchova cyklu Slovanská epopej byl dobrý. Účastníci si mohli vybrat ze tří lokalit. Nejatraktivnějším byl prostor bývalého Stalinova pomníku na Letné, proto se na něj zaměřila většina soutěžících. Byla to ale zrádná lokalita, protože jen málokterý návrh by v této exponované poloze obstál. Porotu zaujal zejména čistý a jednoduchý návrh č. 1 od Ondřeje Stehlíka, Martina Šafáře a Pavla Steuera, který získal 2. cenu. Nestaví žádné zdaleka viditelné monstrum, ale zapouští muzeum pod zem a prosvětluje jeho prostory dvojicí kruhových atrií. Sokl nechává porůst zelení a nejvýraznějším novotvarem je jen štíhlá vyhlídková věž. Ke kvalitním řešením, která postoupila do finále, patří také návrh č. 10 – prstenec s rampovou expozicí nebo návrh č. 28 – elegantní amfiteátr s kyvadlem.

Zajímavé studie se objevily především v lokalitě na Vítkově. Z nich vyšel i vítězný soutěžní návrh č. 9 od Žofie Raimanové a Anny Přibylové. Ten nechává celou expozici v podzemí, v parku na povrchu se objevují jen obří rámy s průhledy na významné dominanty města a se světlíky, které přisvětlují výstavu.

Konečně třetí diskutovanou lokalitou pro Muchovo muzeum je prostor mezi Národním zemědělským muzeem a Letenskými sady. Tady porotu zaujal návrh č. 15 od Pavlíny Sýkorové. Je to kulovitý pavilon tvarově i barevně kontrastní ke stávajícím muzejním budovám. Návrh získal 3. cenu mimo jiné pro zajímavé dispoziční řešení i pro odvahu vybrat si méně atraktivní lokalitu. Celkově lze tedy říci, že soutěž splnila účel. Přinesla na čtyři desítky profesionálně zpracovaných studií. Všechny odeslané projekty respektovaly zadání v různém architektonickém pojetí (organická architektura, brutalismus, neokonstruktivismus, dekonstruktivismus atd.) až na jeden, rovněž ovšem zajímavý, který rezignoval na tradiční expozici a navrhoval vytvořit mobilní pavilonek, který audiovizuální formou Muchovo dílo představí kdekoliv ve světě.

Z výsledků soutěže si lze jednak udělat představu o myšlení nejmladší generace architektů, ale hlavně získat informace, co dané lokality "unesou". Velmi oceňuji fakt, že se studenti nepokoušeli o žádnou pseudosecesi a od Muchova stylu si drželi rozumný odstup.“