Dluhy Prahy jsou pod kontrolou

Hospodářské noviny - 1.3.2002
Na konci komunistického režimu byla Praha sice bez významnějšího zadlužení, ale s mnoha desítkami miliard korun vnitřního dluhu. Zaostávala za metropolemi západní Evropy v úrovni infrastruktury, údržbě bytového fondu, technickém stavu škol, divadel a ústavů sociální péče, čistotě ulic, zkrátka v kvalitě života vůbec.
Po počátečním přešlapování na místě v prvé části porevolučního období Praha vydala v roce 1994 první emisi obligací, v objemu 250 miliónů dolarů. Poměrně značná částka "zašuměla" v městském rozpočtu během krátké doby, rozpuštěná do celé řady více nebo méně významných investičních akcí.
Je potřebné ocenit, že z výnosu této emise obligací byla uskutečněna například rekonstrukce Obecního domu a výstavba řady dopravních staveb, z nichž nejvýznamnější je dokončení trasy metra B do stanice Zličín a rekonstrukce páteřních silničních komunikací města. Velmi důležité však bylo, že se díky této - finančními kruhy velmi příznivě hodnocené - emisi hlavní město zviditelnilo na evropských finančních trzích a vstoupilo do podvědomí investorů jako velmi perspektivní partner.
V roce 1997 stát poprvé velmi významně snížil účelové investiční dotace na výstavbu metra z obvyklé roční výše až 1,5 miliardy korun. V letech 1998 a 1999 nebylo však ve státním rozpočtu na tento účel pamatováno ani korunou. Hlavně z tohoto důvodu Praha čerpala od roku 1998 syndikovaný úvěr ve výši 105 miliónů dolarů, který byl později převeden do korunového dluhového instrumentu ve výši 3,75 miliardy korun. "Příjemcem" těchto peněz byly velké dopravní stavby: výstavba tunelu Mrázovka (soubor staveb Strahovského tunelu) a trasa B metra - směr Černý most.
Na počátku tohoto volebního období, v roce 1999, nově zvolená městská rada přistoupila ke zpracování přehledu dlouhodobých investičních potřeb Prahy. Tento program investic, které by bylo vhodné realizovat ve městě v následujících osmi letech po výchozím roce, zahrnoval investice v celkovém souhrnu přesahujícím částku 160 miliard korun.
Reálná možnost financování těchto investic v rámci standardních výdajů rozpočtu se však pohybovala v letech 1995 až 1998 v průměru kolem šesti miliard ročně. Je zřejmé, že zapojení cizích zdrojů při financování investic je nezbytné a může výrazně zkrátit dobu uskutečnění dlouhodobého investičního programu Prahy a toto zkrácení pozitivně ovlivňuje i celkovou výši vynaložených finančních prostředků.
Hlavní město přistoupilo k vydání II. emise obligací již v roce 1999 v objemu 200 miliónů eur a se splatností na deset let. Takto získané finance byly využity k realizaci strategických investičních priorit města: na výstavbu metra a městského okruhu, městské infrastruktury, nové tramvajové trati na jedno ze sídlišť, potřebných bytových objektů, protipovodňových opatření. V letech 1999 a 2000 město také získalo dva úvěry Evropské investiční banky se splatností dvacet let. První úvěr (50 miliónů eur) byl použit na obnovu vodohospodářské infrastruktury, druhý (150 miliónů eur) na výstavbu metra na sever Prahy, v současné době se čerpá první část tohoto úvěru ve výši 75 miliónů eur.
Pro úplnost je třeba dodat, že v roce 2001 Praha vydala v pořadí již třetí emisi obligací, tentokrát v korunách. Výnos z této emise dluhopisů město používá k výstavbě (jihozápadní části) městského okruhu a k nákupu nových vagónů metra.
Hrubá zadluženost Prahy v tuto chvíli činí asi 22 miliard korun. Musím však zdůraznit, že určitá část cizích zdrojů (na nákup vagónů metra, výstavbu metra) není zatím vyčerpána. K 31. prosinci 2001 se jednalo o zhruba 6,5 miliardy, přičemž finanční prostředky určené na výstavbu metra budou čerpány ještě v příštích zhruba třech letech.
Nová legislativa stanoví českým municipalitám závazný rámec dluhové služby. Ročně splácené úroky a kupóny, roční splátky jistin úvěrů a podíly z jistin obligací a dále úvěrů s jednorázovou splatností (tedy celková výše jistiny dělená počtem let splatnosti), nemají v souhrnu převýšit patnáct procent z celkových ročních příjmů obce. V podmínkách Prahy k 31. prosinci dosáhla úroveň dluhové služby vypočtená podle příslušného vzorce pěti procent.
Pokřik části opozice na pražské radnici o spirále zadluženosti a o extrémním zadlužování města tedy není vůbec oprávněný, což je opakovaně potvrzováno i odbornými názory tuzemské i zahraniční finanční sféry.
Při propočtech případného dalšího zapojení cizích zdrojů do rozpočtu Prahy se ukazuje, že hlavní město by za určitých podmínek bez problémů uneslo zapojení dalších až třinácti miliard korun se splatností na deset let, přičemž by podle propočtů nikdy v příštích deseti letech nedošlo k překročení stanovené hranice patnácti procent. Jen v několika málo letech by se Praha přiblížila hranici patnácti procent dluhové služby. Ovšem čím delší bude doba splatnosti úvěrů, tím více bude možné do městského rozpočtu zapojit v příštích letech cizích zdrojů.
Tomuto požadavku by zřejmě nejlépe odpovídaly úvěry například Evropské investiční banky, Evropské banky pro obnovu a rozvoj nebo i komerčních bank s dvacetiletou splatností.
Vedení města je pochopitelně zřejmé, že financování investičních potřeb není nutné realizovat pouze zapojením cizích zdrojů získaných z běžných dluhových instrumentů, jako jsou emise obligací či úvěry. Proto diskutuje i o jiných řešeních, která by na celkovou výši zadlužení neměla nepříznivý dopad.
Jiří Paroubek


Autor je ekonomický náměstek pražského primátora (ČSSD)