Jak poznat vhodnou restauraci?

Posláním obecně prospěšné společnosti Tyfloservis je podpora integrace nevidomých a slabozrakých lidí do společnosti prostřednictvím intervencí zaměřených na samotné nevidomé a slabozraké, osoby jim blízké a širokou laickou i odbornou veřejnost. Tyfloservis sídlí na adrese Krakovská 21, Praha 1, v budově v níž mj. působí Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých a TyfloCentrum Praha. Vzhledem k velmi dobré dostupnosti MHD, což je zásadní pro zrakově postižené klienty, je budova v Krakovské přirozeným centrem pro nevidomé a slabozraké lidi. O restauracích přátelských pro osoby nevidomé a slabozraké jsem hovořil s ředitelem Tyfloservisu, o.p.s. PhDr. Josefem Cerhou.

Jak by měly vypadat restaurace, které vyhovují osobám zrakově postiženým nebo nevidomým?
Je zapotřebí vyjít z rozdělení mezi zrakově postiženými. Je velký rozdíl mezi slabozrakými a zcela nevidomými. Trampoty můžou nastat i tam, kde jde slabozraký nebo nevidomý s průvodcem. Restaurace můžeme posuzovat z různých hledisek. Z hlediska bariérovosti, protože existují i bariéry pro nevidomé a slabozraké, i když mnohem známější jsou bariéry architektonické pro těžce tělesně postižené.

Bariéry pro nevidomé mohou být dvojího druhu. Ohrožující, že se může dotyčný o něco praštit, to je třeba snížený vstup do sklípku, nízko stažené světlo, poličky… Nebo to jsou informační bariéry. Postižený neví, kudy kam se pohybovat, neví, kde najde nějakou informaci, nebo pomoc.

U slabozrakých mohou být stejné bariéry plus k tomu některé další navíc související třeba s intenzitou osvětlení. Jsou slabozrací, kteří jsou světloplaší, takže jim víc vyhovuje, když je v restauraci větší šero. A jsou šeroslepí, kterým naopak vyhovuje, když je tam světla víc. Proto je velice těžké říct, že by některá restaurace z hlediska svého osvětlení byla obecně vhodná pro nevidomé a slabozraké.

U nevidomého člověk nepředpokládá, že by měli něco přečíst. Ale myslím si, že kdyby na dveřích byly reliéfně značené WC muži a WC ženy, tak by to určitě nevadilo… A slabozrací mají problém se čtením všeho druhu…

Pokud jsem nevidomý, tak používám Braillovo slepecké písmo…Jen do určité míry. Musíme si uvědomit, že velkou většinu nevidomých tvoří lidé, kteří přišli o zrak v pozdějším věku. A ti se toto písmo někdy nenaučí vůbec, někdy velice špatně a čtou pomalu. Nelze spoléhat na to, že každý nevidomý umí Braillovo písmo. Naopak. Je to velká menšina.

Nepomohly by speciálně napsané jídelní lístky?
Několikrát to zkusili, ale je to spíš zajímavůstka, ne praktická záležitost. Jídelní lístek byl třikrát tak tlustý, než ten obyčejný, a to nechtěli číst ani zkušení nevidomí. To spíš, kdyby v té restauraci dlouho seděli a nudili se, tak si v něm můžou dodatečně listovat, ale jinak – na vlastní výběr jídla je to příliš velký přepych. Spíš by mnoha nevidomým pomohlo, kdyby si domů mohli přes počítač stáhnout jídelníček z restaurace, v klidu si jej prostudovat a pak restauraci navštívit.

Dělá to některá z restaurací v Praze?
Ano, Divadelní restaurace u Činoherního klubu. Ale zrovna téhle restauraci bych dal nálepku nevidomým nepřátelská. Protože rozhodující moment je někde jinde než v technické pomoci. Navíc kolik nevidomých má doma počítač? Jsou to ti mladší, moderně žijící techničtí lidé. Vím o jednom či dvou lidech, kteří to tak dělají a chodí do restaurací, ale není to celoplošné řešení. Aby jen kvůli tomu měla restaurace označení přátelské pro nevidomé a slabozraké.

V některých restauracích je zase příliš málo světla pro slabozraké, takže nepřečtou jídelní lístek. Ale pokud vím, tak se čtením jídelního lístku mají problém i lidé jinak dobře vidící s běžnou brýlovou korekcí. Když zrovna sebou brýle o třech dioptriích nemají, tak si s malým písmem také neví rady. Jídelní lístek je často tištěn malým písmem, nevhodným tipem tisku a nevhodným kontrastem mezi písmem a pozadím.

