10172002-Večerník Praha-Praha-náš dobrý a zdravý domov

Praha - náš dobrý a zdravý domov

17.10.2002  Večerník Praha   str. 07  události

  Pavel Bém  Pavel Bém 

Praha - náš dobrý a zdravý domov

 

Při sepisování programů pro komunální volby v Praze je nesnadné být za každou cenu originální. Neřády, jež trápí Prahu, trápí povětšině i jiná světová velkoměsta. Soupiska slibů každého primátorského uchazeče je proto osazena velmi podobnými položkami. Nechybějí mezi nimi bezpečnost v ulicích a bezdrogové zóny u škol, čistota chodníků a veřejné osvětlení, neúplatní úředníci a vlídní policisté, doprava fungující jak švýcarské hodinky a milion příležitostí pro sport a hodnotnou zábavu. A přece při vší podobnosti základních problémů jsou zde podstatné odlišnosti podmíněné povahou města a světonázorem kandidátů. O podstatných odlišnostech by mělo být to primátorské klání spíše, než o tom, kdo ze superlídrů zdá se být největší sympaťák.  Jaký smysl má zřízení drahých nerezocelových stojánků na kola, když bicyklů je ve městě méně, než samotných stojánků, když nejsou vyznačené cyklistické pruhy, či kolařské cestičky podél chodníků? Jako zanícený zastánce rekreační cyklistiky a spolutvůrce skvělého cyklistického závodu " Pražská padesátka" vím, jak nesnadný je kopečnatý pražský terén i to, že Praha se nikdy nestane kolařským rájem. Proč se však nerozhlédnout v zahraničí a nezjistit, jak to chodí v San Francisku, Haife nebo Riu?  Číslování domů v Praze je jedno z nejstarších v Evropě, avšak sotva najdeme pořadí čísel na nárožích uličních bloků. Tabulky s názvy ulic jsou - pokud vůbec jsou - sotva čitelné ze vzdálenosti projíždějícího auta a po setmění stejně neosvětlené - pro koho tedy jsou?  Naprosto nestačí jednou za čtyři roky vyhlásit volební heslo " Drogy do škol nepatří". Jako odborník i rodič vím, že drogy nepatří nikam, ani do drogerie a že protidrogová represe je účinná jen potud, pokud se ve městě a ve společnosti snoubí s nabídkou jiných dostupných alternativ pro využití volného času, životních perspektiv a sebejistoty vyvolané jinou, než chemickou cestou.  Postačí snad populistické tvrzení o vymýcení nepoctivých taxikářů? A nebo je rozumnější, vedle přísných kontrol a trestání, vytvořit organizační a konkurenční rámec, který by nepoctivost znevýhodňoval, aniž by však znemožňoval taxikářům provozovat jejich živnost, ve velkoměstě neodmyslitelnou?  Stejně tak bezpečnost občanů nesouvisí pouze a jenom s počty strážníků v ulicích. Praha se stala místem početných cizineckých komunit. Ty tam jsou idylické časy, kdy kriminální rada Vacátko poznal podle " rukopisu" každého žižkovského lapku. Svá " rejdiště" mají u nás ruské brigády vymahačů výpalného a nájemných vrahů, čínské triády a kosovské narkomafie. Na tyto skupiny musí dopadnout nekompromisní ruka zákona. Na druhé straně, naprostá většina v Praze žijících cizinců patří do úplně jiné kategorie - obyčejných slušných lidí. Praha má určitou schopnost vstřebávat nově příchozí bez větších potíží, je třeba tuto schopnost poznat a respektovat.  Koncepční systémová představa pojímající velkoměsto jako živoucí celek má předcházet každému konkrétnímu rozhodování, ať už se jedná o problém dílčí - zda nadále pokrývat chodníky asfaltem, aby po stovkách výkopových zásahů vypadaly jako záplatované kalhoty - či o problém globálnější, jakým je třeba doprava.  Mámli vyzdvihnout jeden problém, který pokládám za klíčový, pak je to dopravní systém. Teprve dnes, po povodních, můžeme plně docenit, co pro nás znamená fungující metro. A znovu - nestačí pronést líbivé heslo " Ulice patří lidem". Samozřejmě, že patří - stejně tak jako lidem patří auta nebo vagóny metra v tunelech pod vozovkou. Pocit spokojenosti nelze uměle navodit - ten vznikne sám, budeli Praha průjezdná a na všech místech v rozumném čase dosažitelná. To chce vyváženost všech typů dopravy: auto, metro, tramvaj, autobus, kolo.  Praha je pro dopravu na řešení výjimečně tvrdý oříšek. Je to nejrozsáhlejší architektonická rezervace Evropy. Abychom mohli zakázat vjezd do Starého Města, musíme zachytit plechovou lavinu na bezpečných parkovištích a zajistit šetrnou hromadnou přepravu k historickému jádru, až na vzdálenost pěší chůze. Znamená to budovat vnitřní městský okruh a spojit ho radiálami se silničním vnějším obchvatem. Z vlastních zdrojů město na tento gigantický úkol nestačí, proto by měl magistrát přilákat do Prahy takové zahraniční investory, kteří jsou ochotni podílet se na veřejných stavbách. Vzhledem k vysokému investičnímu " ratingu" Prahy to není nemožné. Chce to jen, aby člověk v primátorském křesle měl koncepční myšlení, manažerské schopnosti a dostatečný rozhled.  Jsem členem strany, které nezřídka bývá vytýkáno, že v praxi nedostála své pravicové rétorice. Je to trochu nepochopení. Smysl moderní konzervativně liberální politiky je právě v tom, že odmítá obětovat neopakovatelný život přítomných generací jakýmkoliv sociálně inženýrským projektům, byť by zvenčí vypadaly sebelépe. Tím se chci řídit i v komunální politice: nehodlám pošetile vylepšovat lidstvo, stačí, když malinko vylepším život pražského človíčka. " Conservare" v latině znamená " chránit, ochraňovat". Jsem konzervativní, protože mírou všech věcí a všeho počínání je pro mne obyčejný člověk, nejlépe svobodný. 

 

Pavel Bém 

starosta městské části Praha 6, kandidát na pražského primátora
4. prosince 2003
4. prosince 2003