Dub a stávkokazi

Mladá fronta Dnes - 5.2.2003
Podtitulek: Co je horší? Násilí pro, nebo proti stávce
Autor: MARTIN KOMÁREK
Pražská tramvajová stávka byla k smíchu. Její dohra je však vážná. Řidiči žalují Dopravní podnik a policii za utržený rukáv. Dopravní podnik zas žaluje řidiče za to, že jejich stávka byla nezákonná. Ukazuje se, že v tomhle nemáme jasno. Kdy se smí stávkovat? A kdy může síla zasáhnout proti stávkujícím? Odpověď na obě otázky je zdánlivě jednoduchá a zní: Vždy. Nikdy. Právo na stávku je svaté a moc se musí zdržet jakéhokoli násilí. Moderní společnost jednoznačně uznala, že je fér, aby ti slabší, tedy zaměstnanci, dostali do rukou mocnou zbraň stávku. V konkrétní situaci je to složitější. Stávka je druh války. Vede se tedy kolem ní propaganda, lsti a špionáž proti "nepříteli" jsou povoleny. Má své vítěze a poražené. Zatímco před lety odborář Dušek a jeho železničáři na hlavu porazili Klausovu vládu, nyní zažil předák Dub a jeho tramvajáci Chlumec. Na tom nemohou žaloby nic změnit. Ale i války jsou spravedlivé a nespravedlivé. Stávky jsou slušné a neslušné. Bylo tedy od Dubových žen a mužů přípustné, aby mírumilovným tramvajákům bránili v jejich práci? Nebo jsou tito odporní stávkokazi? Chránila ochranka a policie soukromý majetek, nebo naopak flagrantním násilím rozháněla stávku, jak tvrdí Dub? Dubovci neměli právo bránit svým kolegům v práci, když už je nedokázali přesvědčit. Ale policie a ochranka také neměly co se s nimi rvát. Samozřejmě několika tisícům Pražanů zpříjemnili život. Ale na druhou stranu jejich zásah vrhl na státní moc špatné světlo. Sahat na stávku se nesmí. Kdyby policie nezasáhla, byli by blokátoři právem za nezodpovědné sobce. Stávkovali kvůli malichernému důvodu, a ještě omezovali jiné. Ti by si to s nimi vyřídili sami. Neodůvodněný zásah dal sobcům možnost, aby se stali mučedníky. Stávkokazi tak byli vlastně všichni. Jak tramvajáci, tak policie to úplně zkazili. A teď se soudí, kdo víc.