Dopis primátorovi Kaslovi
Haló noviny - Dopisy čtenářů - 18. 8. 2000
Dočetla jsem se, že jste dostal od předsednictva Českého svazu bojovníků za svobodu, pod vedením p. JUDr. Čermína dopis, ve kterém Vás žádají, abyste odsouhlasil zřízení ústředního pohřebiště u nás padlých nacistů za 2. světové války na Olšanském hřbitově v Praze. Kdyby to nepsala členka tohoto svazu, možná bych o tom zapochybovala, jelikož jsem si myslela, že pan JUDr. Čermín je rozumný a vzdělaný člověk. Ale, jak je vidět, v mém životě další člověk, který mě zklamal. Je neuvěřitelné, že se mezi námi najdou lidé jako je p. JUDr. Čermín a chtějí stavět "nóbl" pohřebiště vrahů našich spoluobčanů. Chci věřit, pane primátore, že Vy nedopustíte, aby se takový pomník postavil v Praze na Olšanech, ani kdekoliv jinde v ČR. Takový akt by byl potupou a ponížením všech našich spoluobčanů, které nacisté za druhé světové války zavraždili. Byl mezi nimi i můj bratr, kterému bylo pouhých 18 let.
ANASTÁZIE SMÍTKOVÁ, Horní Jiřetín
Jan Kasl, primátor hl. m. Prahy
V Haló novinách, v rubrice Dopisy čtenářů, se objevil dopis paní Anastázie Smítkové adresovaný mně a zabývající se velmi citlivou otázkou zřízení německého vojenského hřbitova na území hlavního města Prahy. Stejné téma se objevilo i v dalších článcích. Protože Haló noviny nečtu, dostal se ke mně uvedený dopis ve výběru tisku. Považuji za nutné paní Smítkové odpovědět.
Chápu pocity paní Smídkové a dalších občanů, kterých se hrůzy druhé světové války bezprostředně dotkly, a proto bych jim rád vzniklou situaci podrobněji vysvětlil.
V rámci současné zahraniční politiky vyplynuly pro Českou republiku mj. povinnosti zakotvené v mezinárodních smlouvách týkajících se pietního uložení všech obětí 2. světové války. Jedná se o Ženevskou úmluvu obsaženou ve vyhlášce Ministerstva zahraničních věcí č. 65/1954 Sb., ústavní zákon č. 4/1993 Sb. a bilaterální smlouvu mezi Spolkovou republikou Německa a ČR o dobré sousedské spolupráci ze dne 27. 2. 1992 čl. 30, kde je upravena péče o hroby. V zahraniční politice státu se klade důraz na dodržování uzavřených mezinárodních smluv. Na základě výše citované bilaterální smlouvy podepsali dne 30. 3. 1992 v Kasselu pověření zástupci Volksbundu (tj. Lidový spolek péče o německé válečné hroby), Výboru pro lidská práva ČSFR a firmy Pargent s.r.o. rámcovou smlouvu o spolupráci při registraci, zajišťování a údržbě hrobů německých vojáků z 1. a 2. světové války. Z uvedených důvodů bylo příslušnými státními orgány umožněno Lidovému spolku provádět exhumace hrobů vojáků Wermachtu, pohřbených na různých místech naší republiky, a budovat vojenská pohřebiště pro uložení exhumovaných ostatků. Takovéto vojenské hřbitovy již vznikly v Brně, Mariánských Lázních, Karlových Varech, Jihlavě, Pacově, Rakovníku a Plzni. Připravuje se výstavba hrobů v Opavě a stavební práce ve Valašském Meziříčí jsou před dokončením.
Vraťme se ale k Praze. Zde byl ke konci druhé světové války soustředěn značný počet raněných vojáků Wermachtu, kteří podlehli následkům svých zranění. Většina z nich byla tehdy pohřbena na hřbitově v Ďáblicích. Hroby nebyly nikterak označeny a do roku 1990 převládala snaha o jejich úplné zahlazení. Následně byla nad těmito hroby vybudována oddělení občanských urnových hrobů. V roce 1997 zde bylo společností Pargent s.r.o. exhumováno a deponováno více než tisíc ostatků německých vojáků, kteří zemřeli v průběhu války na území Prahy.
Na základě uvedených skutečností bylo hlavní město Praha oficiálně požádáno Velvyslanectvím Spolkové republiky Německo, zastoupeným velvyslancem Hagenem Graf Lambsdorffem, o spolupráci v této záležitosti spočívající ve vyčlenění pietního místa pro důstojné uložení obětí 2. světové války. Uvedený požadavek písemně podpořilo Ministerstvo zahraničních věcí ČR.
Žádostí Ministerstva zahraničních věcí ČR a Velvyslanectví Spolkové republiky Německo o zřízení vojenského hřbitova se podrobně zabývala rada Zastupitelstva hl. m. Prahy dne 20. 6. 2000 a Zastupitelstvo hlavního města Prahy dne 29. 6. 2000. To vyslovilo se zřízením vojenského hřbitova na těchto pozemcích souhlas svým usnesením č.20/03. Jen pro vysvětlení, jedná se o bývalý německý evangelický hřbitov ve Strašnicích, který nadále zůstane v majetku města; starost o něj však převezme německá strana, která bude hradit všechny náklady s tím spojené.
Chci vás ujistit, že při rozhodování a hlasování o zřízení německého vojenského hřbitova na území hlavního města Prahy si představitelé města byli vědomi všech historických faktů. Jsme přesvědčeni, že zřízení důstojného pohřebiště pro německé válečné oběti bude důkazem o usmíření s minulostí pro budoucí generace podobně jako tomu je i v ostatních výše jmenovaných městech v České republice.
