Návrh nařízení, o zřízení přírodní památky Cikánka II a stanovení jejích bližších ochranných podmínek

  • 1 minuta čtení

Rada hlavního města Prahy se usnesla dne… vydat podle § 44 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění zákona č. 320/2002 Sb., a § 77a odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 349/2009 Sb. (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“), toto nařízení:

§ 1
Předmět úpravy

(1) Zřizuje se přírodní památka Cikánka II (dále jen „přírodní památka“).

(2) Předmětem ochrany přírodní památky je

a) opěrný stratigrafický profil devonských stupňů lochkov-prag,
b) významné paleontologické naleziště,
c) navázané bezlesé biotopy s výskytem chráněných druhů organismů.

(3) Přírodní památka se zřizuje bez ochranného pásma.

Přílohy:

 

Základní informace:

Začátek připomínkování: 18. 11. 2024
Konec připomínkování: 18. 12. 2024

Kontaktní osoba: Mgr. David Čuřík, Odbor ochrany prostředí

Připomínkování návrhu právního předpisu

Bez možnosti spánku, bez práva na klid. A vyhláška tomu tleská.

Tato vyhláška měla chránit právo obyvatel na klidný domov. Místo toho ale přináší další úlevy pro pořadatele hlučných akcí s hudební produkcí – a nechává obyvatele dotčených čtvrtí napospas.

Město má být místem pro život, ne pro přežívání za permanentního hluku. Lidé, kteří roky upozorňují na nesnesitelné podmínky v okolí pravidelných hudebních produkcí pod širým nebem, oprávněně očekávali, že město bude stát na jejich straně. Jenže návrh této vyhlášky jde přesně opačným směrem.

Zjednodušuje podmínky pro pořádání akcí, omezuje ohlašovací povinnosti a rozšiřuje výjimky z nočního klidu. A to v době, kdy si mnozí rezidenti opakovaně stěžují, že nemohou v klidu spát, pracovat, nebo jen běžně žít – právě kvůli opakovaným hudebním produkcím, které často trvají až do nočních hodin.

Zcela chybí účinná ochrana lidí, kteří jsou tomuto hluku vystaveni. Návrh neřeší reálné dopady na zdraví, psychickou pohodu a bezpečnost obyvatel. V konkrétních lokalitách se tyto akce často opakují, dochází k nárůstu obtěžujících projevů, ale obyvatelé mají nulovou možnost se bránit – natož být vyslyšeni.
Z návrhu je zřejmé, že větší váha je přikládána potřebám pořadatelů než právům těch, kdo v daných místech bydlí. Hudební produkce ve veřejném prostoru mají ve městě své místo – ale nesmí se odehrávat na úkor zdraví a pohody tisíců obyvatel.

A proto: pojďte si vy, kteří rozhodujete o životech ostatních, zkusit na pár týdnu bydlet v těchto bytech. Vyzkoušejte si, jaké to je, když vám pod okny probíhá hudební produkce – opakovaně, bez možnosti odpočinku. Rozhodovat o lidech bez vlastní zkušenosti s nadměrným hlukem je krátkozraké a necitlivé.
Právo na zábavu pro návštěvníky akcí, kteří se po nich vrátí do svých tichých domovů, přece nemůže stát nad právem lidí, kteří v těchto lokalitách žijí a před hlukem nemají kam uniknout. Hluk má přímý dopad na zdraví – psychické i fyzické.

Řekněte sami: jak by se vám líbilo bydlet na koncertním stadionu, ze kterého nemůžete utéct?

Vyhláška v této podobě není řešením. Město by mělo stát především za svými obyvateli – ne proti nim.