Primátor: Chci vidět hlavu na špalku

Mladá fronta Dnes - 14.4.2003
Autor: LENKA PETRÁŠOVÁ, HANUŠ HANSLÍK
Praha Když se stal Pavel Bém primátorem, pražskou radnicí zmítala řada problémů: podezření z korupce při zadávání veřejných zakázek, rozzuření taxikáři a v neposlední řadě řešení miliardových povodňových škod v pražském metru.
Několik úředníků, kteří měli na svědomí chyby v zadávání veřejných zakázek, už muselo pražský magistrát opustit. Primátor Pavel Bém slibuje, že změn bude ještě více.

Magistrát je obrovský úřad
Probojovat se k vám není vůbec jednoduché. Nemáte pocit, že za pět měsíců v primátorském křesle se už kolem vás vybudovala příliš vysoká ochranná zeď?
Stoprocentně. Každý den vedu nekonečné souboje se svým sekretariátem. Kladu otázky, kdo mě ještě sháněl a co ode mě potřeboval. Telefonují ředitelé podniků, novináři. Každý se s vámi chce vidět, podat ruku a sdělit, jaké má on své představy o řízení podniku.
A to v podstatě nemůžete odmítnout. Do toho nekonečné množství zahraničních aktivit, protože Praha je nezanedbatelným městem na mapě Evropy. Kdekdo nás zve na stovky významných událostí. A odmítněte pozvání primátora Berlína.
Myslíte, že dokážete uhlídat tu hranici, abyste nebyl jen ozdobou společenských událostí?
V tom je umění dobrého politika. Aniž bych tím chtěl říct, že teď mám tu hranici přesně pod kontrolou, ale myslím, že se mi to časem podaří.

Vedení Prahy je přirovnáváno k vedení ministerstva, protože magistrát je jedním z největších úřadů vůbec. Dají se za jedno volební období do podrobností poznat všechny důležité záležitosti, které magistrát ovlivňuje?
Řekl bych, že to je jedno největších "ministerstev" v zemi, protože jsou ministerstva, která mají desetinový rozpočet a desetinový počet lidí než my. Myslím, že kvalitním řízením se dají poznat klíčové organizace, které s městem žijí. Na druhé straně určitě není možné znát všech 2100 zaměstnanců, tak jak to bylo možné ještě v mé předchozí pozici starosty Prahy 6. Celkem se město stará asi o dvacet tisíc zaměstnanců.

To byl jeden z vašich předvolebních slibů: zefektivnit chod magistrátu a otevřít jej lidem. Splníte to?
Stane se to a něco se už i podařilo. Možná jsou to drobné kroky, ale podle mě jsou důležité. Například chtěl-li někdo vstoupit na magistrát ze strany od Staroměstského náměstí, tak ještě před pěti měsíci tu musel projít turnikety a legitimovat se. Teď může vstoupit bezbariérově a nikdo se jej na nic neptá.
A zefektivnění chodu, to je můj absolutní cíl. Jsem přesvědčen, že se mi to v nějaké míře podaří. Netvrdím, že úřad bude za čtyři roky fungovat jako nejlepší firma, nejsem naivní. Hodně také záleží na výběru spolupracovníků, tedy například na ředitelích odborů. Tady bych připomenul, že na každého ředitele byl vypsán konkurz a dnes máme třetinu až polovinu nových tváří na radnici. Já si od nich slibuji, že skutečně změní fungování radnice.

Zakázky? Dramatický nález
Magistrát stále čelí podezřením při zadávání veřejných zakázek. Každý primátor sliboval, že se zakázky musí zprůhlednit, ale zatím se to nestalo. Teď muselo odejít několik úředníků kvůli vážným chybám v městských soutěžích. Co uděláte, aby lidé měli v magistrát důvěru?
Když si člověk uvědomí, že se náhodným výběrem prověřilo 140 zakázek a 132 z nich je v rozporu se zákonem, je to dramatický nález. Ale nemůžeme jej jen tak odsoudit do jednoduchého klišé: to se někdo napakoval! Je to důkaz o nefungujícím systému a neexistujících pravidlech hry v úřadě, který přerozděluje přes 30 miliard korun. Pro mě bylo nejdřív nutné zjistit, co nefungovalo. Zabralo mi to dva a půl měsíce. Teď už to víme a máme i nová pravidla zadávání zakázek. Je nám vytýkáno, že nikdo prakticky nebyl postižen. Ale když si člověk uvědomí, že na odboru městského investora z šedesáti lidí dvacet už není na svých místech, tak to kdyby se stalo v soukromé firmě, jde o revoluci.

Jistě, jsou to zaměstnanci, tedy malé ryby. A co politici?
Tady je to vždycky složitější. Politik nese odpovědnost v čase voleb. A když si dnes uvědomím, že z těch, kteří zadávali zakázky, zůstali na nové radnici jen tři, je to také obrovský posun. Věřím, že do roka a do dne zminimalizujeme prostředí, které bychom mohli nazvat korupčním. Přesto jsem realistou a vím, že myslet si, že korupci zlikvidujeme úplně, to zkrátka nejde.

Velkým problémem Prahy je doprava. Mluví se například o zavedení mýtného v centru. Ale stále se odsouvá dostavba okruhů, bez nichž není možné cokoliv podobného udělat. Co uděláte pro zlepšení vy?
Tady nelze nikoho vinit ze zanedbání problému. Svým předchůdcům ale vyčítám, že podle mě neudělali vše pro to, aby dopravní struktura města byla třináct let po sametové revoluci funkční.
Považuji za svou absolutní prioritu nalezení finančních zdrojů pro dokončení městského okruhu především v jihozápadní části. Ta má být plně zprovozněna do konce příštího roku. Chci, aby do stejné doby byla připravena další etapa severozápadní část okruhu. Odhadujeme náklady na 20 miliard korun, takže otázka zní, kde je vzít? Myslím, že je nutné je najít, i za cenu vybírání mýtného. Což by asi znamenalo obdobu dálniční známky, kterou by si koupil každý řidič v Praze.

A co je primátorovým úkolem číslo jedna v nejbližších měsících?
Kromě dokončení změn na úřadu je to to, co nás po povodních bije do očí na každém kroku ve městě a to je ten neuvěřitelný nepořádek. Hlavně na březích Vltavy. Budeme na to potřebovat nejméně dva měsíce a padesát milionů korun, ale stojí to za to.

Na volebních plakátech jste pózoval s dětmi. Dává vám rodina nějaké impulzy pro to, co je třeba ve městě zlepšit?
Rozhodně. Žena je učitelkou malé školy za Prahou a denně za mnou přichází s kritikou, co je třeba zlepšit ve školství. Stejně tak mí synové, kterým je deset a dvanáct let, každou chvíli přinášejí nápady. Jeden po mně nedávno chtěl, abychom kousek od našeho bydliště vybudovali dětské hřiště, protože tam dřív bylo, a druhý, který je fotbalista, zase přišel s tím, abych pomohl oddílu dostavět sportovní areál. Nebo po mně chtěli, ať nechám postavit hřiště pro kuličky. Na jednu stranu jsou to úsměvná přání, ale na druhou stranu, když dítě přijde s tím, jak by se měl třídit odpad, tak to docela překvapí. Jen doplním - nepózoval jsem s vlastními syny, nechtěl jsem je do toho zatahovat.

Jak to řešíte s časem? Stíháte se s rodinou vidět?
Tak to je otázka, kterou bych raději neslyšel. Je to můj velký hřích. Času mám strašně málo a je smutné, že se nedá vrátit. Je to můj stálý vnitřní boj.