Vánoční zastavení

Nastává čas, kdy se pokusím trochu zvolnit, věnovat se více rodině, kterou v průběhu zbytku roku vídám jako z jedoucího vlaku, a také zúčtovat sám se sebou. Co jsem udělal špatně, co jsem mohl udělat lépe, co je třeba změnit, čemu je třeba věnovat více času a pozornosti? V tomto kontextu bych se rád zmínil o jedné věci, která je nesmírně důležitá. Žijeme v krásném, charismatickém, magickém, expandujícím městě s bohatou minulostí, architekturou, a především žijeme společně s jeho ostatními obyvateli.

Narážím teď na události, které se odehrály 10. listopadu, v den, kdy si civilizovaní lidé připomínají výročí tzv. Křišťálové noci, tedy chvíle, kdy nacisté poprvé veřejně a bez skrupulí ukázali, jaké mají s Židy záměry. Děsí mě, že i po téměř sedmdesáti letech jsou tací, kteří nacistickou, zvrhlou a nenávistnou ideologii obdivují, a dokonce mají tu drzost svoje sympatie k ní chtít předvádět veřejně.

Na druhé straně více než zlost nad omezeností, krátkozrakostí a zlobou převládá radost z toho, že se našlo tolik slušných lidí, kterým nebylo lhostejné nelegální a násilné shromáždění v centru Prahy. Kteří se v deštivém sobotním odpoledni vydali vyjádřit svůj odpor k ideologii, která zabíjela, mučila, popírala všechna práva, ale bohužel ještě pořád má své podporovatele. Vědomí, že pořád máme soudnost, svědomí, sebekorektiv, to je pro mě jeden z nejhezčích dárků, které mohu pod letošní vánoční stromek dostat. Děkuji Vám za to, že nejste lhostejní. Přeji krásné svátky a co nejpříjemnější život v srdci Evropy.