František Václav Pštross

Dne 13. listopadu 1858 byl na Malostranském náměstí neobyčejně slavnostním způsobem za osobní přítomnosti mocnáře Františka Josefa I. a císařovny Alžběty odhalen pomník „sloupu a opory monarchie“, nedávno zemřelého maršálka Radeckého.
O půl roku později pod panovníkovým osobním velením prohrály rakouské armády porážkou u Solferina definitivně severní Itálii. Vyjevila se hospodářská slabost monarchie a císař byl nucen skoncovat s absolutismem. Chtěl do budoucna zajistit „vnitřní blahobyt Rakouska... času přiměřenými opravami v zákonodárství a ve správě...“.
Za další rok, 26. srpna 1860, nedlouho před vydáním tzv. Říjnového diplomu, který proklamoval znovuzavedení ústavního režimu, byla proto vládním nařízením obnovena volitelnost samospráv a poté vypsány obecní volby. Podle volebního řádu z roku 1850 se jich dne 11. března 1861 v Praze zúčastnilo 5344 oprávněných měšťanských voličů (město mělo v té době 150 000 obyvatel). Vítězem se stali čeští liberálové, kteří šli do volebního klání pod heslem „Pokrokem k lepšímu“, a začali se proto nazývat „strana pokroková“. Ve sboru obecních starších získali 52 mandátů z 90, zatímco německy orientovaná strana „přátel svobodomyslné ústavy“ obsadila pouze 10 míst (zbylých 28 obecních starších bylo zvoleno ze společných kandidátů ve smíšených obvodech). Výsledek voleb znamenal převrat v dosavadním složení i pojetí městské správy a její přechod do rukou české většiny. Pro pražský německý deník Bohemia byl 11. Březen příznačně dalším „dnem u Solferina“.
Do čela čtyřiadvacetičlenné městské rady byl 11. dubna zvolen továrník František Václav Pštross. Narodil se 14. března 1823 v koželužské rodině na Novém Městě, v ulici, která se dnes nazývá jeho jménem. Vystudoval gymnázium a vyučil se v otcově živnosti. V roce 1848 poprvé zasáhl do městské politiky a byl zvolen členem měšťanského výboru. Soustavně se vzdělával v právních a národohospodářských oborech. Již jako dospělý a ženatý muž se roku 1852 vypravil za zkušenostmi do moderních kožedělných závodů v Německu, Francii a Anglii. Po návratu založil na Novém Městě továrnu na zpracování kůží a zajistil jí dynamický rozvoj. Získal si velkou vážnost v podnikatelských kruzích. To mu vyneslo funkci místopředsedy a od roku 1858 předsedy pražské obchodní a živnostenské komory.
Dne 11. září 1861 přijal sbor obecních starších usnesení o zavedení češtiny jako vyučovacího jazyka do všech městských škol. Pro minoritu užívající německou obcovací řeč – hlásilo se k ní asi 20 % obyvatel města – měly být založeny nové menšinové školy. Dnem 1. listopadu pak byla zavedena čeština jako vnitřní úřední řeč ve všech městských úřadech a institucích. Do služeb obce měli být napříště přijímáni pouze zaměstnanci dokonale ovládající český jazyk. Tím byl založen po celá desetiletí trvající rozkol mezi orgány státní a zemské správy, které úřadovaly německy, a česky úřadující pražskou samosprávou. Pražská radnice se jaksi automaticky stala organizátorem i mluvčím českých národních a vlasteneckých snah. Obnovení ústavního systému vedlo k jejich netušenému rozmachu.
V Praze během Pštrossova purkmistrovství vznikly desítky českých spolků a kulturních institucí, včetně těch nejvýznamnějších, jako byly Hlahol, Sokol, Svatobor, Typografia, Merkur, Umělecká beseda a další. V listopadu 1862 byla otevřena stálá česká divadelní scéna, Královské zemské prozatímní národní divadlo, o rok později první městská vyšší dívčí škola. Vznikly první české záložny a banky i průmyslové muzeum Vojty Náprstka pro šíření osvěty mezi řemeslníky a živnostníky. Regulační úpravy městských ulic a prostranství začaly ohrožovat pražské památky. Románskou rotundu sv. Kříže se podařilo zachránit a restaurovat (1863-5), za oběť však padla např. skvostná renesanční Krocínova kašna na Staroměstském náměstí (1862).
Purkmistrovské období Františka Pštrosse skončilo nečekaně již 12. června 1863. Nadějný čtyřicetiletý politik podlehl v několika dnech prudkému zánětu mozkových blan.