Taxikáři jsou oběti

Mladá fronta Dnes - 16.4.2002
Televizní reportáž o podvodech v pražské taxislužbě vzbudila značný ohlas. Mezi zločince se dostali drožkáři, zaměstnanci firem montujících taxametry i úředníci magistrátu, protože nezasáhli, a ještě ke všemu se nechávají podplácet u zkoušek nutných k udělení licencí. Hlas lidu je jednoznačný. Odebrat živnostenské oprávnění, pokutovat, zavřít, zřídit další kontrolní orgány, vytvořit nové zákony a zpřísnit ty současné. Sek, sek, sek. Jak jednoduché. Dovolím si vyjádřit úplně opačný názor. I kdyby úplatní úředníci spolu s nehodnými taxikáři pro výstrahu viseli v železných klecích z oken pražského magistrátu a vyplazovali žízní opuchlé jazyky na okolojdoucí, ničeho se tím nedosáhne. Taxikáři, přes všechnu svoji drzost, hrubost a neomalené způsoby, jsou pouhé oběti systému, podle kterého by se na školách mohly vyučovat předměty zhoubnost státních zásahů a jak z normálních lidí dělat lumpy. Bohužel, místo toho se na všech frontách vede marxisticko-leninské školení na téma vliv nedostatku regulačních a represivních pravomocí státu na společenské blaho. Situace v taxislužbě začala gradovat spolu se zavedením maximální ceny jízdného. Normální přitom je, že zákazník při příchodu na stanoviště se zeptá: "Za kolik mě odvezete z Václaváku na Hrad? Nabízím tolik a tolik." Pokud se nedohodne, jde k dalšímu autu. Jestliže se dohodne, nikdy nemůže dojít k tzv. předražování. V rámci služeb zahraničním turistům potom stačí zveřejnit na letištích, nádražích a v hotelích obvyklé ceny taxislužby. Namítnete, že by nebyla zaručena průkaznost tržeb. Ale v čem jsou taxikáři odlišní od pekařů, řezníků a zelinářů? Při koupi chleba, řízků nebo květáku také uzavíráme obchod dohodou a účtenku nám prodavač vystaví až na požádání. Pomiňme otázku oprávněnosti daní jako plateb za služby, které třeba taxikář (občan) od státu vůbec nemusí chtít. Jsou vůbec finanční úřady schopny od provozovatelů taxislužby něco vybrat? Zcela určitě nikoliv, protože náklady na pohonné hmoty, opravy atd. nějakou podivnou shodou nedovolují dosáhnout zisku. Z toho plyne, že doklady od zákazníků jsou dobré pouze k tomu, aby se v nich hrabali účetní, poradci, auditoři a všemožní kontroloři. Celá hra na zdaňování stojí peníze, čas a nervy, a přitom nula od nuly pojde. Proč se to nedělá jako s hracími automaty a taxikáři si nekupují na každý kalendářní rok kolek v hodnotě např. 20 000 Kč? Primátor Kasl kolabuje z korupce na pražském magistrátu, kterou přiživují i úplatky spojené s licenčními zkouškami taxikářů. Není však důležité, že politici a úředníci ve svých funkcích kradou a nevysvětlitelně bohatnou. Hrozné je, když mají moc poskytovat služby, za které stojí sypat jim do koryta. Zeptal se někdo někdy, k čemu vlastně zkoušky slouží? V okamžiku, když se dohodnu na ceně dopravy, je mi naprosto lhostejné, že taxikář nezná Prahu a najede navíc (ze svého) deset kilometrů. Když budu mít jeho bloudění dost, vystoupím, nezaplatím a najmu si někoho jiného. Úzkostlivci budou tvrdit, že takový postup nepřipadá v úvahu, jelikož postižený taxikář by reagoval násilím. Zde je podstata problému. Taxikáři bez regulované ceny, taxametrů a zkoušek nemohou být lumpy. Těmi se stávají pouze agresí (omezováním osobní svobody, vydíráním, loupeží) vůči zákazníkům, před níž má chránit trestní zákon, policie a soudy. Z obecného hlediska dochází k italizaci Česka. Máme tisíce podrobných zákonů a vyhlášek v kterých se nikdo nevyzná, není je schopen dodržovat ani podle nich žít. Všichni se denně něčím proviňujeme, všichni jsme vydíratelní, všichni jsme zločinci.
VILÉM BARÁK
Autor je publicista
barakvil@cmail.cz


Redakce IN
Je to opravdu zajímavá sbírka vcelku racionálních abstraktních úvah o zbytečné složitosti řízení společnosti (což skutečně vytzváří korupční prostor) a podivuhodných nápadů lehce přesahujících hranici absurdity tam, kde se dotýkají ryze věcného problému. V podstatě článek vyjadřuje základní úvahu, že věci není potřeba regulovat, protože si je upraví samotný trh. To je logika, podle které postupuje už léta parlament, když odmítá další omezení přístupu k taxíkářksému volantu nějakými podmínkami. Licence jsou proto dnes fakticky volně přístupné, může je získat každý a když Vás nachytají v Praze při zbojničině, můžete si nechat licenci vystavit v Hordí Dolní a jezdíte dál. Jak to funguje můžeme vidět v praxi. A jak se zdá, moc radosti nám to nedělá. Stejně tak si můžeme porovnat, jak toto řemeslu funguje v zemích, kde ho tvrdě omezují. A je jich hodně a pražské problémy tam nemají. Ale i v těch, kde je taxíkařina volná, mají taxametry a pevné ceny. Důvod je vceku prostý - ne každý zná město a umí posoudit jak je kam daleko a kolik by to mělo stát. Nějak si neumím představit, jak se turista, který je v Praze poprvé, dohaduje s taxíkářem na smluvní ceně za odvoz někam, když netuší kde to je a tedy ani kolik by to alespoň rámcově mohlo stát. A jak mu v tom pomůže nějaká tabulka s příklady cen. Takže nic proti názoru, ale tvrdit, že se taxíkáři stávají zbojníky až stanovením rtegulované ceny, složením zkoušek atd, je nesmysl - tedy pokud za zbojníka považujeme toho, kdo si za svou službu účtuje "zbojnickou" cenu. Pokud ovšem autor tvrdí, že zlodějnu odstraníme tím, že ji zlegalizujeme, potom ano. Potom zrušme regulaci i ostatní pravidla a dívejme se na taxíkáře, který si za objetí Václaváku naúčtuje dva tisíce jako na poctivého podnikatele...Konec konců, vždyť se na tom se zákazníkem dohodne... Otázkou ale je - chceme aby to takto fungovalo?
16. dubna 2002
16. dubna 2002