Takže jestli tomu dobře rozumím, více radosti by udělaly jídelní lístky psané větším písmem s lepším kontrastem bez přílišných ozdob…
Je to tak. V některých restauracích s tím mají problém už slabozrací. Problémy s rozlišením piktogramu u WC žen a mužů, jsou běžné. To někdy nejde vůbec poznat. Ani zcela dobře vidící si často nejsou jisti, co to vlastně je. (úsměv)

To rozhodující o restauracích, jsou-li přístupné pro nevidomé a slabozraké, je to, že se tu restauraci nevidomý naučil, že ji zná, je to pro něho známé prostředí, že trefí od stolu na WC, že to není příliš komplikovaná záležitost – nepravidelné schody a podobně. Jde-li tam sám. A nejde-li tam sám, tak mu samozřejmě pomůže průvodce.

Ale to úplně klíčové je chování personálu. A to je dramaticky nepěkné. A já mám pocit, že se dokonce v Praze zhoršuje. Že chybí obecně slušnost. Číšník přijde ke stolu a mlčí. A nevidomý nebo slabozraký neví, že tam ten personál vůbec je… Kdyby se zachovávala obecná pravidla slušnosti fungování číšníků, tak je o leccos postaráno… Ale oni tohle dělají. Nejsou schopni říct ano, počkejte, píšu si. Protože nevidomý nemá zpětnou kontrolu, že si označil, co si objednával. Nehledě na to, že číšník často nepřijde ke stolu se zeptat, co si přejete? Že tohle funguje na základě očního kontaktu na dálku. Nebo že zdvihnutím ruky přivolám číšníka. Číšníci totiž nedodržují základní pravidla jejich profese. Když nevidomý nebo slabozraký přijde do restaurace, tak potřebuje najít vhodné místo. Číšník by měl k němu přijít a zeptat se, co si přeje, jestli mu může najít vhodné místo. Aby to měl blízko na WC. Někteří nevidomí se to naučí sami…

Stává se, že nevidomí chodí do hospody sami. Je to sice výjimkou, ale stává se to. A pak jdou tam, kde to dobře znají. Kde se jim podařilo navázat kontakt s personálem. To je to rozhodující. Všechno ostatní padá. Ale pak stačí jeden protivný číšník a všechno to pokazí…

Vím, že někteří slabozrací si stěžují, ti, co nenosí bílou hůl, ale jejich pohled je něčím zvláštní vzhledem k jejich oční chorobě, že personál je na ně a priori vysazený, že vypadají jak nějací feťáci nebo podnapilé osoby. A tak se k nim chovají nepřátelsky.

Aby nevyznívala Praha úplně špatně, existují nějaké restaurace, kde se zrakově postižení schází? Kam rádi zrakově postižení chodí?Existují. Třeba restaurace U Myslivce, jak jezdí na Strahov autobus 176. Zrakově postižení se tam scházeli pravidelně jednou týdně. Ale jen do té doby, než se tam změnil personál. To byl konec a nevidomí se začali scházet někde jinde. Personál je rozhodující. A aby nebyla strašně daleko a komplikovaně toaleta.

Nebo třeba chodili nevidomí do Divadelní restaurace u Činoherního klubu na oběd. A potíže tam vznikly jedině kvůli nevhodnému personálu. Jinak by tam zrakově postižení dále chodili. Přitom je to od nás z Krakovské blízko, nevidomí se tam naučili chodit.

Nebo ještě blíž byla hospoda U majora Zemana. Ale tam zrakově postižení přestali chodit zcela. Vrchní tam s lidmi nechutně manipuloval tak, že je popadl, tykal jim, vláčel s nimi… Nevhodné pro nevidomé také je, když je v restauraci moc hluku, což taky bývá. A U Zemana šla do toho všeho naráz televize i rádio. Ale rozhodující je chování personálu.

Tak opravdu v Praze není jediná restaurace nebo hotel, o nichž by se dalo říct, že jsou přátelské k osobám nevidomým a slabozrakým?
Můžu se poptat, ale obávám se, že to bude těžké a seznam bude krátký. Znám vícero podniků, ale důležité je, aby si vysokou úroveň udržely dlouhodobě. Jakmile se změní personál, je všechno jinak. Ředitel může chtít, tři čtvrtiny číšníků také, ale pak stačí jeden špatný a je to celé v háji.