JUDr. Alois Říha

Dva dny poté, kdy byl 9. července 1940 zatčen primátor Otakar Klapka, oznámil státní tajemník v úřadě říšského protektora K. H. Frank předsedovi protektorátní vlády Ing. A. Eliášovi, že komisařským vedoucím pro výkon primátorských záležitostí se stává JUDr. Alois Říha.

Tento správní úředník dovršil již šedesát pět let věku a k výkonu komisařské funkce byl povolán z výslužby. Měl za sebou celoživotní kariéru v zemské exekutivě a předpokladem pro jeho povolání do primátorského úřadu byla jak vysoká odbornost, preciznost a administrativně organizační schopnosti, tak naprostá apolitičnost, neangažovanost a nadstranický byrokratický konzervativizmus.

Alois Říha pocházel z rolnické rodiny z Bratčic na Čáslavsku, kde se narodil 21. července 1875. Hned po absolvování gymnaziálních a právnických studií (doktorát získal roku 1899) vstoupil do státních služeb jako úředník pražského místodržitelství. Vystřídal řadu funkcí na okresních hejtmanstvích v Karlíně, Lanškrounu a Brandýse nad Labem. V roce 1924 byl jmenován vládním radou a o čtyři roky později začal působit jako přednosta oddělení v zemském úřadě v Praze. Měl na starosti záležitosti volební, státního občanství a zemského zastupitelstva. V městské správě nikdy nepůsobil, přicházel však s ní v průběhu své úřední činnosti pravidelně do styku. Do výslužby odešel počátkem roku 1939 z vysokého postu vládního rady a titulárního viceprezidenta zemské správy politické v Čechách.

Přestože 26. srpna 1940 byl Říha definitivně potvrzen ve funkci a oprávněn užívat titulu primátora, jeho skutečný vliv na řízení hlavního města byl téměř nulový, všechny rozhodovací pravomoci si po zatčení primátora Klapky přisvojil jeho německý náměstek Josef Pfitzner. Ten přes Klapkův odpor prosadil jen několik dnů před jeho zatčením rozsáhlé přejmenování pražských ulic podle německých představ. Po Klapkově internaci okamžitě zavedl na radnici německé úřadování (snažil se je prosadit již od roku 1939), dosadil řadu referentů z řad pražských Němců a obsadil i úřední byt primátora v budově Městské knihovny. Německé okupační orgány, především Plánovací komise pro město Prahu a okolí, jež nahradila českou Státní regulační komisi, současně urychleně připravovaly plány na germanizaci města.

Cíl těchto plánů vyjádřil předseda Plánovací komise, říšský Němec prof. arch. P. Niemeyer, 15. března 1941 následovně: „...v několika letech bude pro každého návštěvníka tvář Prahy čistě německá, přestože v miliónovém městě bydlí jen 21 000 Němců.“ Konečný záměr okupantů šel ovšem podstatně dále. Jeho dva základní kroky formuloval K. H. Frank. Prvním bylo úplné zničení české národní existence ve střední Evropě a tím druhým začlenění „českého prostoru“ do říšského území a jeho osídlení německým obyvatelstvem.

V první polovině října 1940 rozhodl Adolf Hitler o realizaci této koncepce, avšak „racionální“ cestou postupné asimilace rasově vhodných Čechů a násilné likvidace nebo deportace ostatních. Uskutečnění plánů však vázlo, mimo jiné na rozporech mezi říšskými a sudetskými Němci v orgánech okupační správy. Realizace velkoněmecké „Baukultur“, jež měla být méněcenným Čechům demonstrována výstavbou monumentálních budov říšských úřadů, NSDAP, sjezdové haly, kasáren SS, německé univerzity a luxusních bytů na dominantních místech Petřína, Letné, Podbaby i jinde, byla odkládána, až ji definitivně zmařily válečné komplikace, které potkaly říšskou brannou moc v zimě 1941–1942 na východním bojišti. Opětné poněmčení „starého německého města v srdci Evropy“ neprosadil ani nový zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich. Jeho energické úsilí v tomto směru zmařil 27. května 1942 atentát parašutistů Gabčíka a Kubiše. Poté již okupační moc měla sílu pouze na systematický teror proti odbojářům a odpůrcům nacismu. Převahou český a protifašistický ráz Prahy však nezměnila.

Primátor Říha byl po celých pět let pouze pasivním administrátorem městské každodennosti bez vlivu na jakékoli zásadní dění. Ve funkci vydržel až do dopoledne 5. května 1945, kdy byl internován povstalci, kteří obsadili radnici. Dříve, nežli mohlo být posouzeno a zváženo jeho počínání v primátorském úřadě v letech poroby, zemřel dne 1. července 1945.