Boj v bludném kruhu
Večerník Praha - 8.6.2001
Všichni úředníci celého světa mají neomezenou fantazii vymýšlet neuvěřitelné vyhlášky, nařízení, formuláře, zákazy a příkazy. Místo toho, aby ouřadové pomáhali a byli všelijak ku prospěchu občanům, kteří si je platí ze svých nekřesťanských daní, spíše je otravují a nesnesitelně jim komplikují život. Stejně tak má drtivá většina úředníků, kteří mají byť jen jediné razítko, jehož bouchnutím rozhodují o sebemenší prkotině, snad už od dětství vrozený sklon ke korupci. Příčin jejich korumpovatelnosti je samozřejmě mnoho - nízké platy úředníků, vyhlášky, které jsou konstruovány tak, že opravdu záleží pouze na libovůli toho či onoho "inkousta", jak vaši žádost vyřídí, nebo jen prostá, přirozená a krystalická lidská touha po mamonu, u úředníků však hypertrofovaná snad až do kosmických rozměrů. Každá politická reprezentace (sama naprosto nezkorumpova-telná, že ano), která zastřešuje jakýkoliv úřad, se s pravidelnou horlivostí v rozpětí jednoho až jednoho a půl roku před volbami vrhá do zvládnutí vpravdě heroického úkolu: Vymýcení korupce. Tato periodicky se opakující zábava se nemohla vyhnout ani pražskému magistrátu. Ten ovšem překvapil a přišel s metodou boje proti úplatkům vpravdě novátorskou: Aby znemožnil občanům předat a úředníkům převzít úplatek, rozhodli se radní, že zamezí jakémukoliv kontaktu mezi oběmi subjekty. Zkrátka - při-nesete-li žádost, dejme tomu na stavební úpravu svého domu, strčíte ji do jakéhosi tajemného šuplíku, ze kterého ji někdo vyjme a zcela anonymně vyřídí. Myšlenka zdánlivě pozoruhodná, leč zcela zcestná. Jak dlouho myslíte, že bude trvat, než obě strany korupce - odvěké to lidské transakce - přijdou na to, jak si kromě anonymního předání žádostí předají i úplatek?
Marek Stoniš
Redakce IN, Luděk Schreib
Inu, za prvé to není novátorství, protože takovéto systémy ve světě skutečně existují. A za druhé, není pravda, že takovýto systém pražský magistrát zavádí, jak se čtenář Večerníku Praha dočte ve stejném listu a dokonce ve stejný den v článku Františka Kostlána. Rozdíl je v tom, že jeden článek psal zpravodaj, který na setkání s ředitelem magistrátu byl a informoval o něm, a druhý redaktor, který si z jeho článku vybral pár řádek a napsal komentář - poznámku, protože potřeboval zaplácnout kus místa v novinách. Jak říkával už Werich, "býti bidelníkem je dobré bydlo". Další v novinařině používané přísloví potom říká, že znalost věci, o které redaktor píše, brání v tvůrčím rozletu. Autor poznámky se evidentně fakty svazovat nenechává, ale tak to chodí a každá redakce několika vševědy disponuje. Ale pokud Večerníku Praha nevadí, že na každé stránce píše o stejné věci něco jiného...
Všichni úředníci celého světa mají neomezenou fantazii vymýšlet neuvěřitelné vyhlášky, nařízení, formuláře, zákazy a příkazy. Místo toho, aby ouřadové pomáhali a byli všelijak ku prospěchu občanům, kteří si je platí ze svých nekřesťanských daní, spíše je otravují a nesnesitelně jim komplikují život. Stejně tak má drtivá většina úředníků, kteří mají byť jen jediné razítko, jehož bouchnutím rozhodují o sebemenší prkotině, snad už od dětství vrozený sklon ke korupci. Příčin jejich korumpovatelnosti je samozřejmě mnoho - nízké platy úředníků, vyhlášky, které jsou konstruovány tak, že opravdu záleží pouze na libovůli toho či onoho "inkousta", jak vaši žádost vyřídí, nebo jen prostá, přirozená a krystalická lidská touha po mamonu, u úředníků však hypertrofovaná snad až do kosmických rozměrů. Každá politická reprezentace (sama naprosto nezkorumpova-telná, že ano), která zastřešuje jakýkoliv úřad, se s pravidelnou horlivostí v rozpětí jednoho až jednoho a půl roku před volbami vrhá do zvládnutí vpravdě heroického úkolu: Vymýcení korupce. Tato periodicky se opakující zábava se nemohla vyhnout ani pražskému magistrátu. Ten ovšem překvapil a přišel s metodou boje proti úplatkům vpravdě novátorskou: Aby znemožnil občanům předat a úředníkům převzít úplatek, rozhodli se radní, že zamezí jakémukoliv kontaktu mezi oběmi subjekty. Zkrátka - při-nesete-li žádost, dejme tomu na stavební úpravu svého domu, strčíte ji do jakéhosi tajemného šuplíku, ze kterého ji někdo vyjme a zcela anonymně vyřídí. Myšlenka zdánlivě pozoruhodná, leč zcela zcestná. Jak dlouho myslíte, že bude trvat, než obě strany korupce - odvěké to lidské transakce - přijdou na to, jak si kromě anonymního předání žádostí předají i úplatek?
Marek Stoniš
Redakce IN, Luděk Schreib
Inu, za prvé to není novátorství, protože takovéto systémy ve světě skutečně existují. A za druhé, není pravda, že takovýto systém pražský magistrát zavádí, jak se čtenář Večerníku Praha dočte ve stejném listu a dokonce ve stejný den v článku Františka Kostlána. Rozdíl je v tom, že jeden článek psal zpravodaj, který na setkání s ředitelem magistrátu byl a informoval o něm, a druhý redaktor, který si z jeho článku vybral pár řádek a napsal komentář - poznámku, protože potřeboval zaplácnout kus místa v novinách. Jak říkával už Werich, "býti bidelníkem je dobré bydlo". Další v novinařině používané přísloví potom říká, že znalost věci, o které redaktor píše, brání v tvůrčím rozletu. Autor poznámky se evidentně fakty svazovat nenechává, ale tak to chodí a každá redakce několika vševědy disponuje. Ale pokud Večerníku Praha nevadí, že na každé stránce píše o stejné věci něco jiného...
8. června 2001
8. června 2001