JUDr. Antonín Strobach

Josef Müller, který se nedobrovolně vzdal úřadu v březnu 1848, byl posledním pražským purkmistrem jmenovaným do úřadu doživotně. Byl stoupencem
koncepce, v níž magistrát měl být autoritativním státním úřadem a všemu nadřazeným garantem řádu ve městě. Na rozdíl od něho prezident zemského
gubernia hrabě Rudolf Stadion po prvních revolučních událostech ve Vídni a v Praze pochopil, že „běh věcí nevyhnutelně káže, aby obec pražská v magistrátu svém zastoupena byla výborem měšťanským, kterýž by z jejího svobodného volení vzešel“.

Padesát let po zrušení volitelnosti pražské městské správy (1797) vypsal volby, v nichž 29. a 30. března 1848 pouhých 1150 plnoprávných pražských měšťanů a majitelů domů, kterým příslušelo volební právo, zvolilo prozatímní stočlenný městský výbor s 19 náhradníky. 9. dubna byl z něho zvolen užší výbor o dvanácti členech a v jeho čele stanul jako prozatímní purkmistr JUDr. Antonín Strobach (1814–1856).

Od studentských let patřil k známým osobnostem českého vlasteneckého hnutí (byl přítelem K. H. Máchy, členem vlasteneckých spolků, česky píšícím právním publicistou). Zároveň byl zkušeným justičním a správním úředníkem, neboť se po absolvování právnických studií stal koncipientem komorní prokuratury a od roku 1842 působil u zemského soudu. Vynikal rozhledem, rozvahou a přirozenou autoritou. Revoluční události jara 1848 jej proto rychle zařadily mezi přední představitele umírněné liberálně demokratické české politiky po bok F. Palackého, F. A. Braunera a dalších.

Úkol učinit z městského výboru orgán, který by čelil jak reakčním feudálně absolutistickým, tak radikálním anarchistickým tendencím, se ve vyhrocené revoluční situaci ukázal krajně obtížným. Purkmistr musel na jedné straně řešit petice demonstrujících zednických tovaryšů a tiskařů kartounu a vyjednávat o sociálních požadavcích dělnictva. Na druhé straně se marně pokoušel nalézt kompromis mezi českým a německým měšťanstvem, mezi kterými došlo k rozkolu ve věci voleb do frankfurtského všeněmeckého parlamentu. Po známém dopisu F. Palackého do Frankfurtu z 11. dubna 1848 odmítl Národní výbor (dříve Svatováclavský) konání těchto voleb v Praze.

Nato němečtí liberálové výbor opustili a dosud jednotná demokratická fronta se rozdělila na dvě nacionální linie, českou a německou. Když pak 10. května byla Staroměstská radnice obležena demonstranty, kteří bouřlivě žádali propuštění tiskaře Grolla, zatčeného pro vydání anarchistického letáku, a někteří členové městského výboru žádali vyhlášení stanného práva, odmítl A. Strobach jak tento mocenský prostředek, tak nátlak radikálů. V osobně neřešitelné situaci odstoupil z purkmistrovského úřadu.

Poté byl zvolen poslancem ústavodárného sněmu, který zasedal ve Vídni a později v Kroměříži. Do rozehnání tohoto orgánu v březnu 1849 byl po jistou dobu dokonce jeho předsedou. Poté působil jako rada vrchního zemského soudu, avšak roku 1853 byl Bachovým režimem předčasně penzionován. Jako oblíbený a vlivný pražský advokát zemřel 22. listopadu 1856.