Asi nejsou zase lidi
Večerník Praha - 19.10.2000
Stejně jako každý rok i při letošním zahájení přednášek na vysokých školách Dopravní podnik hl. m. Prahy katastroficky propadl. Dlouhé a nepřehledné fronty na jízdní doklady a předplatní kupony byly k vidění na každém prodejním místě. Je zajímavé, že se z dlouholetých zkušeností ještě vedení podniku nepoučilo. Stačilo by určitě málo. Například vyslat do každé školy a fakulty jednoho, dva lidi, kteří by celou agendu s vyřizováním nových cestovních dokladů a v tomto měsíci i prodej kuponů zařídili přímo v místě školy. A předprodejní místa by se tak uvolnila pro jiné lidi. Je asi pravděpodobné, že někdo bude namítat, že pracovníci dopravního podniku jsou pověřeni jinými úkoly a jsou v centrále potřeba. Snad ano, ale když probíhá průzkumná akce, kolik cestujících jezdí metrem, kudy a kam, tak tito pracovníci jsou také uvolněni a nikde nechybí. Určitě by na dva, tři dny byli postradatelní i v tomto případě a odlehčili by pracovníkům v předprodeji.
MICHAL RATHAN
Redakce IN, Schreib
Je to každoroční polemika, která má nejméně dva stránky. První se týká Dopravního podniku, který už v posledních letech prodejní místa výrazně posílil, prodloužil dobu, kdy si lze kupóny v předstihu koupit atd. . Lze samozřejmě vždy tvrdit, že měl udělat více, ale proti tomu stojí stejně hlasité volání médií i veřejnosti, že nemá zvyšovat náklady. A další prodejní místa, případně distributoři posílaní do škol a podobně něco stojí a to něco musí jít z výdajů na městskou hromadnou dopravu… Která už má i tak dost starostí s tím, aby utlumila nárůst cen nafty a nemusela zvyšovat jízdné tak, jak to v současnosti už dělá většina měst v republice. Navíc to má svou právní stránku, protože jízdní kupón je cenina, nemůže ho prodávat každý atd. Tak rámcově se tomu říká hmotná odpovědnost a podobě a má to, ja je vcelku obecně známo, svá pravdila. Stejně jako má svá pravidla vztah zaměstnavatel - zaměstnanec, takže jaksi nelze sebrat v libovolném úřadu kohokoli a pověřit ho čímkoli. Zákoník práce je v tomto směru docela zajímavým čtením, po jehož absolvování člověka většinou přestávají napadat některá hezká a přímočará řešení. Tím nemá být řečeno, že tuto službu nelze dále zlepšovat, ale prostě by to něco stálo. A tyto náklady je potom potřeba porovnávat s užitkem, který by další rozšiřování služeb za běžný rámec stálo. Takovéto porovnání je na Dopravním podniku, který to samozřejmě dělá a rozšiřuje služby i s přihlédnutím k výsledkům.
Druhou stránkou mince je, že pokud se v určité době všichni rozhodnou, že si kupón koupí poslední den, tak frontám nezabrání vůbec nic. Protože by to znamenalo vybudovat tak obrovský distribuční systém pro takovýto jednorázový nápor, že si to, vzhledem k nákladům, nedovolí žádná privátní firma, pokud na prodávaném produktu nevydělá. Jízdné MHD Praha naopak dotuje a vkládá do toho veřejné peníze (naše daně) a musí tedy vážit výdaje přinejmenším stejně pečlivě. Přitom bych tak docela nepomíjel ani druhou stránku věci, což je kupující. Ten se může frontám vyhnout jednoduše tím, že si kupón koupí o pár dní dříve, kdy je všude u okének prokazatelně prázdno. Vím, že je to proti lidské přirozenosti, která nám velí dělat vše až tehdy, když doopravdy není kam uhnout, ale…
Stejně jako každý rok i při letošním zahájení přednášek na vysokých školách Dopravní podnik hl. m. Prahy katastroficky propadl. Dlouhé a nepřehledné fronty na jízdní doklady a předplatní kupony byly k vidění na každém prodejním místě. Je zajímavé, že se z dlouholetých zkušeností ještě vedení podniku nepoučilo. Stačilo by určitě málo. Například vyslat do každé školy a fakulty jednoho, dva lidi, kteří by celou agendu s vyřizováním nových cestovních dokladů a v tomto měsíci i prodej kuponů zařídili přímo v místě školy. A předprodejní místa by se tak uvolnila pro jiné lidi. Je asi pravděpodobné, že někdo bude namítat, že pracovníci dopravního podniku jsou pověřeni jinými úkoly a jsou v centrále potřeba. Snad ano, ale když probíhá průzkumná akce, kolik cestujících jezdí metrem, kudy a kam, tak tito pracovníci jsou také uvolněni a nikde nechybí. Určitě by na dva, tři dny byli postradatelní i v tomto případě a odlehčili by pracovníkům v předprodeji.
MICHAL RATHAN
Redakce IN, Schreib
Je to každoroční polemika, která má nejméně dva stránky. První se týká Dopravního podniku, který už v posledních letech prodejní místa výrazně posílil, prodloužil dobu, kdy si lze kupóny v předstihu koupit atd. . Lze samozřejmě vždy tvrdit, že měl udělat více, ale proti tomu stojí stejně hlasité volání médií i veřejnosti, že nemá zvyšovat náklady. A další prodejní místa, případně distributoři posílaní do škol a podobně něco stojí a to něco musí jít z výdajů na městskou hromadnou dopravu… Která už má i tak dost starostí s tím, aby utlumila nárůst cen nafty a nemusela zvyšovat jízdné tak, jak to v současnosti už dělá většina měst v republice. Navíc to má svou právní stránku, protože jízdní kupón je cenina, nemůže ho prodávat každý atd. Tak rámcově se tomu říká hmotná odpovědnost a podobě a má to, ja je vcelku obecně známo, svá pravdila. Stejně jako má svá pravidla vztah zaměstnavatel - zaměstnanec, takže jaksi nelze sebrat v libovolném úřadu kohokoli a pověřit ho čímkoli. Zákoník práce je v tomto směru docela zajímavým čtením, po jehož absolvování člověka většinou přestávají napadat některá hezká a přímočará řešení. Tím nemá být řečeno, že tuto službu nelze dále zlepšovat, ale prostě by to něco stálo. A tyto náklady je potom potřeba porovnávat s užitkem, který by další rozšiřování služeb za běžný rámec stálo. Takovéto porovnání je na Dopravním podniku, který to samozřejmě dělá a rozšiřuje služby i s přihlédnutím k výsledkům.
Druhou stránkou mince je, že pokud se v určité době všichni rozhodnou, že si kupón koupí poslední den, tak frontám nezabrání vůbec nic. Protože by to znamenalo vybudovat tak obrovský distribuční systém pro takovýto jednorázový nápor, že si to, vzhledem k nákladům, nedovolí žádná privátní firma, pokud na prodávaném produktu nevydělá. Jízdné MHD Praha naopak dotuje a vkládá do toho veřejné peníze (naše daně) a musí tedy vážit výdaje přinejmenším stejně pečlivě. Přitom bych tak docela nepomíjel ani druhou stránku věci, což je kupující. Ten se může frontám vyhnout jednoduše tím, že si kupón koupí o pár dní dříve, kdy je všude u okének prokazatelně prázdno. Vím, že je to proti lidské přirozenosti, která nám velí dělat vše až tehdy, když doopravdy není kam uhnout, ale…
19. října 2000
19. října 2000