S pozdravem
Jan K a s l
primátor hlavního města Prahy
Dočetla jsem se, že jste dostal od předsednictva Českého svazu bojovníků za svobodu, pod vedením p. JUDr. Čermína dopis, ve kterém Vás žádají, abyste odsouhlasil zřízení ústředního pohřebiště u nás padlých nacistů za 2. světové války na Olšanském hřbitově v Praze. Kdyby to nepsala členka tohoto svazu, možná bych o tom zapochybovala, jelikož jsem si myslela, že pan JUDr. Čermín je rozumný a vzdělaný člověk. Ale, jak je vidět, v mém životě další člověk, který mě zklamal. Je neuvěřitelné, že se mezi námi najdou lidé jako je p. JUDr. Čermín a chtějí stavět "nóbl" pohřebiště vrahů našich spoluobčanů. Chci věřit, pane primátore, že Vy nedopustíte, aby se takový pomník postavil v Praze na Olšanech, ani kdekoliv jinde v ČR. Takový akt by byl potupou a ponížením všech našich spoluobčanů, které nacisté za druhé světové války zavraždili. Byl mezi nimi i můj bratr, kterému bylo pouhých 18 let.
ANASTÁZIE SMÍTKOVÁ, Horní Jiřetín
Jan Kasl, primátor hl. m. Prahy
V Haló novinách, v rubrice Dopisy čtenářů, se objevil dopis paní Anastázie Smítkové adresovaný mně a zabývající se velmi citlivou otázkou zřízení německého vojenského hřbitova na území hlavního města Prahy. Stejné téma se objevilo i v dalších článcích. Protože Haló noviny nečtu, dostal se ke mně uvedený dopis ve výběru tisku. Považuji za nutné paní Smítkové odpovědět.
Chápu pocity paní Smídkové a dalších občanů, kterých se hrůzy druhé světové války bezprostředně dotkly, a proto bych jim rád vzniklou situaci podrobněji vysvětlil.
V rámci současné zahraniční politiky vyplynuly pro Českou republiku mj. povinnosti zakotvené v mezinárodních smlouvách týkajících se pietního uložení všech obětí 2. světové války. Jedná se o Ženevskou úmluvu obsaženou ve vyhlášce Ministerstva zahraničních věcí č. 65/1954 Sb., ústavní zákon č. 4/1993 Sb. a bilaterální smlouvu mezi Spolkovou republikou Německa a ČR o dobré sousedské spolupráci ze dne 27. 2. 1992 čl. 30, kde je upravena péče o hroby. V zahraniční politice státu se klade důraz na dodržování uzavřených mezinárodních smluv. Na základě výše citované bilaterální smlouvy podepsali dne 30. 3. 1992 v Kasselu pověření zástupci Volksbundu (tj. Lidový spolek péče o německé válečné hroby), Výboru pro lidská práva ČSFR a firmy Pargent s.r.o. rámcovou smlouvu o spolupráci při registraci, zajišťování a údržbě hrobů německých vojáků z 1. a 2. světové války. Z uvedených důvodů bylo příslušnými státními orgány umožněno Lidovému spolku provádět exhumace hrobů vojáků Wermachtu, pohřbených na různých místech naší republiky, a budovat vojenská pohřebiště pro uložení exhumovaných ostatků. Takovéto vojenské hřbitovy již vznikly v Brně, Mariánských Lázních, Karlových Varech, Jihlavě, Pacově, Rakovníku a Plzni. Připravuje se výstavba hrobů v Opavě a stavební práce ve Valašském Meziříčí jsou před dokončením.
Vraťme se ale k Praze. Zde byl ke konci druhé světové války soustředěn značný počet raněných vojáků Wermachtu, kteří podlehli následkům svých zranění. Většina z nich byla tehdy pohřbena na hřbitově v Ďáblicích. Hroby nebyly nikterak označeny a do roku 1990 převládala snaha o jejich úplné zahlazení. Následně byla nad těmito hroby vybudována oddělení občanských urnových hrobů. V roce 1997 zde bylo společností Pargent s.r.o. exhumováno a deponováno více než tisíc ostatků německých vojáků, kteří zemřeli v průběhu války na území Prahy.
Na základě uvedených skutečností bylo hlavní město Praha oficiálně požádáno Velvyslanectvím Spolkové republiky Německo, zastoupeným velvyslancem Hagenem Graf Lambsdorffem, o spolupráci v této záležitosti spočívající ve vyčlenění pietního místa pro důstojné uložení obětí 2. světové války. Uvedený požadavek písemně podpořilo Ministerstvo zahraničních věcí ČR.
Žádostí Ministerstva zahraničních věcí ČR a Velvyslanectví Spolkové republiky Německo o zřízení vojenského hřbitova se podrobně zabývala rada Zastupitelstva hl. m. Prahy dne 20. 6. 2000 a Zastupitelstvo hlavního města Prahy dne 29. 6. 2000. To vyslovilo se zřízením vojenského hřbitova na těchto pozemcích souhlas svým usnesením č.20/03. Jen pro vysvětlení, jedná se o bývalý německý evangelický hřbitov ve Strašnicích, který nadále zůstane v majetku města; starost o něj však převezme německá strana, která bude hradit všechny náklady s tím spojené.
Chci vás ujistit, že při rozhodování a hlasování o zřízení německého vojenského hřbitova na území hlavního města Prahy si představitelé města byli vědomi všech historických faktů. Jsme přesvědčeni, že zřízení důstojného pohřebiště pro německé válečné oběti bude důkazem o usmíření s minulostí pro budoucí generace podobně jako tomu je i v ostatních výše jmenovaných městech v České republice.
S pozdravem
Jan K a s l
primátor hlavního města Prahy
6. září 2000
6. září 2000