Jak se jezdí vozíčkářům v Praze

Na to jsme se zeptali některých účastníků Crossroads 2008, projektu, který se koná už poosmé a slouží mladým lidem se zdravotním handicapem k výměně zkušeností. Projekt pořádají národní společnosti Červeného kříže. Nad letošním ročníkem Crossroads přijal záštitu primátor Pavel Bém a radní Milan Pešák se stal patronem pražské části akce. Praha vynakládá nemalé úsilí, aby se stala vůči osobám s postižením přátelštější. Pro příklad netřeba chodit daleko, 18. června jsme zde na magistrátu pořádali tiskovou konferenci k vydání speciální mapy přístupnosti pražských památek vozíčkářům, vydali jsme i mapu pro nevidomé, upozornil Milan Pešák. Zkušenosti, které vyplynou z celodenní pracovní návštěvy Prahy, budou myslím oboustranně přínosné. Delegáti semináře nám mohou poskytnout cenné rady a podněty, které se jinak získávají jen obtížně, upozornil radní M. Pešák. A jak viděli pobyt v Praze někteří účastníci Crossroads?

Simona Karlwetterová, 24 let, vozíčkářka, Rakousko, Vídeň:

V Praze to bylo velmi složité, vždy jsem potřebovala pomoc, protože chodníky byly skutečně špatné, dost těžké je najet a sjet s chodníku, protože dost často chybějí nájezdové rampy. Některé památky pak jsou bohužel přístupné horším způsobem. Projížděli jsme centrem města a podle mě nejhorší bylo to, že cesty jsou pro vozíčkáře špatné, takže jsem stále potřebovala pomoc. Pokud jde o WC, musím konstatovat, že je velmi těžké je najít a mnohdy bylo obtížné se k nim dostat. Pokud jde o trasu, využívali jsme mapu, kterou nechalo vytvořit hlavní město Praha, která se mi skutečně líbí. Pokud jde o naše průvodce z Českého Červeného kříže, ti nenechali nic náhodě a perfektně zorganizovali celou návštěvu Prahy.

Pokud mám srovnat Prahu a Vídeň, Vídeň má většinou památek přístupnou velmi pohodově pro handicapované, a řekla bych, že chodníky i sjezdy a nájezdy jsou lépe udělané. Pokud jde o městskou dopravu, máme samozřejmě i ve Vídni některé prostředky hromadné dopravy staršího typu a ty pro vozíčkáře nejsou. Pokud jde o většinu toalet, jsou v turisticky známých místech dobře dostupné. Pokud jde o průvodce, pak má vídeňská radnice na svých stránkách celý oddíl věnovaný vozíčkářům.

Zuzana Pavlíčková, 19 let, asistentka vozíčkáře, Pardubice, členka koordinační skupiny projektu HIV AIDS a Život nás všech Českého Červeného kříže. Vyzkoušela si Prahu se svým svěřencem v rámci Crossroads 2008:

Z pohledu asistenta je jasné, že Praha není až tak vhodná pro vozíčkáře, narazili jsme ale na poměrně vleklý problém, jeli jsme ve skupině ve třech, a když jsme přejížděli přechod u Karlových lázní směrem ke Karlovu mostu, tak než jsme sjeli z chodníku a dostali se na druhou stranu, na druhé straně dávno svítila červená, navíc řidiči nebyli nijak ohleduplní.

Také Karlovu ulici, která je dlážděná velkými kostkami, je docela obtížné zdolat. Ocenila bych mapu pro vozíčkáře, kterou vydalo město. Náš kolega, který má více zkušeností, ale stejně naplánované trasy prošel předem, aby se ujistil, že se nic nezměnilo. Jedna naše část pak jela na Černý Most a spolehli se na to, že na Florenci je výtah do metra, on tam skutečně je, ale bohužel nefungoval. Takže asistenti museli snášet vozíčkářku do metra, a proto jim nakonec autobus ujel. Pokud jde o WC, byli jsme v restauraci, do ní jsme se dostali bez potíží, ale bohužel tam neměli bezbariérové WC. Myslím si, že by to měl být zvlášť v centru města standard.

Když bych měla srovnat Prahu s Pardubicemi, kde pomáhám při abylimpiádě, právě tam jsme si vyzkoušeli centrum města. Když se jede v centru s asistentem, není to až tak velký problém. Nicméně lidé nebyli zrovna ochotní nám pomoci, ale to je myslím vždy případ od případu.

Václav Endrich, 22 let, Pardubice, asistent vozíčkáře, student elektrotechniky v Brně a organizátor Crossroads 2008:

Jezdil jsem s dívkou ze Slovenska, která se nemůže sama ani najíst, ani dojít na WC. Byl jsem docela příjemně překvapen, že je v centu Prahy poměrně dost bezbariérových WC, našli jsme i několik vstupů do metra, asi největší obtíží města jsou chodníky a kostky, ale to víme, že se to asi nedá odstranit. Naprosto skvělá věc je mapa pro vozíčkáře, kterou jsme dostali v infocentru na Staroměstském náměstí. Pokud šlo o WC, využili jsme McDonald‘s v Mostecké ulici, tam to bylo bez potíží. Dokonce jsme našli podle mapy i bezbariérovou restauraci nedaleko Václavského náměstí a tam to bylo skutečně výborné. Už si nepamatuji přesně místo, ale přejížděli jsme někde kabely, protože se opravovala ulice, a tam nám lidé dokonce pomohli. Na druhé straně na hlavní turistické trase to nebylo zrovna příjemné, lidé se nechovali příliš vstřícně.

Praha v některých okamžicích skutečně není a ani nemůže být bezbariérová. Metro budované v 70. letech s vozíčkáři prostě nepočítalo. Nyní se za desítky milionů korun stavějí výtahy, ale v některých místech jejich vybudování není zatím technicky možné. A ani památková rezervace nemůže v některých případech nabídnout bezbariérové prostředí, protože by šlo o zásah do památkové chráněných objektů. O pražských chodnících a těch pastičkách na kola vozíčků či konce berlí víme, řekl radní Milan Pešák. Nicméně je mimo možnosti města vytvořit dokonalý prostor pro handicapované. Víme ale, že je i řada zlepšení, uvedl M. Pešák.